Frontální výuka, kdy učitel něco vykládá před tabulí a žáci si dělají poznámky, dominuje na více než 80 procentech škol. Podle České školní inspekce tak školy dostatečně neinovují výuku, takzvaně nejdou s dobou.
„Odvíjí se to už od přípravy učitelů. Ti se podle výsledků méně dovzdělávají v oblasti pedagogiky a dalších formách výuky. Ve vzdělávání učitelů v oblasti funkčních metod, didaktik a různých přístupů oproti ostatním zemím OECD zaostáváme. Chtělo by to vytvořit systematickou podporu práce učitelů ve školách,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Zatloukal také upozorňuje, že se to odráží i ve výuce samotné, Výklad před tabulí a zapisování do sešitu dominuje, školy výuku dostatečně neinovují, nemají v hodinách moderní technologie.
„Celý den probíhá stejně. Jak je to potom pro žáky motivující? Nedivme se, že to motivující není a že je škola nebaví,“ dodává ústřední školní inspektor .
Školství je decentralizované, problémy se kupí
Podoba českého školství se dá přirovnat ke košatému stromu. Centrální kmen v podobě ministerstva se větví na 14 krajů, které rozdělují školám peníze. Pak je tady dalších 205 obcí s rozšířenou působností, které shromažďují statistiky a další podklady rozpočtů škol, které jsou v jejich působnosti. Na konci je zhruba 3 500 zřizovatelů. Ve výsledku zhruba každá druhá obec zřizuje nějakou školu.
„Roztříštěnost přístupu ke těm školám je výrazně různorodá. Zřizovatelé mají navíc výrazné kompetence – financují provoz a také mohou práci škol hodnotit. Problém je velmi hluboký, protože se týká všech stupňů vzdělávání, to znamená mateřských, základních i středních škol,“ doplňuje Zatloukal.
S kvalitou škol jsou na tom nejhůře kraje na západě Čech, situace je obecně o něco lepší na Moravě. Výsledky žáků podle Zatloukala výrazně ovlivňuje socioekonomický statut regionu.
Školy podle něj umí pracovat s žáky z dobře postavených rodin. Chudší regiony mají ale s kvalitou vzdělávání potíže. Potřebují tak cílenou podporu, aby se jim mohlo dařit vyrovnávat nepříznivé podmínky domácího prostředí dětí.
„Největší problémy jsou v západočeských krajích, které mají největší míru znevýhodnění,“ uvedl. Podpora těchto regionů podle něj vyžaduje větší spolupráci ministerstva školství s ministerstvem práce a sociálních věcí či Agenturou pro sociální začleňování.
Málo školek ve městech, nesourodé sloučení škol
Výsledky ročních hospitací a shromažďování dat ČŠI mimo jiné ukazují, že přes dvacet procent žádostí do mateřských škol neprojde. Na každé páté dítě tak ve školce není místo. Problémy se týkají hlavně větších měst a prstenců kolem nich. Pohraniční oblasti s menší hustotou obyvatelstva jsou na tom lépe. Ministerstvo školství s tím ale podle náměstkyně člena vlády Zuzany Matuškové nemůže nic dělat, protože to není v jejich kompetenci.
„Stát nemůže nařídit, aby bylo více mateřských školek na určitém území. Zřídit mateřskou školu musí obec či městská část. Stát vytváří nepřímou podporu například v podobě investic. Nemůžeme také ovlivnit územní plány a místa, kde by školy měly či mohly být. My můžeme apelovat, druhotně investiční činností působit přes Svaz měst a obcí, ale přímou linku nemáme,“ vysvětlila Matušková.
Podobná situace je i u slučování škol. Jde například o gymnázium a střední odbornou školu v jednom, maturitní a nematuritní obory. Problém je například zajistit kvalitní a aprobovanou výuku pro teoretické předměty na gymnáziu a zároveň pro odborné předměty na střední škole.
Podivný prodej ve škole. Dětem dají puzzle domů, rodičům pak vystaví účet |
„Výsledkem jsou tak zkrácené úvazky pro učitele, což dělat nechtějí. V Královéhradeckém či Karlovarském kraji je například skoro každá desátá škola nesourodá,“ vypočítává ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Nejlépe je na tom v této oblasti Jihočeský a Olomoucký kraj.
Tady se ale opět naráží na problém roztříštěnosti českého školství, protože podle ministerstva, protože stejně jako u školek je tady situace podobná.
„Hlavní město Praha uvažuje o tom, že by sloučilo některá gymnázia s odbornými školami. Stále je to ale na úrovni úvah. Ministerstvo školství co může ve výsledku udělat jako jediné je, že je nezapíše. Ale musí pro to mít jednoznačnou zákonnou oporu, kterých příliš není,“ doplňuje náměstkyně člena vlády Zuzana Matušková.
Zlepšení pro kraje by mohla přinést plánovaná Strategie 2030 nebo změny ve financování regionálního školství. Právě ve financování se mají zohledňovat rozdíly mezi regiony, které podle Matuškové dosavadní systém spíš podporoval. Dříve se školy financovaly podle počtu žáku, od nového roku to bude podle hodin. To pro znevýhodněné školy nepřinášelo více peněz, ale v případě malého počtu dětí v regionu měla škola peněz ještě méně.
