1) Ano, ČSR byla suverénním státem. Z toho ovšem plyne, že Mnich. dohoda jakožto dohoda jiných suverénních států byla pro ČSR pouze doporučením a jeho představitelé byli povinni se řídit v 1.řadě její ústavou, která říkala, že jakoukoliv změnu hranic musí schválit parlament. Protože dr. Beneš jako prezident suverénního státu a vrchní velitel ozbrojených sil parlament nesvolal a o své újmě vydal nepříteli strategická území, čímž de facto ČSR zlikvidoval, pak se evidentně dopustil vlastizrady a měl by být odsouzen k smrti in memoriam.
Pravda, pokud by nebyl omilostněn za své onačejší činy pozdější, například jak po té, co válka skončila a německá armáda byla spolehlivě odzbrojena, neohroženě zavelel k vyhánění, okrádání ba i statečnému pobíjení německých žen, dětí a starců, kterýmžto čackým činem se zapsal zlatým písmem do srdce každého českého národovce. Stejně jako by mohl být vzat na milost za své bohaté aktivity znárodňovací, které spolu s velmi tolerantním postojem k partě Gottwaldově významně přispěly ke hladkému přerodu demokracie národní v demokracii socialistickou, kteréžto zásluhy byly již ostatně již oceněny i jistým zákonem o státu, ze kterého jen adjektivum sovětský kdoví proč vypadlo.
2) Nikoliv, ČSR byla malá a slabá, pokud V.Británie a Francie v Mnichově rozhodly, pak dr. Beneš neměl jinou možnost než poslechnout, jinak by nastala katastrofa. Z toho ovšem vyplývá, že dr.Beneš nebyl prezidentem suverénního státu, nýbrž jakýmsi subalterním úředníkem západních mocností. Z čehož ovšem dále plyne, že ČSR v r.1938 nebyla suverénním státem. A nebyla-li jím v roce 1938, pak jím nebyla ani nikdy předtím.
Pokud se tedy shodneme na tom, že suverenita se projevuje v klíčových okamžicích dějin. (Ono kdyby spočívala pouze v rozhodování o daních a clu na brambory tak by mohl být suverénem pomalu i starosta Kostelní Lhoty). Čímž se dostáváme k otázce v nadpisu. Co tedy tehdy vzniklo? Francouzsko-britská kolonie ? Mandátní území Společnosti národů ? Odpověď ponechám na čtenáři. Podotknu k tomu jen to, že ve vídeňském parlamentu před rokem 1918 Češi své zástupce měli, zatímco v londýnském a pařížském nikoli. Nabízejí se otázky další, například: Míra suverenity, tedy podíl na rozhodování o podstatných politických otázkách, pro českého voliče v r. 1918 skutečně stoupla a nebo naopak klesla? Nebo: Byl v roce 1918 naplněn zájem národa anebo jen zájem několika národních politiků, kterým se v menším útvaru snáze získávaly vlivné a dobře placené posty ? Další podobné otázky si jistě P.T. čtenář vymyslí sám.
Aby to nevypadalo jako pouze historická úvaha podotýkám, že s tím souvisí i otázky současné, resp. budoucí:
1) Co se to vždy 28.10. vlastně slaví, potažmo je vlastně co slavit ?
2) Jaká je praktická hodnota oné „suverenity“, kterou jsme se vstupem do EU pozbyli a s její (EU nikoliv suverenity) další přeměnou na federální stát dále pozbývati budeme a o jejíž (suverenity nikoli EU) ztrátě hovoří naši čelní politici s naším prezidentem v čele jako o národní tragédii ?
3) Co se skrývá pod pseudonymem národní zájmy dnes?
