„Cvičení Letecká nehoda je jedno z klíčových komplexních cvičení pořádaných pravidelně u 24. základny dopravního letectva. Jeho cílem je prověřit požadovanou úroveň výcviku a schopnosti jednotek určených k zásahu v případě, že by na kbelském letišti došlo k letecké havárii,“ uvádí do děje velitel 24. základny dopravního letectva brigádní generál Jaroslav Falta.
„Cvičení se účastní nejenom vojenská hasičská jednotka dopravní základny, ale také okolní jednotky Integrovaného záchranného systému ČR, tedy zdravotnická záchranná služba, hasičský záchranný sbor a policie. Při samotném cvičení je prověřeno, jak rychle a efektivně tyto složky dokážou na místě spolupracovat, aby při skutečném incidentu v co největší míře ochránily zejména zdraví a životy zasažených osob,“ dodává.
Armáda v Hradci povozila po nebi hendikepované. Z Kbel dorazila Casa a turbolet |
Blíží se čas simulované havárie na letecké základně v Kbelích. Vojáci po areálu jezdí na kole v zelených tričkách a maskáčích. Před hasičskými auty vojenské hasičské jednotky (VHJ) nadporučice Lenka Krejčová, která je zástupkyní velitele hasičské jednotky na letecké základně ve Kbelích přibližuje detaily cvičení.
„Cvičení je zaměřené na pád vrtulníku, kterým je MI-17. Ten dosedl na hranici dráhy dost tvrdě, zlomil se ocasní nosník a došlo k destrukci naváděcího zařízení a zadního rotoru,“ říká Krejčová „Toto cvičíme každé dva roky. Cílem je prověření rychlosti reakce a také hodnotíme způsob a provedení zásahu,“ dodává.
Hasiči, kteří ohledávají vrtulník Mi-17
Po chvíli přichází také nadrotmistr Josef Flisák, který je velitelem zásahu. „Kbelská jednotka vojenských hasičů dojede na místo zásahu jako první poté, co dostane od velitele pokyn k zásahu. Vytyčí nebezpečný prostor a udělají prvotní protipožární opatření, tedy například odpojení proudu a tak podobně. Při prvotním průzkumu vrtulníku zkontrolujeme nejen úniky paliva a provozních kapalin, ale i jeho stav a přístupové cesty,“ popisuje Flisák, jak by měl zásah probíhat.
„V momentě výjezdu jsou aktivovány další složky, zejména pak zdravotní pomoc, ale například i policie z důvodu možných zbraní na palubě a jejich uskladnění. Vše je velice rychlé, od vydání rozkazu vyjíždíme do tří minut,“ doplňuje Flisák.
Přípravy trvají měsíce
Přípravy na simulovanou havárii probíhaly už od února letošního roku a zapojilo se do něj kolem 100 lidí. Ve třídě vybavené dřevěnými lavicemi a projektorem už sedí vojenští figuranti, někteří z nich již se zraněními, někteří čekají na řadu, než budou moct jít před tabuli.
Místo přezkoušení se ale posadí na židle, kde jim členové Zdravotní záchranné služby hlavního města Prahy namaskují zranění. Falešná zranění mají na hlavě, břiše, ale i na zádech. Maskér pražských záchranářů si figuranty volá dopředu podle vážnosti zranění. „Zelení už jsou všichni?“ ptá se.
Silák Tkadlčík rozhýbal ve Kbelích dvacetitunový letoun, táhl ho na laně |
Mluvčí záchranné služby Jana Poštová, která se cvičení na 24. základně dopravního letectva také zúčastnila vysvětluje barevné označení zraněných. Černá znamená mrtvé, červená těžce zraněné, následuje žlutá a zelená jsou chodící, tedy lehce zranění.
„Pro nás je toto cvičení velmi specifické, protože máme možnost si vyzkoušet kooperaci s řadou složek, se kterou běžně do kontaktu nedostaneme, ať už je to vojenská policie, prostředí tohoto mezinárodního vojenského letiště, posádková ošetřovna a nebo právě i vojenští hasiči,“ říká Poštová.
Koordinace s vojáky
Mezitím co Poštová vysvětluje roli záchranářů ve cvičení, u tabule se střídají figuranti. „Pro nás záchranáře je velice efektivní si vyzkoušet koordinaci s vojáky, jde o výjimečnou situaci. Co se týče ostrých zásahů tohoto charakteru, pravidelně vyjíždíme na letiště Václava Havla například při mimořádných situacích, kdy je potenciální riziko komplikovaného přistání, ale naštěstí za svých třináct let své kariéry nepamatuji potřebu žádného ostrého zásahu,“ vysvětluje Poštová.
Ošetřování přihlížela i policie. To z důvodu případného převzetí a uskladnění zbraní.
Muži ve třídě mezi sebou vtipkují a smějí se jako školáci. Mezi dvaceti figuranty je také jedna žena, ta má namaskovaný obličej i obě nohy. Mluvčí dodává, že po namaskování proběhne brífink, kde dostanou figuranti instrukce, jak zraněné zahrát věrohodně. „Kdo ještě není a je žlutej?“ vykřikuje hlavní maskér.
„Každá mimořádná událost je velmi specifická. Zatímco při běžném zásahu se věnuje záchranář jednomu raněnému, při zásahu, který se zde cvičí přecházíme do takzvaného režimu katastrof, to znamená, že na mnoho zraněných je mnohem méně zdravotníků. Režim práce se zraněnými je pak naprosto jiný, musí se provádět takzvaná triáž, tedy třídění pacientů podle jejich šance na přežití a tím se zabýval i dnešek,“ dodává nakonec Poštová.
Místo činu
Po dvanácté hodině je už vrtulník MI-17 na ploše letiště vymezené pro cvičení. Zrovna z Kbel odlétá také letoun CASA C-295 a v dálce přistává Turbolet L-410. Manipulační vůz připraví vrtulník do jeho výsledné pozice a o půl jedné na místo přijíždí autobus s figuranty. Ti se postupně skládají na palubu vrtulníku „Nejdřív červení, pak doděláme střeva,“ rozdává instrukce hlavní maskér a spolu s dalšími dodávají zraněním umělou krev a poslední detaily.
Figuranti se skládají na palubu vrtulníku a do kabiny nesou figurínu znázorňující mrtvého pilota. V dalším autobusu přijíždějí muži ve fialových reflexních vestách s nápisem „hodnotitel“. Za chvíli to celé vypukne. Po jedné odpoledne už se letištěm rozléhá zvuk sirén a přijíždí první hasičská auta VHJ. Z vrtulníku se ozývá křik a bouchání. Figuranti v roli zraněných usilovně volají o pomoc.
Ranění ve vrtulníku Mi-17 při prvotním ošetření hasičů.
Hasiči po chvíli zajišťují kola vrtulníku, kontrolují nádrž a vymezují prostor havárie. V 13:18 hasiči poprvé otevřou nouzový východ vrtulníku a zevnitř se několika hlasy ozývá „Lucka je vzadu,“ figuranti to hasičům nijak nezlehčují a zůstávají v roli. Po chvíli k havárii přijíždějí také záchranáři, venku jsou první lehce zranění, kteří mohli vylézt po svých. Z vysílaček jde slyšet „Tři zelení už jsou v pořádku.“
Třídění podle vážnosti poranění
Záchranáři na trávníku připravují žlutou a červenou plachtu na zraněné a před vrtulníkem už leží dva „mrtví“. Hasiči už na nosítkách přinášejí záchranářům prvního „červeného“ a ti se dávají do akce. Vedoucí lékařka se chopí rozřazování pacientů podle vážnosti zranění. Od zprvu chaoticky vypadajícího chumlu záchranářů jdou slyšet rozkazy a instrukce, které prozrazují, že situaci mají pod kontrolou. „Bolí mě jen ta noha,“ říká zraněný. „Je popálený, píchni mu pak infuzi,“ rozkazuje vedoucí lékařka. Zraněných se ptají na spoustu otázek „Jak se jmenujete, co vás bolí?“ a uklidňují je „Neboj ruka je zachráněná.“
Mezitím se z vrtulníku stále ozývá křik. „Chci ven!“ a „Dělej zachraň ho!“ vykřikují figuranti za stálého klepání na malé kruhové okénka vrtulníku. Zranění jsou baleni do izotermické fólie a na místo přicházejí také policisté. „Červený, červený!“ volají hasiči, kteří na nosítkách nesou dalšího zraněného, další „zelený“ odchází z vrtulníku, má ale dost sil na to aby ještě křičel „Já jdu ven, kluci já jdu ven! Kde mám kamaráda?“
K zásahu musíme vyjet do čtyřiceti vteřin, říká první velitelka armádních hasičů |
Půl hodiny po začátku akce se do sanitek dostávají první těžce zranění. Hodnotitelé celou situaci pozorují a z vysílaček zní: „Jsou tam čtyři mrtví.“ Asi 45 minut po začátku akce z místa odjíždějí první sanitky. Vrtulník už je prázdný a v pozadí už se nenápadně ze země zvedají „mrtvoly“. Na místě se objevilo něco přes deset kusů techniky.
A hodnocení? Rychlost zásahu byla úchvatná a pamětníkům by dění na základně možná připomnělo tragickou havárii letounu na Suchdole, která byla v jednom z prvních dílů populárního seriálu Sanitka.
