Pro účely reportáže vytvořili reportéři MF DNES falešný profil třináctileté dívky, který orientovali pouze do chatovacích místností určených pro děti. Během vteřin začali naši Aničku oslovovat dospělí muži a okamžitě se téma točilo de facto výhradně kolem sexu, požadovali nahé fotky, posílali ty své. Co děti na komunikaci s dospělým mužem může lákat?
Pokud třeba právě třináctiletá dívka už na takovou konverzaci přistoupí, respektive zareaguje, tak se musíme ptát, co pro ni může být na dospělých mužích tak atraktivní. A to bývá hodně různorodé.
Některé může zaujmout jejich inteligence, vyzrálost, vzdělanost, zkušenosti, možná peníze, které případně nabízejí. Na místě je pak otázka, co takovým dětem doma nebo v jejich okolí chybí. Třináctiletá holka zkrátka nemá mít potřebu odepisovat padesátiletému chlapovi.
Jak se dítě dostane do spárů takových lidí?
Musí tam být pro dítě něco atraktivního, co ho zaujme. A jak říkám, je důležitá otázka, proč to ty děti vůbec dělají. Z nudy, něco jim doma chybí, malý zájem rodičů...? A samozřejmě si neuvědomují, co vše se může na internetu stát, co se může dít s jejich profily, fotkami, že nepomůže, když je smažou, ale ty naopak dále kolují, žijí si vlastním životem.
A jaká je motivace dítěte poslat svou nahou fotku, kterou pak může být vydíratelné?
Kromě toho, že si neuvědomí, co vše se s fotkou může stát, tak bych řekla, že jde o naivitu. A také to může být takový ten falešný pocit: „Jé, někdo má o mě zájem, já si s někým tak velkým a dospělým píšu, s někým, kdo už má něco za sebou, to je přeci skvělé.“ Řekla bych, že to platí jak pro holky, tak pro kluky.
Jaký vliv to může na dítě mít?
To je hodně rozdílné. Budou děti, které si vůbec nepřipustí, že by je někdo mohl manipulovat a že by to mohlo mít nějaké následky. A budou děti, kterým to dojde a pak z toho mohou být hodně nešťastné, možná i zneurotizované.
Může je to nevratně psychicky poškodit? Nemohou mít třeba panickou hrůzu z dospělých, nesprávně sexuálně zrát a podobně?
Teoreticky se to samozřejmě vyloučit nedá nikdy. Asi hodně záleží na tom, s jakým očekáváním do interakce s dospělým na chatu dítě vstupuje. A také, jak ta konkrétní komunikace ze strany dospělého vypadá. Dovedu si představit, že když dítě dostane obsah, který bychom označili za perverzní, tak to negativní vliv mít může. Ale samozřejmě to působí na každé dítě jinak. Jde o to, jaká je doma výchova, jaká otevřenost, jaká je komunikace s rodiči na toto téma, respektive všeobecně na téma sexuality.
Naší Aničce posílali například videa při masturbaci, ale i horší věci...
To je přesně ten obsah, o němž mluvím. Řekla bych, že to většinu dětí odradí. Tam zkrátka ještě nedospěly. Tím by se zachránily. Bylo by to pro ně škaredé, komunikaci by utnuly a dokázaly by to tedy nějakým způsobem zvládnout. Obecně: když kolem holek projde z našeho pohledu krásný čtyřicetiletý chlap, a ony řeknou: fuj, takovej starej, tak to mají v hlavě celkem v pořádku, protože mají ty mechanismy nastavené adekvátně svému věku. Ty ohrožené nejsou. Ale dokážu si představit i dítě, které by z takové komunikace mohlo být samozřejmě i traumatizované.
Já, zvrhlý pán internetu. Reportér MF DNES odhalil, jak predátor loví děti |
Problém je, že se dítě pak také může dostat do sítě sexuálních predátorů, z níž už se mu těžko vymaňuje. Například je mohou vydírat jejich zaslanými fotkami, přesvědčovat penězi...
Dospělý má v této komunikaci vždycky navrch. Je jednoduché utáhnout třináctiletou holku na vařené nudli. Slíbit jí, že jí vše koupí, daruje. Ostatně klidně stačí slib, že ji vezme před školu zlatým autem. Každá druhá na to skočí, protože by všechny její kamarádky záviděly. Nicméně obecně se musíme bavit o tom, proč děti tráví tolik času na sociálních sítích a proč vůbec hledají finanční motivaci, zisk, nebo jen to, že se o ně konečně někdo zajímá. Děti skutečně hodně času tráví na sociálních sítích a rodiče o tom nemají přehled. Prostě mají pocit, že když jsou jejich potomci doma, tak jsou v bezpečí. To je falešný pocit.
Mnohdy vše nezůstane jen ve virtuálním světě, ale vstoupí do reálného, takže dochází i k osobním schůzkám dětí s predátory – jak ukázal i náš test. Proč jde dítě na schůzku s dospělým člověkem, kterého zná jen z chatu?
Může v tom být obyčejná lidská zvědavost. Na druhou stranu, když je tam motivace jiná, těžko dítěti v tomhle věku vysvětlovat, že svět není tak úžasný, jak vypadá na internetu. Spoléhám na to, že když děti uvidí toho člověka naživo, tak se najde velká část, kterým dojde, že s ním nechtějí nic mít, nebo že naživo pro ně už není atraktivní.
Přesto by měla být osvěta, jak od rodičů, tak třeba ve škole...
Zcela určitě. Nevím, jestli se to poslední roky zlepšuje. Nicméně mám rozhodně pocit, že děti před tímto druhem nebezpečí nejsou úplně adekvátně varovány nebo pravidelně upozorňovány, co vše se může stát. Myslím si, že je to chyba – spíše než dětí – rodičů nebo obecně nás dospělých.
Také jsou názory, že si děti za to mohou vlastně samy. Přece mohou komunikaci ukončit.
Jestli to ale opět není chyba spíše rodičů, že dítěti nevěnují dostatečnou pozornost. Když dospělí dětem věnují odpovídající pozornost, tak ty nemají potřebu trávit hodiny na internetu, fakt ne. A když, tak je tráví přiměřeně svému věku, třeba poslouchají písničky a koukají na klipy, sledují youtubery.
Rady pro rodiče● Zajistit bezpečnost uživatelských profilů dítěte. Nastavit jejich uživatelský profil jako soukromý a nikoli veřejný. ● Vypnout v aplikacích lokalizační služby, aby nešlo sledovat, odkud se dítě připojuje. ● Zajistit si přístup k profilům dítěte a sledovat, co se na něm děje, především s ohledem na vhodný a nevhodný obsah. ● Sami si aplikace nainstalovat a upozornit dítě, že budete stejně jako ostatní uživatelé sledovat, co skrze ně dělá. ● Mluvit s dítětem o tom, co dělá na internetu. Nastavit jasná pravidla včetně limitování času. |
Jak tomu z pohledu rodičů čelit?
Opravdu odmalička – ve třech letech je pozdě – dávat dítěti nějaké hranice. Nabízet vhodnější trávení volného času. Není možné, aby dítě sedělo několik hodin denně u jakékoliv obrazovky, ať je to mobil, tablet nebo počítač. To že tam tráví takovou spoustu času přece není jeho chyba, ta je jinde – rodiče si to nepohlídali.
Jak mají rodiče vysvětlit dětem, že internet může mít i takovou nebezpečnou formu?
Musíte skutečně přesně vědět, kolik času na sociálních sítích tráví. A musíte mít přehled, co dítě na internetu dělá. Stránky se dají blokovat.
Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí |
To je ta řekněme technická stránka, ale jak jim to mám říct?
Určitě vysvětlovat, ale ne až v pubertě, to je pozdě. Je potřeba s dětmi od dvou tří let komunikovat. Nastavit normu. Třeba mu říct, že se podívá na pohádku, a až skončí, tak s ním půjdeme dělat něco jiného. Když to neuděláte – v deseti, třinácti to už nenastavíte. Nevezmou to. „Proč bych to měl dělat, když jsem mohl být doteď na počítači furt, tak co to, mámo, táto, řešíš?“
A v problematice sexuálních predátorů?
V každé rodině je nastavena určitá intimní rovina. Začíná to třeba tím, že děti poučujeme o tom, aby se nesvlékaly ve školce donaha, že se některé věci prostě nehodí, vysvětlujeme jim, aby si nebraly bonbóny od cizích lidí, nelezly k nim do auta, poučujeme je o nadcházející sexualitě a k tomu musíme v určitý čas přihodit i to, že na internetu je k nalezení spousta věcí, které jsou pro ně nevhodné. Právě proto, že o tom nikdy neslyšely, tak jim to přijde atraktivní. Vše je o nastavené komunikaci v rodině. Aby ideálně děti případně přišly samy za rodiči a svěřily se, že se jim něco stalo. Cokoliv. Ohroženy jsou právě ty děti, v jejichž rodinách to tak není.
Jak poznat, že se dítě stalo obětí sexuálního predátora, když se nám nesvěří?
Zpozorněte, když se vám dítě promění před očima. Většina rodičů okamžitě pozná, že se něco děje, že je dítě třeba málomluvné. A kdo to nepozná, tak svému dítěti nevěnuje dostatečnou péči, čas, pozornost…
