Neměla by být za situace, kdy zdražuje všechno od energií přes pohonné hmoty až po potraviny, sociální demokracie mnohem víc vidět a slyšet?
Už v únoru jsme připravili poměrně rozsáhlý plán proti zdražování. A to nejen v oblasti energetiky, ale i potravin a všech základních potřeb. Ten plán byl realistický, kromě jiného počítal s rozsáhlými regulacemi a zastropováním cen. Samozřejmě i se snižováním některých daní a naopak se zaváděním nových sektorových daní jako příjmu. Plán byl robustní, zabránil by situaci, do které se Česká republika dostala. Předložili jsme ho veřejnosti a vládě konstruktivně jako návrh řešení.
Jenže o vašem plánu málokdo ví, vláda s opozicí ve Sněmovně si jede vlastní agendu. Čím to?
Zjevně tím, že ČSSD vypadla ze Sněmovny, tudíž relevantní média přestala zajímat. Média místo toho, aby sledovala konstruktivní návrhy ČSSD, tak sledovala desítky hodin žvanění ve Sněmovně, bylo to pro ně atraktivnější. To je něco, s čím se snažíme bojovat. Ale v pozici mimoparlamentní strany to neumíme vybojovat jinak, než že budeme co nejtvrději pracovat.
To děláme a dnes už mám pocit, že naše návrhy z února zná každý. Minimálně proto, že je teď částečně převzala vláda, a opozice je předkládá v téměř nezměněné podobě. Takže minimálně někdo si jich všiml.
Vy jste do médií pronikli spíš kvůli videoklipu. Poté, co vláda představila svůj „záchranný deštník“, jste natočili video, v němž v plavkách nabízíte záchranný kruh. Celé to působilo docela směšně, nemyslíte?
Ano, působilo to docela legračně. A bylo to schválně. Pokud chceme, aby si nás média všimla, musíme dělat divné věci. Seriózní věci je nezajímají. Ve chvíli, kdy jsme se snažili seriózně a poctivě představovat naše řešení, nezískalo si to mediální pozornost. České ekonomické novináře ta řešení zaujala až tehdy, kdy jsem se vysvlékl do plavek a skočil do vody s kruhem.
Takže holt bylo zapotřebí trochu zašaškovat, aby si někdo všiml, že ČSSD přichází s těmi návrhy. Na druhé straně to měl daňový poplatník zadarmo, stačilo, že jsem se já zesměšnil. Zatímco když šaškuje pan Babiš nebo Okamura nebo někdo z vlády ve Sněmovně, stojí to desítky milionů korun, kdy Sněmovna tráví dlouhé hodiny zbytečným žvaněním.
„Podpoříme demonstraci odborářů“
Vláda ani hnutí ANO nejspíš na vaše návrhy nečekají. Nebylo by od ČSSD strategičtější se je pokusit prosazovat třeba prostřednictvím odborů? Zvlášť, když jejich šéfa Josefa Středulu podporujete coby kandidáta na prezidenta…
Spolupráce s odbory podle mě funguje dobře, nicméně nikdy nemůže být založena na tom, že by odbory podporovaly či prosazovaly jednotlivé politické strany. Odbory zůstávají apolitické. Což ovšem neznamená, že by v řadě případů nemohly mít stejný názor jako ČSSD a nepostupovaly bok po boku.
My například podpoříme říjnovou demonstraci odborářů, budeme tam stát společně s nimi. S Josefem Středulou o našich i jejich návrzích diskutujeme. Odbory mají skvělý odborný tým.
Šmarda na Hradě uniformu ani důchodce nechce, ČSSD vyhovuje Středula |
Podle posledního průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi by nyní ČSSD celostátně získala pouhá tři a půl procenta hlasů. Proč se to nehýbe vzhůru a je to stále tolik málo?
Protože jsme v minulosti spoustu lidí zklamali. Získat si zpátky důvěru trvá dlouho a je to těžké. Musíte hodně pracovat a být přesvědčiví. Trvá roky, než důvěru získáte zpět. Nijak jinak než poctivou prací to dokázat nejde. Žádné zázračné recepty nefungují. Respektive mohou fungovat populistům, podvodníkům, ale určitě ne někomu, kdo chce dělat seriózní politiku ve prospěch lidí.
Číslo 3,5 procenta hlasů vám asi příliš optimismu před komunálními a senátními volbami dávat nemůže, ne?
V klíčových místech máme fakt kvalitní kandidátky. Například v Praze si myslím, že jsme přišli s velice prospěšným projektem koaliční spolupráce mezi ČSSD, Stranou zelených, Budoucností a Idealisty. Kandidátkou na primátorku je Anna Šabatová, což je respektovaná osobnost. Když se na tu kandidátku podíváte, jsou tam samí lidé, kteří jsou celý život zvyklí pomáhat lidem v nouzi.
Tím se liší od kandidátek ostatních. Ať už jsou to kandidátky SPOLU, Pirátů, STAN nebo dalších, jsou tam lidé spojení s velkými korupčními kauzami. Praha trpí nepořádkem na magistrátu. Velké problémy města se neřeší prostě proto, že se lidé na magistrátu neustále zaplétají do nejrůznějších průšvihů.
Šmarda: Bude to nejvíc nízkonákladová volební kampaň ČSSD za dlouhá léta |
Počkejte, ČSSD přece v Praze léta vládla buď přímo, nebo smluvně – opozičně. Vypadla až ve volbách před čtyřmi roky…
Jo, určitě. Lidovci se podíleli na čtyřiceti letech komunistické totality, ódéesáci na divoké privatizaci 90. let. No, a někteří sociální demokraté se kdysi v minulosti podíleli na lumpárnách, které se děly v Praze. Naštěstí od nás většina těchto lidí odešla do jiných stran a budou teď řádit pod jejich vlajkou.
„Souboj ve straně skončil“
V ČSSD léta soupeřily dva proudy – zastánci tzv. „moderní levice evropského střihu“, jak tomu sami říkají, a konzervativní tradicionalisté. První léta reprezentoval Bohuslav Sobotka, druhé třeba Michal Hašek či Zdeněk Škromach. Vaše pražská kandidátka v čele se Šabatovou ukazuje, že první směr pod vaším vedením definitivně vyhrál, ne?
S mým předsednictvím v ČSSD zvítězilo to, že sociální strana bude reagovat na témata a problémy, které lidi trápí dnes. To znamená, že jako konzervativci nebudeme toužit, aby se země vrátila o 20 až 30 let zpátky, čerpala z nějakých receptů, které dávno nefungují, případně reagovala na problémy, které zemi trápily před dvaceti, třiceti lety. V tomto smyslu ten souboj v ČSSD skončil.
V sociální demokracii už není místo pro žádné mafiánské kliky, které budou lidem slibovat, že se vrátí někam do 90. let. To přenecháváme koalici SPOLU v čele s ODS, hnutí STAN s jejich korupčními skandály a Pirátům, kteří se na to dívají.
Snížení DPH u potravin či daň pro banky. ČSSD zahájila horkou kampaň |
Jenže právě se svými modernistickými doktrínami zahájil Bohuslav Sobotka sešup ČSSD tam, kde je dnes, ne? S tím, že Jan Hamáček v minulém období jen Sobotkovo dílo dokonal…
To je váš pohled, který respektuji. Nicméně já jsem přesvědčen, že si ČSSD nesmí nechat vnutit právě toto pokřivené dělení na nějaké moderní a starosalónní sociální demokraty. Protože podstatné je, aby ČSSD hájila zájmy lidí práce, lidí, kteří se ocitají v problémech, podporovala třeba komunální výstavbu bydlení či rozvoj veřejné dopravy. To je důležitější, než pseudointelektuální debaty o tom, kdo je moderní a kdo tradiční levičák. To lidem nic nepřinese.
Uzavírání koalic
Komunální volby nejsou zdaleka jen o Praze. Vám se nyní stává, že v řadě míst v zemi sociální demokraté nekandidují pod vlastní značkou. Ostatně i vy vedete kandidátku Lepší Nové Město – sociální demokracie a nezávislí. Nepřijde vám hloupé, že jako předseda potlačujete název strany?
Všichni lidi v mém městě dobře ví, že jsem sociální demokrat. A jsem na to hrdý. Uzavíráme koalice a snažíme se vtáhnout do politiky lidi, kteří jsou nám názorově blízko. To je cesta, jak zlepšit politiku.
Sociální demokraté se zapsali na různé kandidátky, značka ČSSD netáhne |
Jde ale přece i o symbol, ne?
Přesně tak. Symbolika je v tom, že předseda strany kandiduje jako hrdý sociální demokrat, který se za to nestydí. Který jako sociální demokrat dvakrát týdně vystupuje v televizi, všem lidem dává najevo, že je sociální demokrat. A zároveň má schopnost i oslovit lidi mimo stranu, přitáhnout je k politice a dostat je na společnou kandidátku.
Koneckonců, když spojování mohlo pomoci špatnému projektu, což je koalice SPOLU, proč by nemohlo pomáhat i dobrému projektu, což je spojování levicových a sociálně orientovaných sil.
Například bývalý místopředseda strany a dlouholetý starosta Náchoda Jan Birke to sice vidí podobně, ovšem nijak se netají tím, že před letošními volbami značku ČSSD potlačil úmyslně, aby ho nepoškozovala. Kandiduje pod názvem Jan Birke pro Náchod.
Myslím, že toto jeho vyjádření nepatřilo k jeho nejšťastnějším. Na druhé straně, jak Honzu Birkeho znám, tak v Náchodě si ho lidi váží za spoustu jiných věcí, než bylo toto jedno nešťastné vyjádření.
Starosta Náchoda Birke chce vyhrát i počtvrté, značku své ČSSD skryl |
Je to cesta, kterou se může ČSSD do budoucna – byť pro každého jejího představitele z jiných důvodů – vydat? Že se rozdrobí do menších jinak pojmenovaných koalic?
Vaší otázce úplně nerozumím. Když koalice zahrnují více subjektů, jsou naopak větší a silnější, ne?
Myslel jsem to tak, že lidé byli dlouho zvyklí na ČSSD coby robustní stranu. A nyní tvoříte koalice s nejrůznějšími trpaslíky…
ČSSD dnes spolupracuje s ostatními levicovými a sociálně orientovanými subjekty jako rovný s rovným. Na nikoho se nevytahuje, nesnaží se ho ponižovat, nechová se k nim jako nějaký hegemon, který by jim dával najevo, že je něco víc. Ale to je možná tím, že jsem tak vychovaný. Být pokorný a víc pracovat, než se vytahovat na ostatní.
Jak moc jsou pro vás nynější komunální volby důležité? Není to tak, že pokud propadnete, může poslední z vás zhasnout?
Komunální volby jsou velmi důležité. Ukáží i to, v jakých krajích, městech a obcích jsou sociální demokraté úspěšní, mají lidem co přinést a mají naději. A kde naopak selhávají natolik, že o ně lidé zájem nemají. Bude záležet na každém z nás. Máme zhruba deset dní na to, abychom lidi přesvědčili, každý musí zabojovat.
Samozřejmě, pokud bude míst, kde ČSSD selže a lidé jí neuvěří, hodně, tak to bude velký průšvih. Ale já věřím, že máme v regionech a městech natolik schopné představitele, že lidé jejich práci ocení. Mluvili jsme o Janu Birkem, mluvili jsme o Praze, rád bych zmínil třeba Brno, kde máme velmi úspěšného lídra Jiřího Olivu, který tam úspěšně prosazuje politiku veřejných investic do bydlení. To je něco, co by mělo být budoucností ČSSD.
Do Senátu nasazujete kandidáty pouze do třetiny ze sedmadvaceti obvodů. Není to málo? Proč jste nedokázali obsadit všechny obvody?
Není to tak, že bychom to nedokázali. Nicméně jsme se snažili nasazovat pouze nejkvalitnější kandidáty s unikátními příběhy. Mimo jiné i proto, že musíme šetřit. Jsme na tom oproti minulým letům ekonomicky špatně, a nemůžeme si dovolit nasazovat kandidáty pod heslem „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Takže máme jedenáct kandidátů, kteří mají velkou naději na úspěch, představují zásadní životní příběhy a pro voliče skutečnou alternativu.
