„Už desítky let pozorujeme, že se proces přechodu do dospělosti prodlužuje. Tradiční milníky dospělosti se posunuly ze začátku třetí dekády života na její konec,“ uvádí psycholožka Lucie Kvasková, která se podílela na pětiletém projektu Cesty do dospělosti.
Její slova odpovídají novým výsledkům studie publikované výzkumníky v prestižním časopise The Lancet, který se zabývá lidským vývojem. Podle nich totiž už dospělost nelze vztahovat k plnoletosti v 18 nebo 21 letech. Mladí lidé dnešní generace se podle studie stávají dospělými ne dřív než v 25 letech.
Část mozku se vyvíjí ještě po dvacítce
Zatímco začátek puberty i adolescence je z biologického hlediska snadno definovatelný dosáhnutím reprodukční zralosti, ukončení adolescence a přechod do dospělosti se dle Kvaskové odvíjí od toho, jak si ho načasují samotní adolescenti. Tedy kdy ukončí studium, ekonomicky se osamostatní, odstěhují od rodičů, vstoupí do manželství a podobně.
A to se kvůli socioekonomickým změnám ve společnosti děje ve stále pozdějším věku. „Rostou požadavky na vzdělání, zakotvení ve stabilním zaměstnání je těžší a s tím i dosáhnutí finanční nezávislosti. Mladí lidé jsou déle závislí na podpoře rodičů. Zvyšuje se průměrný věk vstupu do manželství a s tím i věk prvorodiček,” říká Kvasková.
Vedoucí výzkumu časopisu The Lancet Susan Sawyerová však zdůrazňuje, že i biologické faktory hrají posunutí hranice dospělosti do karet. Vývoj některých struktur mozku totiž pokračuje napříč třetí dekádou života a jdou ruku v ruce s kognitivními funkcemi a regulací emocí. To ovlivňuje rozhodování, vztahy s vrstevníky a samotné chování adolescentů. Přestože vývoj logického uvažování končí zhruba v šestnácti, rozvoj výše uvedených funkcí může trvat dalších deset let.
V kolika letech jste se vy sami začali cítit dospěle?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 23:00 neděle 22. dubna 2018. Anketa je uzavřena.
Nekonečno možností a strach z volby
Americký psycholog Jeffrey Jensen Arnett hovoří o fenoménu „vynořující se dospělosti”. Pro toto období, tedy od 19 do 25 (někdy i 29) let, je podle něj charakteristická značná osobní svoboda a nekonečno možností. Mladí mohou experimentovat a hledat pro sebe to pravé v různých oblastech života.
„Je spousta oblastí, ve kterých se snaží být nejlepší, a mají spoustu možností, jak to realizovat. Zároveň nastává jakási ‚klipovitost života‘, což znamená, že život adolescenta lze seskládat ze souboru videoklipů, kdy něco odžijí a hned jdou prožít něco jiného,” říká k tomu sociolog Martin Buchtík.
A podobně jako záliby střídají mladí lidé i své protějšky. „Dnes se vážné vztahy ve dvaceti na rozdíl od dřívější doby podle mě moc nenosí. Nevážeme se, a tím pádem na sebe nepřebíráme zodpovědnost,” myslí si studentka medicíny Kateřina Lisková.
Podle psycholožky Kvaskové mnoho mladých možnost nezávazného zkoušení a malé zodpovědnosti vítá. S tímto pohledem souhlasí i student medicíny Tomáš Vamberský. „Podle mě je úžasný, že si člověk může dát s ‚dospěláctvím‘ na čas. Zjistit, co ho baví a co by chtěl v životě dělat, udělat si druhou vejšku nebo změnit obor, cestovat, nebo se dokonce přestěhovat do jiné země - myslím, že tak nebude tolik lidí s výčitkami, lidí, co budou do konce života dělat práci, kterou nenávidí,” říká.
Pro některé adolescenty však může být pocit nekonečných možností nepříjemnou zátěží. „Neexistuje návod, jak si vybrat pro svůj život to správné a člověk může být ochromený strachem ze zodpovědnosti za svou volbu,” říká Kvasková a dodává, že i studie ukázaly, že přechod do dospělosti někteří lidé prožívají jako období nejistoty a stresu, protože se jim nedaří najít svoje místo ve společnosti, trpí nerozhodností, zmatkem a pochybnostmi.
„Pamatuju si, že jsem byla vyděšená, když jsem si vybírala univerzitu, že zvolím špatně. Co když se spletu? Co když někde jinde bude něco lepšího? Taky jsem se hodně stresovala tím, že musím stihnout všechno, co mám v plánu, dokud nebude ‚příliš pozdě‘. Ale pak mi máma řekla, že nikdy není pozdě s něčím začít, tak se snažím si to opakovat,” říká Emilie Kjellerupová, studentka žurnalistiky z Dánska.
Příliš vysoká očekávání
Z hlediska profesního vývoje mladých lidí, který je dle Kvaskové pro dosažení pocitu dospělosti klíčový, jsou na adolescenty kladeny vyšší nároky. „Studují déle, avšak jen získání titulu jim negarantuje pracovní umístění podle jejich představ. Cení se pracovní zkušenosti, zahraniční stáže, dobrovolnictví a podobně,” říká. Specifikem mnohých mladých jsou také přemrštěná očekávání od budoucí profese - chtějí práci, v níž uplatní své já.
Starší generace youtubery nepochopí. Nemá k tomu ochotu, říká sociolog |
„Během zkouškového je náročné zvládat školu a práci, do které chodit musím, protože mi rodiče všechno platit nemůžou. A když se k tomu přidá nutnost dělat ještě něco v oboru - třeba neplacenou stáž - abych pak měla lehčí profesní život, je to občas fuška,” uvedla studentka politologie Denisa Horáková.
Roli hraje i ekonomická stránka věci. Mladí lidé zůstávají déle bydlet u svých rodičů, protože si vlastní bydlení nemohou dovolit. „Zatím bydlím s rodiči, starají se o mě. Lidem to občas připadá zvláštní, ale v dnešní době je to i otázka peněz. Je pro mě neekonomické bydlet samostatně, když rodiče žijí v Praze,” říká student žurnalistiky Jakub Pavlovský.
Autoři studie zveřejněné v The Lancet navrhují, aby adolescentům byla poskytnuta určitá forma podpory, například v podobě příspěvků na bydlení. Kvasková však upozorňuje, že by to mohlo působit kontraproduktivně. „Mladé lidi by to naopak v přechodu do dospělosti brzdilo,” míní.
Sociolog Martin Buchtík tvrdí, že je na místě otázka, jestli by takto vynaložené finance nebylo lepší použít jinak, například je investovat do zlepšení vzdělávacího systému. „Pravděpodobně dospějete k tomu, že je lepší být konkurenceschopnější - neřešit důsledek, ale možnou příčinu.”
Mladí bez titulu jako velká neznámá
Někteří mladí lidé mají nicméně podle psycholožky Kvaskové ve svém životě dost jasno a rychlost přechodu do dospělosti se u jednotlivců velmi liší. „Málo například víme o těch, kteří po ukončení střední školy nepokračují na vysoké škole,” říká.
Kvasková také upozorňuje, že problém s „oddalováním dospělosti“ se týká především ekonomicky vyspělých zemí z euroamerického kulturního prostředí a že svou úlohu sehrává příslušnost ve společenské vrstvě a další aspekty. Mnoho vývojových teorií se proto setkává s kritikou za svou etnocentričnost a sociální předpojatost.
