Jenže jak si jinak pomoci, když pozorujete dva nejmocnější muže v zemi v posledních týdnech. Jeden je sekáč k pohledání. Botky nové, z dobré kůže. Oblek značkový, na míru šitý. Pánové, kdo z vás má lepší?
Druhý je zase spořivý. Auto nemá. Půjčuje si od partnerky, i ta ho má ojeté, koupené od kamarádky se slevou, ale přes bazar. Žádný luxus, rozumíte?
Něco mají společného – oba jsou to premiéři, jeden bývalý a jeden současný. Jen se to nějak popletlo. Ten, co má hájit chudé a bojuje proti snížení daní bohatým, se chlubí kvalitním oblečením a tím, že bere víc než "devadesát devět procent z vás".
A ten, který naopak bohatším ulevuje od příliš vysokých daní, ukazuje, jak lacino si koupil terénní volvo s tím, že na tak výhodnou cenu přeci má dokonce i on s partnerkou. Roztomilý paradox.
Ale vlastně to ani tak nepřekvapí. Oba totiž bruslí kolem svých osobních účtů tak, že by jim ty piruety mohla závidět i Ája Vrzáňová. Tak proč by ten levicový nemohl být na chvíli za boháče a ten pravicový zase za spořílka? Slováci by řekli "to sú takové naše špecifiká".
Naše "krajové špecifiká" jsou v utajování příjmů a v různých náhradách. Fixluje se s nimi ostošest. Když se to hodí, jsou na experty a dopravu a pro sebe by si politik haléř nevzal. Když je potřeba doložit vyšší příjem, najednou je po expertech a jsou to jen peníze, co chodí na účet. Trapné a nedůstojné.
Jediná rozumná cesta ven je, aby byli politici skutečně dobře zaplaceni. Jedním platem bez náhrad, příplatků, odlučného, dopravného, expertovného, tužkovného a bůhví čeho ještě. A měl by to být plat pořádný.
Neříká se to snadno, zvláště při pohledu na část těch našich, ale oni si to vážně zaslouží. Nepoměr mezi tím, jakou odpovědnost má předseda vlády, a tím, kolik vydělává třeba ve srovnání s manažerem, co prodává počítače, bije do očí. Za ty peníze by to leckterý nadprůměrný manažer nikdy dělat nešel.
Kdyby si politici odhlasovali vysoké platy, ubylo by pokušení, jak si ještě trochu přilepšit. Zmizely by nedůstojné chvilky s fešáckým oblekem či ojetým autem.
Ti středně nároční by snad byli takovým příjmem uspokojeni a zabezpečeni. A pozornost veřejnosti i novinářů by se mohla zaměřit na ty skutečně hladové. Pak by konečně nad všechny Paroubky a Topolánky po zásluze vynikl mistr v oboru: Stanislav "Miliarda" Gross.
