V pondělí představil svou nejnovější knihu Rok první, ve které shrnul, na kterých diskusních fórech doma i ve světě vystoupil, k čemu se vyjádřil či co napsal.
"Od začátku roku jsme přemýšleli, jak shrnout celý ten rok. Proto přišel nápad vydat knížku, kterou jsme nazvali Rok první, s ambicí, aby mohla následovat za rok knížka Rok druhý, Rok třetí a tak dále, bez velké změny titulu," vysvětlil Klaus.
Prezident v knize bilancuje, co během prvního roku na Hradě dělal, co slíbil, co a jak splnil. "Věřím, že tento výběr poskytne čtenáři dobrý a bezprostřední přehled nejen o mém zjištění, že jsem v prvním roce v prezidentské funkci rozhodně neodpočíval," píše Klaus v předmluvě knihy.
Prezident pak v textu připomíná, že hradní kancelář podstatně zeštíhlila tak, jak sliboval. Své spolupracovníky, kteří přišli pracovat pro novou hlavu státu, nezapomněl pochválit a poděkovat jim.
Připustil sice, že se mu zcela nepodařilo doplnit Ústavní soud, což je prezidentova povinnost, ale podle Klause může soud i tak normálně pracovat. Upozorňuje také, že byl na dvaceti zahraničních cestách a setkal se se spoustou světových politiků.
"Za užitečný považuji úplný závěr, kde je přehled zkrácených tiskových sdělení, která ohlašovala, s kým se prezident setkal, kam cestoval," upozornil Klaus. Takový je pohled Václava Klause.
A jak vidí uplynulý rok lidé, kteří na Hradě pracují déle než rok a mohou srovnávat? "Nemůžete po mně chtít, abych hodnotil svého šéfa. Ale v mém oboru velkou změnu necítím, práce je stejná jako dřív," říká hradní architekt Zdeněk Lukeš.
Podle názorů odborníků na mediální strategii je vydání této knihy chytrý tah, jak připomenout první Klausovy prezidentské narozeniny. Zapadá do celkové strategie lidového prezidenta být všude viděn, s každým si potřást rukou, nechat se vyfotografovat. A Klausova popularita jen roste.
"Je to logické, populární politika se dnes dělá na základě emocí. Když prezident navštíví vesnici, je to pro lidi zážitek na celý život," poznamenává k tomu odborník na reklamu a média Daniel Köppl.
O bezprostředních kontaktech s občany prezident v knize píše: "Je to něco, co je mi po celou dobu mého politického působení blízké a co považuji za nenahraditelné."
Prezident řešil typ písma, ale kdo knihu platí, netušil
Václav Klaus rád a často vydává knihy a možná ještě radši rozdává při jejich křtu autogramy.
Však také při pondělním slavnostním uvedení knihy Rok první prezident jen zářil. Spokojeni byli i většinou bezmezní Klausovi obdivovatelé, kteří čekali až několik hodin na prezidentský podpis.
"Jsme tu, protože máme pana prezidenta rádi, je to moudrý člověk," vysvětlovali shodně majitelé prvních výtisků. Publikace Rok první je přitom od Klausova zvolení už třetí knihou. Krátce po svém nástupu na Hrad vydal sborník tří projevů přednesených během prezidentské volby. Pak následoval Přerušený rozhovor s rozhlasovým novinářem.
"Já jsem byl ten, který se velmi dohadoval, jak má být velké písmo a kolik má být řádek na stránce, jak mají být velké okraje, aby to nebylo příliš básničkové," popisoval v pondělí prezident na Hradě přípravu knihy.
Zatímco grafické ztvárnění Klause zajímalo, "pod jeho rozlišovací schopnost" byly okolnosti tisku a financování knihy. A tak bylo pro prezidenta novinkou, že na vydání knihy přispěla banka J&T.
Vlastníkem J&T je slovenská finanční skupina Patrika Tkáče a Antona Jakaboviče, která usilovala o koupi Severočeských dolů. A zřejmě proto, že publikaci zaplatili Slováci, byla na Slovensku také vytištěna.
Rok první má být úvodem pro zřejmě pětiletou sérii almanachů mapujících další roky v prezidentském úřadu. Klausova poslední kniha přitom vznikala narychlo v lednu. Čtenáři do rukou nedostanou nově napsanou knihu, ale spíš "studijní materiál".
Rok první totiž kromě jedné ekonomické analýzy transformace neobsahuje nové texty, ale je vlastně sborníkem Klausových projevů, článků, rozhovorů, esejů a tiskových prohlášení. "Je to literatura svým způsobem užitková," zhodnotil knihu Klaus.
Anglické projevy později
Výběr textů omezil Klaus na příspěvky pronesené nebo napsané většinou česky. Chybějí příspěvky, které loni zazněly v angličtině, němčině či ruštině. "Drtivá většina podstatných textů tam ale je a nic z nich nebylo vynecháno. Nebyl důvod," uvedl Klaus.
Kniha vychází v nákladu pět tisíc výtisků, což je v současné době průměrný náklad literatury faktu. "Ale jsme připraveni ihned dodat dotisk," říká Andreas Kaulfuss z nakladatelství Euromedia.
Klaus dostal podle Kaulfusse běžný autorský honorář. To obvykle bývá deset procent z ceny knihy, která je 299 korun. Tomu by odpovídal honorář 150 tisíc korun.
