Potíž je jen v tom, že takový program s pěti pilíři mají skoro všichni. Žádná politická strana (krom komunistů) nechce být mimo EU, nikdo neodmítá vzdělání a nežádá rozvrat rodiny či vládu bezpráví a nespravedlnost. Nikdo neslibuje nízkou životní úroveň a hodně nezaměstnaných.
Místo deklamovaných pilířů bude asi důležitější případná příští vládní praxe Čtyřkoalice a jemné odlišnosti v programech jednotlivých stran. Veřejnost musí například prozkoumat, zda má za rozvoj vzdělanosti považovat socialistickou univerzální všetřídku či čtyřkoaliční rovnost škol všeho státního i soukromého druhu.
Psát politické programy znamená vytvářet seznamy vzdušných zámků. Voliči to vědí a šedesátistránkové rozbory budoucnosti také nepatří k oblíbené četbě. Poučky typu "ministerstvo není vrchnost" málokoho nadchnou. Podezřelé jsou také sliby snižování byrokracie. Zkušený nos v nich cítí příští nárůst úřednictva, které tu byrokracii bude snižovat.
Otazníky vyvolává napětí mezi liberálními myšlenkami a některými utopistickými představami a sliby. Lidovecká složka Čtyřkoalice se při tvorbě tohoto spisu příliš neprosadila.
Ale buďme bez obav, o to víc trhnou zruční lidovci v praktické politice. Nepochybné poučení z programu existuje. Máme dvě pravicová (středopravá) uskupení. Obě nabízejí dost solidní a navzájem si podobný program na to, aby země mohla jít dál cestou reforem.
Co to však vynese ve skutečnosti, bůh suď.
