Od první třídy na základní škole se učíme český jazyk. Proč je pro nás jako rodilé mluvčí důležité učit se česky?
Jazyk – kromě toho, že je to jeden z nejgeniálnějších vynálezů lidstva a bez něj by nic neexistovalo – je důležitý pro nás jako pro jedince, pro společnost, pro svět. My si češtinu osvojujeme v rodině, když poznáváme svět, později ve školce a škole a bereme jazyk jako něco samozřejmého. Je to jistým způsobem náš vnější projev existence a myslím si, že tím, že jazyk bereme jako dorozumívací nástroj, ho někdy podceňujeme a nedokážeme využít všech možností, které v něm jsou.
Jazyková výuka má ve vzdělávání jednoznačně první místo. Každý člověk by měl být vzdělaný ve svém mateřském jazyce především v tom smyslu, že zná nejenom pravidla a gramatiku, ale dokáže využít celý potenciál, který jazyk jako celek nabízí. V současné době se spíše zdá, že zcela neobsáhneme bohatství slovní zásoby, naše vyjadřování bývá chudší, jednodušší, rychlejší, myslíme si, že modernější a účinnější, ale není tomu vždycky tak.
Ivana BozděchováVystudovala češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byla později jmenována docentkou. V Ústavu českého jazyka a teorie komunikace vede přednášky a semináře z lexikologie a slovotvorby a v oboru vyučování češtiny jako cizího jazyka. V roce 1990 získala Fulbrightovo stipendium a vyučovala český jazyk na univerzitě v Omaze v Nebrasce a ve Stanfordu v Kalifornii, v letech 2010–2012 pak v Soulu v Korejské republice. Pravidelně navštěvuje bohemistiky na zahraničních univerzitách, v poslední době především v asijských zemích. Vyučuje tam krátkodobě češtinu. Zároveň působí v komisi MŠMT pro výběr lektorů českého jazyka a literatury do zahraničí a v Komisi pro krajanské záležitosti. |
Čím si vyjadřování ochuzujeme?
Tím, jak se vyjadřujeme zkratkovitě, v jednoduchých větách, užíváme hotové fráze a klišé – opakujeme je třeba z médií a nestojí nám za to přemýšlet o skutečném významu slov a o obsahu vět, neusilujeme o osobitost a neotřelost vlastního vyjádření, mechanicky přejímáme z cizích jazyků.
V čem se čeština nejvíce proměnila?
Pro běžného uživatele především právě nárůstem přejatých slov – dnes veskrze z angličtiny, případně jejím prostřednictvím z jiných jazyků –, což je společný rys většiny moderních jazyků a lze to chápat jako projev současné globalizace světa.
Co cizince přivádí nejčastěji ke studiu češtiny?
Nejčastější motivací bývá zájem o kulturu, hlavně literaturu, ať už je to Haškův dobrý voják Švejk, tvorba Karla Čapka, Bohumila Hrabala nebo Milana Kundery. Mnohé přitahuje i česká klasická hudba. Vzpomínám na jednoho amerického studenta, který miloval Leoše Janáčka, naučil se česky a dodnes jezdí na Moravu.
Vedle studentů filologických oborů si češtinu často vybírají i studenti oborů jako mezinárodní vztahy, politika nebo historie, především se zaměřením na střední Evropu. To bývá silná motivace jak ve Spojených státech, tak v Asii, kam navíc stále silněji pronikají i obchodní zájmy.
Proč je pro ně důležité se češtinu učit?
Učit se cizí jazyk je velmi důležité pro rozvoj osobnosti, pro naše poznání. Vystihuje to ostatně rčení: kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Každý jazyk s sebou totiž přináší kulturu, historii, poznání, reálie. Jestliže se naučíme jiný jazyk, není to pro nás jen gramatika a slovní zásoba, ale je to i klíč k jiným lidem a kulturám a k jejich pochopení.
Čeština je nejenom jazyk, kterým mluví více než deset milionů rodilých mluvčích v České republice, ale mluví se jím i v mnoha zemích po světě, ať už jsou to původní přistěhovalci nebo novodobí krajané. Zároveň češtinu studují tisíce lidí jako cizí jazyk, jak bylo řečeno z různých důvodů. Od doby našeho vstupu do Evropské unie je čeština jedním z jejích úředních jazyků, což je dobrý motiv pro mnoho zahraničních studentů, když se rozhodují, který druhý jazyk se naučit.
Jak krajany ovlivňuje, když roky žijí v jiném jazykovém prostředí? Přebírají cizí slova do češtiny?
Čeština, kterou se mluví v zahraničí, je vlastně variantou češtiny používané v Česku. Svým způsobem si čeština v hodně vzdáleném zahraničí žije vlastním životem. Známým příkladem je texaská čeština poměrně rozsáhlé české komunity. Po dlouhou dobu byla izolovaná od naší češtiny a zakládala se na slovníku, který si krajané přiváželi od 19. století a většinou z Moravy. Tak tam krajané například říkají trejlak (vůz), trajbir (řidič), kára (auto), galerija (veranda), futro (krmivo). Čeština se tam v určitém slova smyslu z pohledu naší moderní češtiny trochu zakonzervovala. Starousedlíci často nemají kontakt se současnou mluvenou češtinou, takže je v jejich řeči ve větší míře slyšet dialekt oblasti, ze které tam přišli.
Navštěvují krajané Česko? Setkáváte se s nimi?
Ano, krajané k nám jezdí. Více než třicet let jsem je učila na letních kurzech češtiny v Praze a většinou se jednalo o lidi středního a pokročilejšího věku. Nikdy jsem neměla problém se s nimi dorozumět, jen konstrukce jejich vět někdy zněly, jako bychom četli Jiráska. Texasanům se občas taky promíchávají slova obou jazyků; tak například chceme-li se o něčem ujistit, řekneme „že ano“ nebo „viď“, a oni říkají „sure, že jo“.
Někteří lidé mluví česky i po třiceti letech v emigraci, jako kdyby nikdy neodjeli, zatímco jiní mají už po deseti letech problém a těžko hledají slova. Jak je to možné?
Důvodů bude asi víc, záleží na konkrétních podmínkách a potřebách užívat češtinu a jistě je to i velmi individuální. Myslím si však, že rozhodující je vztah každého k jazyku: je-li pro někoho čeština skutečně mateřštinou, nikdy ji nezapomene, i kdyby sebedéle žil na druhém konci světa.
Jak je důležitá čeština z hlediska dalších jazyků, ať už evropských nebo celosvětových?
Kromě toho, že je to jazyk Evropské unie, je jazykem slovanským s dlouhou historií. Je rovněž prostředkem komunikace v obchodu a podnikání – i tam potřebujeme mít mluvčí češtiny v zahraničí, dobré překladatele a tlumočníky. V současnosti zaznamenáváme nárůst zájmu o češtinu jako cizí jazyk především v asijských zemích s tím, jak se rozšiřují trhy a obchod, ať už je to Korejská republika, Čína nebo jiné státy. Další zemí, kde se projevil zájem o spolupráci v oblasti jazykového vzdělávání a kulturní výměny, je Írán. Aktuálně zkoumáme možnosti výuky češtiny v této blízkovýchodní zemi a navazujeme kontakty.
Když mluvíme o jazyce, jeho nejkrásnější využití je v literatuře, v beletrii. Jistě mi dáte za pravdu, že česká literatura má co nabídnout. Mnoho úžasných děl klasické i moderní české literatury je skutečným přínosem do světové literatury. Bez překladatelů a překladů by ve světě známá nebyla.
A dále nezapomeňme, že čeština je jazykem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, jejichž hudbu znají lidé po celém světě. Japonci, Korejci, Číňané mají rádi českou hudbu. Když jsem dva roky učila češtinu v Soulu, poslouchala jsem korejský rozhlas, stanici klasické hudby, kde průvodní slovo bylo v korejštině, přičemž korejský hlasatel bez jakýchkoli problémů, se správnou výslovností ohlásil „Bedřich Smetana: Má vlast, Vltava“…
Docentka Ivana Bozděchová (druhá zleva) s tchajwanskými studenty češtiny.
Zájem o češtinu v asijských zemích je otázkou posledních deseti let, nebo už trvá delší dobu?
Je to minimálně od poloviny padesátých let, kdy se začal rozvíjet obchod například s Čínou a vyvstal tenhle požadavek. V Korejské republice je poptávka po češtině rok od roku vyšší, protože jsou u nás pobočky firem jako Samsung nebo automobilky Hyundai. Korejci sem jezdí pracovat a od středního managementu mají podmínku, aby dosáhli určitého stupně znalosti českého jazyka a byli tu schopní pracovat a jednat s lidmi. Na Hankuk University of Foreign Studies, jediné univerzitě v Korejské republice, kde se čeština vyučuje jako hlavní obor, ji vystudovalo již více než šest set studentů. Každoročně jich bývá kolem sto čtyřiceti.
Před více než dvaceti lety jste napsala článek s titulem „Čeština ve světě popelkou – byla, jest a bude?“ Jak byste na to odpověděla nyní?
Řekla bych stejně: jest a bude. Čeština bývá na zahraničních univerzitách institucionálně zařazována do oboru slavistika, vyučuje se většinou jako druhý jazyk vedle ruštiny. Když si porovnáme Českou republiku a Ruskou federaci, z hlediska počtu mluvčích, ekonomiky i celosvětového významu, je nám vlastně tak trochu předesláno být tou popelkou. Taková je situace například na Tchaj-wanu – na národní univerzitě v Tchaj-peji vysoce převládá výuka ruštiny, ale na druhou stranu, nejsou-li tam jiné slovanské jazyky – a polštinu učí jen příležitostně –, je tam čeština velmi důležitá. Podobně dále také třeba v Ázerbájdžánu, kde se na Bakuské slovanské univerzitě čeština vyučuje od roku 1996.
Přesto o češtinu bude asi vždy menší zájem než o jiné jazyky...
Ano, jsou určité faktory, které nemůžeme ovlivnit, jako je postavení a význam našeho jazyka v celosvětovém měřítku. Důležitý je však zájem českého státu, který výuku podporuje. Do určité míry jsme odpovědní za to, jakou češtinou se mluví ve světě. Spolupodílíme se na tom, kdo ji učí, vychováváme si na univerzitě studenty a učitele, protože v zahraničí učí češtinu nejen Češi, ale možná dokonce více místní učitelé, a my se jim snažíme pomoci.
Čeština ve světě1. V Americe zájem roste, v Rusku spíš opadá 2. Argentinci mají ve třídách Masaryka, říká lektorka češtiny 3. Bohemistika pronikla do Asie, studenty lákají seriály 4. Velký teror vyhnal Čechy na Sibiř, líčí děti krajanů 5. Čeština přežije i globalizaci, říká lingvistka |
Potřebují „menší“ jazyky podporu státu, aby o ně byl zájem ve světě? Existuje nějaký podobný případ jako s češtinou?
Samozřejmě potřebují, právě malé jazyky mají obtížnou pozici v konkurenci s velkými, světovými jazyky. Naše vláda přijala Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, v jehož rámci vysíláme lektory českého jazyka a literatury na zahraniční univerzity a učitele k českým krajanským komunitám v zahraničí. Aktuálně funguje 38 lektorátů ve 24 zemích Evropy, Asie, Afriky a Ameriky a ke krajanským komunitám do zahraničí je vysláno patnáct učitelů.
Nebojíte se, že čeština jednou vymře? Že bude pohlcena jiným jazykem a kulturou?
Vůbec ne. Podívejte se, čím vším už čeština musela v minulosti projít, jako bylo období temna, kdy měla čeština nejlepší „možnost“, aby přestala existovat. I když přejímáme anglicismy a internacionalismy, nijak ji to neohrozí. Čeština je náš národní jazyk, my ji nejenom používáme, ale v ní i žijeme, cítíme a prožíváme, je nám přirozená. S češtinou je spojena obrovská kultura, historie, tradice. Dokud bude žít národ, bude žít jeho národní jazyk.
Co pro vás znamená čeština?
Mnoho, ne-li vše: je to láska na celý život, nekonečný, stále občerstvující a překvapující zdroj, inspirace k hledání a poznávání, klíč k lidem a světu.
Vyzkoušeli jsme, jak by žáci rozuměli textu z doby Karla IV.:
