Na jedné straně úředníci, kteří umí leda tak vymlátit z pochytaných odbojářů duši, dělají z kněží živé štíty a při setkání se skutečným protivníkem zmateně utíkají.
Na druhé straně esesáčtí oficíři, kteří nechápou význam informací pro vyšetřování, motají se do naší práce a myslí si, že Praha je válečná fronta.
Zhruba tak vyhraněné pohledy na sebe měli velitelé dvou složek nacistické mašinerie - generál Waffen-SS Karl Fischer von Treuenfeld a šéf pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke. Oba se před 70 lety účastnili akce proti parašutistům skrytým v kostele v Resslově ulici. Oba napsali zprávy o průběhu operace. A ty jsou odlišné jako den a noc.
Proč taková rivalita?
Ke sporům přispělo to, že dobývání kostela bylo pro Němce něčím novým. Když první útočná vlna pod palbou a ve zmatku vyklidila kostelní loď, uvědomilo si gestapo, že proti němu stojí vojáci, vycvičení a ozbrojení střelci v dobrých obranných pozicích. Takových protivníků v protektorátu nebylo mnoho.
Veterán první světové války von Treuenfeld označil jejich obranu za "úpornou" a vyslal do kostela muže se zkušenostmi z fronty. Pražského gestapa si příliš nevážil. "Ostatně byl v hierarchii o deset pater výš než nějaký major od gestapa," říká o rozdílu mezi generálem Waffen-SS a Geschkem český vojenský historik Eduard Stehlík.
Boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje
|
"Dostali rozkaz snažit se dopadnout zločince živé. (...) Asi po dvouhodinovém boji byli tři zločinci, zdržující se v horní části kostela, zadrženi a zajati; jeden z nich byl mrtev, ostatní dva živi, ale těžce raněni," píše Treuenfeld.
Vrchní gestapák Geschke ovšem byl přesvědčen, že akci - nikoliv vojenské operaci - velí on. Cítil šanci na úspěšný závěr třítýdenního pátrání svých lidí po strůjcích útoku na Reinharda Heydricha.
I proto gestapáci postrkovali hlavněmi zatčeného kaplana Petřka, který parašutisty ukrýval, k šachtě, aby výsadkáře přemluvil ke kapitulaci. "Mám vám říct, abyste se vzdali. Tak vám to říkám," prohlásil suše kněz, za nímž se gestapáci kryli. Odpověď, která z krypty přišla, tušil: "Nikdy! Jsme Češi!"
Esesák von Treuenfeld se při pohledu na gestapáky skryté za knězem jako živým štítem ošklíbal. Nebyl žádný lidumil, ale tímhle pohrdal.
Tajná vysílačka? Ne, tlampač
Nic nemohlo rozdílné pohledy obou německých velitelů vystihnout tak jako zprávy, které o zásahu vypracovali.
Treuenfeld se v té své pochlubil, že to on dal rozkaz k zastavení německé palby z okolních domů do oken kostela v momentě, kdy ještě uvnitř byli jeho lidé. Kvitoval obratnost vojáků, kteří dobývali parašutisty bráněný ochoz. O marných pokusech dobýt kryptu píše, že "úderné družstvo (...) ručními granáty a samopaly a zahnalo zločince zpět".
Ve skutečnosti nacisté netušili o podobě krypty zhola nic. Treuenfeldovi muži ji viděli v dýmu a prachu a popisovali ji jako "úplný labyrint" s četnými chodbami a nutností krýt se z mnoha stran - parašutisté byli zjevně dobře rozmístění. Treuenfeld dodal, že v kostele byla nalezena tajná vysílačka.
Jenže pochvalnou ódu na vojáky SS si nenechal líbit velitel gestapa Geschke (jeho i Treuenfeldovu zprávu zveřejnil portál Fronta.cz).
"Je naprosto nesprávné, že moji úředníci prý stříleli z protějších domů do oken kostela a tím ohrožovali vlastní lidi. Úředníci gestapa v těchto domech vůbec nebyli. Zato však příslušníci Waffen-SS vnikli do školy naproti a zahájili odtud palbu na kostel. Nikoli velitel Waffen-SS, ale já jsem zakázal tuto nesmyslnou střelbu, protože tím byli ohroženi moji vlastní lidé," rozporuje Geschke generálovo líčení.
Treuenfeld versus Geschke Bojoval v první světové válce. Mezi válkami velel milici a podílel se na Hitlerově "mnichovském puči". Člen SS od roku 1939, po válce spáchal v zajetí sebevraždu.  V NSDAP od roku 1932. Měl velký podíl na vyhlazení Lidic. Po dobytí kostela s parašutisty Treuenfelda tvrdě zkritizoval za zveličování zásluh. Geschke zmizel při bojích o Budapešť. |
A dodal, že když Treuenfeld "svévolně" rozkázal zastavit čerpání vody do krypty, vyvolal mezi českými hasiči zmatek a pochybnosti o německém velení.
"Že by se našla nějaká tajná vysílačka, není gestapu známo. Jestliže ovšem velitel Waffen-SS má na mysli tlampačové zesilovací zařízení, pak to se v ničem nepodobá vysílačce," napsal Geschke. Smířlivěji dodal, že dosavadní společné akce s esesmany byly bez problémů a ani potíže při zásahu v kryptě "nenarušily celkový výsledek".
Celkový výsledek? "Všechny dostupné informace ukazují na to, že ti kluci bojovali do poslední chvíle. Začali jsme to, že si nakonec vzali život, brát jako určitou samozřejmost. Ale samozřejmé to nebylo, ti kluci měli život rádi," obdivuje parašutisty historik Stehlík.
Ruská dohra
Všeobecně se má za to, že Geschkeho kritika generálovi Treuenfeldovi uškodila tak, že byl převelen na ruskou frontu. Podle Stehlíka to ale nejde přímočaře spojovat. Praha podle něj mohla být pro Treuenfelda jen přechodné umístění, pro zázemí jej z německého pohledu byla škoda.
Každopádně se stěhoval na ruskou frontu, kde si vybojoval povýšení a velení pancéřové divize SS. Zranili ho u Tarnopolu, později sloužil na hlavním velitelství SS a v Itálii. Po válce spáchal sebevraždu v americkém internačním táboře.
Podle historika Vojtěcha Šustka byla nevyjasněnost kompetencí, která vybublala na povrch při dobývání kostela, systémovým problémem nacistické mašinerie. "Šlo o to, aby na sebe generálové či ministři co nejvíce žárlili. Při lovu na parašutisty se k tomu připojila i hysterie, protože se pohlaváři klepali o křesla," řekl Šustek MF DNES.
