Že se však tento kamarád stane jedním z nejvtipnějších lidí, které znám, něco takového jsem netušil vůbec. Považte – vtipný voják, respektive důstojník! To odporuje mínění o zelených mozcích, které má ještě moje generace velice zažité.
Já přitom zakusil, jak ten kamarád z armády dokázal bavit různé moje více či méně anarchistické známé. Moc pěkně zesměšňoval vojenský slovník: vyzýval třeba, aby se autům říkalo zásadně po vojensku "vozidla" a jakákoli činnost aby se nazývala "zaměstnání" (tak jako křičel na děti ve filmu Pelíšky Miroslav Donutil – Což to nemáte žádné zaměstnání, nebo co?!).
Právě na tohoto kamaráda vojáka jsem si vzpomněl, když se objevila zpráva o včerejší překvapivé návštěvě premiéra Mirka Topolánka u českých jednotek v Afghánistánu. Nešlo přitom jen o kamarádovy vtípky.
Nevím sice, kde přesně v armádě působí (v tomto ohledu se chová tajemněji než hrad v Karpatech), avšak po čase z něj bez bližších podrobností vypadlo, že i on byl v Afghánistánu. Co by asi tento veterán řekl Topolánkovi na jeho výrok, že vojáky považuje tak trochu za svoje děti?
"Většina z vás je ve věku mých starších dětí. A když kdokoli z vašich řad položí život nebo je zraněný, mám pocit, jako by se to stalo mým dětem," sdělil Topolánek vojákům.
Tak jasně, že by můj kamarád šéfovi vlády neřekl nic zlého, neboť je loajální (zeptat se přímo jeho nemůžu, někam odjel, navíc by mi asi stejně neodpověděl). Ale jak ho znám, mohl by být v pokušení říci premiérovi něco v duchu – "táto, konečně vím, kdo je můj otec".
Jenže bez ohledu na Topolánkův komický výrok je jeho cesta, vyjádření podpory českým jednotkám, správná. Vojáci, kteří v Afghánistánu nastavují krky, jsou totiž naši vojáci.
Ze stejné logiky by se slušelo ocenit i případnou návštěvu Iráku, přestože lze tamní válku považovat za chybu. Na rozdíl od ní však afghánské tažení bylo a je oprávněnou sebeobranou, akcí proti tamním islámským extremistům, kteří připravili teroristický útok z 11. září proti civilistům v Americe.
Pokusím se nyní do svého kamaráda vcítit podruhé. O Topolánkovi by maximálně vtipkoval. Co by však řekl na věty šéfa opoziční ČSSD Jiřího Paroubka pronesené poté, co v Afghánistánu zemřel v boji první český voják?
"... česká veřejnost není na ty ztráty zvyklá. Podívejte se na to, jak s českou veřejností zahýbala ta jedna ztráta," řekl Paroubek. Raději neuvedu, co myslím, že by mu kamarád odpověděl.
Mám jen věcnou poznámku: Když se jde do války, musí se bohužel počítat s mrtvými. Nebo se nemá do války vůbec chodit. Tomuhle Topolánek zjevně rozumí.
