"Byla jsem tam 6. února a myslím si, že pocit, který si odtamtud musí laik odnést, je nevyhnutelně negativní," tvrdí Raková. "Do síně zastupitelstva přišli občané z jedné městské části s peticí a chtěli se vyjádřit k rozhodování o své městské části. Bylo jim odpovězeno, že na poznámku sice právo mají, ale to je asi tak všechno. Do programu zastupitelstva mluvit nesmějí. Měla jsem pocit, že pravidla průběhu zasedání jsou důležitější než vlastní obsah, že jsou prostředkem, jak odzbrojit občana, který jejich fungování zcela nechápe," vyprávěla studentka.
A co za pár let v Evropské unii? Budou mít politikové vůči lidem stejnou zodpovědnost?
"Může nás to kultivovat. Po vzoru radnic měst unie se zlepší komunikace s občany," soudí ředitelka brněnského Mezinárodního institutu marketingu, komunikace a podnikání Věra Foretová. "Například ve Vídni se na komunikaci s občany podílejí i zastupitelé - denně tam jeden z nich pracuje v informačním centru radnice a sleduje, s jakými dotazy tam obyvatelé přicházejí. Ještě větší nasazení zastupitelů je ve Velké Británii. Naše samospráva ale má poměrně velké pravomoci a téměř žádnou zodpovědnost," tvrdí Foretová.
Náměstek primátora Petr Zbytek se domnívá, že vstup do unie ovlivní jak chování politiků, tak občanů. "Chce to oboustrannou vyváženost. Musí se více komunikovat a přihlížet k názorům občanů, ale na druhé straně by někteří občané neměli být takoví sobci, aby chtěli odsunout všechno, co se jich bezprostředně dotýká, co jim vadí. Dneska si mnozí představují, že v demokracii je všechno dovoleno. Nechť mají občané více občanské sounáležitosti, nemohou být jenom sobci a chtít řešit všechno ve svůj prospěch. To nám není zatím dáno," řekl náměstek. "Když jsem byl loni na návštěvě v Dallasu, tak tam o významných věcech dotýkajících se celého města nebo městských obvodů dělají referenda. Překvapilo mě to, ale je docela možné, že na tento systém také přejdeme. I když je nám to trochu vzdálené," uvedl Zbytek jeden z příkladů bezprostřední komunikace politiků s občany v cizí zemi, i když ta do unie nepatří.
Studentka francouzsko-českého programu Raková popsala, jak ji zaujala brožurka Renneská radnice - návod k použití. "U nás jsem nikdy nic takového neviděla. Dokument je projevem toho, že si renneští radní uvědomují, že radnice je pro občany a je tam, aby jim pomáhala a realizovala jejich vůli. Nikoliv naopak," řekla. Podle Rakové je brožurka velmi přehledná, s humornými obrázky. "Může ji využít i člověk s nižším vzděláním - na rozdíl od většiny volebních programů, které jakoby oslovovaly jenom zasvěcenou elitu," soudí.
Cizinci, kteří bydlí v Brně či okolí, mají s radnicemi rozdílné zkušenosti. "Bydlím v Mokré, radnice tam informuje obyvatele pomocí zpravodaje, který vychází každý měsíc. Funguje to stejně jako u nás ve Francii, myslím, že radnice v Mokré funguje dobře. Starostu máme v parlamentu, je dynamický, dělá spoustu projektů," tvrdí ředitel pobočky firmy SNDI Thierry Defer.
Naopak belgický překladatel Patrik Thoussaint má ke komunikaci radnic s občany výhrady. "V Belgii se pro radnice vydávají časopisy, čas od času je posezení se starostou i pro občany. V České republice sice radnice tisky vydávají, ale připadá mi to k ničemu. Nevidím žádný pokus o kontakt s občany, tím méně s cizinci. Můžu být pro město zajímavý člověk, ale kdybych se na radnici sám neobjevil, nikdo mě nenajde," je přesvědčen Thoussaint.
Další informace ve čtvrteční regionální příloze MF DNES.
