"Nic protizákonného jsem nikdy neudělal. Protizákonně se naopak chovali pracovníci tehdejšího vnitra," říká trpce Řehák, dnes invalidní důchodce.
Kvůli potížím s policií v době totality se totiž nedostal na důležitou operaci uší a přišel o sluch. Tvrdí, že na to má spolehlivé důkazy. Přesto okresní i krajští soudci v Olomouci jeho řízení o odškodnění zamítli.
Ustavní soud v Brně ale tento verdikt zrušil. "Okresní i krajský soud porušily právo na spravedlivý proces zakotvené v Listině základních práv a svobod," vysvětlil předseda senátu Ústavního soudu Vladimír Paul.
Pro Řeháka to ale automaticky neznamená, že svůj případ vyhrál. Proces se v podstatě vrací na začátek. Bývalého hudebníka čeká další martýrium jednání. Sám přiznává, že bude složité, neboť například lékař, který o jeho zdravotním stavu v době totality věděl nejvíce a byl ochoten svědčit při rehabilitacích, zemřel.
Jedním z důvodů, proč byla v Řehákově případě porušena Ústava, byla i šibeniční pětidenní lhůta, kterou mu dal Okresní soud v Olomouci, aby doplnil svůj návrh o odškodnění. Když to muž nestihl, soudci celé řízení zastavili.
"Toto usnesení obecného soudu, které stěžovatele vyzývá k doplnění návrhu ve lhůtě pěti dnů, lze stěží považovat za vhodné opatření," poznamenal ústavní soudce Paul.
"Po tom, co se mi stalo, jsem nemlčel. Po listopadu jsem si myslel, že budu mít konečně štěstí. Na všechny strany jsem poslal stížnosti, podněty a trestní oznámení a začal jsem se soudit," popisuje svou anabázi Řehák.
"Byl to vynikající muzikant a geniální kytarista. Rád hrával v kapele a šlapalo jim to. Nyní už nic takového dělat nemůže, protože ostatní hudebníky prostě špatně slyší," řekl Zdeněk Králík z Olomouce, který Řeháka zná od dětství.
Bývalý hudebník nyní nemá zaměstnání a ve větší společnosti se orientuje jen obtížně. "Hlavně ale nemohu dělat to, co mě v životě bavilo nejvíc, hrát," kroutí hlavou Řehák a vzápětí s povzdechem dodává: "Já musím na spravedlnost čekat, ale těm, co bezpráví způsobili, se dodnes nic nestalo!"
