Čtyřletý chlapec měl od kolébky špatně rozdané karty. Jeho matka, v té době klientka brněnské Armády spásy, ho nechala rovnou v porodnici. Tři roky strávil v kojeneckém ústavu v Brně. Když se objevila možnost adopce do Švédska, zdálo se, že šikovnému bystrému chlapci svitla naděje.
Jenže letos 8. ledna ve švédském Jönköppingu zemřel. V péči náhradních rodičů a za podezřelých okolností. Děsivý případ mezinárodní adopce vyplul na povrch teprve koncem února. - více zde
Ředitelka kojeneckého ústavu v Brně Eva Pilátová kvůli tomu nemůže spát. "Byl to kluk jako žihadlo, každému padl do oka. Občas jsem Erika brala na víkend i k nám domů. Loučili jsme se těžce, ale loni v létě dostal šanci žít v zemi, kde nikomu nebude vadit, že je Rom," vzpomíná ředitelka ústavu.
Zprávami, jak s ním náhradní rodiče zacházeli, je zděšena. "Dokud to neuvidím černé ne bílém, neuvěřím," nešťastně kroutí hlavou.
Nevyšla mu ani druhá šance
S vlastními rodiči to Erik nevyhrál. Jeho matka, které je teď osmačtyřicet let, měla problémy s alkoholem a dva roky strávila ve vězení.
Muž, kterého označila za otce Erika, otcovství popřel. Zkušenost s vězením má i osmadvacetiletý syn Erikovy matky. Dvaadvacetiletá mentálně těžce postižená dcera žije v ústavu.
Že těžce selhali i "dokonale prověření" náhradní rodiče, si nikdo neumí vysvětlit. Chlapec zemřel na zápal plic a otravu krve. Podle švédského tisku mu však lékaři objevili na těle ošklivé modřiny a zanedbané zhnisané rány. Na nohách mu začala odumírat tkáň.
Podle novinářů dvou švédských listů, kteří v úterý v Brně sbírali další informace, rodiče chlapce týrali. "Svědci, které vyslechla policie, vypověděli, že otec zranil chlapce na pohlavním orgánu, rodiče se ale zřejmě dopustili i psychického týrání. Adoptivní matka ho údajně nutila, aby slízal moč z podlahy, když se počural a odmítl to utřít," citoval z policejní zprávy novinář Nils Olauson z deníku Expressen, který se v Brně pídil po dalších poznatcích.
Podle svědků náhradní rodiče přestali chlapce zvládat. Přitom se o něj zpočátku dobře starali a brali ho třeba na dovolenou k moři. "Najednou o něm začali mluvit jako o malém monstru, i když ze začátku o něj moc stáli. Chlapcovy zdravotní komplikace původně zakrývali, asi měli strach, co by na ně vyšlo najevo," ukazuje policejní zprávu švédský novinář Olauson.
Náhradní rodiče, Linda a Rickard Bergquisttovi, teď čelí ve své zemi obvinění ze zanedbání péče s následkem smrti. Jsou ve vazbě a čekají na soud. Oba přitom úspěšně prošli všemi předepsanými testy.
Pracovníci Úřadu pro mezinárodní ochranu dětí v Brně, který adopce do zahraničí zprostředkovává, mají o nich v padesátistránkové složce ty nejlepší reference.
Podle nich jde o dobře situované lidi se středním vzděláním, kteří svědomitě vychovávají vlastní osmiletou dceru. "Prověřila je naše partnerská organizace ve Švédsku Children above All, která má třicetiletou tradici a vysoký kredit," říká nevěřícně právnička úřadu Stanislava Kopecká.
Podle mezinárodních úmluv přijímající země posílá o adoptovaném dítěti ještě tři a půl roku zprávy do země jeho původu. "O Erikovi nám přišla poslední před Vánocemi a všechno se zdálo být v pořádku. Psali nám, že se chlapec už dobře domluví švédsky, je chytrý, skládá puzzle a má pěkný vztah ke starší sestře," doplňuje Kopecká.
Úřednice si ničeho nevšimla
Ředitelka kojeneckého ústavu však připouští, že první zprávy tak optimistické nebyly. "Měla jsem z toho pocit, že si Erik v novém prostředí hůře zvyká. Těžce jsem to nesla. Říkala jsem si tehdy, že bych chlapce adoptovala, kdyby ho náhradní rodiče chtěli vrátit. Moje rodina si ho oblíbila. Jenže pak se zdálo, že se všechno spravilo," smutně vzpomíná Eva Pilátová.
Podle ní byl Erik temperamentní a nevydržel v klidu. Možná právě kvůli své impulzivnosti přerostl náhradním rodičům přes hlavu.
Švédská strana na případ až do vyšetření uvalila informační embargo. "Zatím nic přesně nevíme, ale pokud někdo selhal, byla to sociální pracovnice, která do rodiny chodila a nepřišla na to, co se děje," dodává právnička Stanislava Kopecká.
