Mají lidé nad třicet vůbec šanci pochopit youtubery?
Šanci mají, ale nemají ochotu. Proto je nikdy nepochopí.
Proč jsou pro ně tak cizí?
Je to zcela nový fenomén, který je napojen na dospívání a hledání vlastní identity.
Tím si procházejí všechny generace...
Jenže tahle je specificky svázaná se sociálními sítěmi a digitálními médii. Pokud je vám přes třicet, tak se proti youtuberství snažíte spíš vymezit než ho pochopit. Říct, že je to neužitečný nesmysl a mrhání času. Ale v důsledku takové estrádní show v devadesátých letech na Nově také nebyly moc jiné. Kdyby vám bylo patnáct v devadesátých letech, tak byste jako svůj vzor hltala Terezu Pergnerovou. Mění se pouze ta krabička, ze které obsah přijímáme.
Ano, jako puberťáci jsme obdivovali celebrity. Ale youtubeři působí často jako děti nebo teenageři odvedle, kteří řeší kosmetiku a hry. Nevynikají v ničem zvláštním.
Oni ale mají specifický talent - dokáží oslovit mladé něčím, co je jim blízké. A tím je konzumní způsob života, tedy nakupování a móda nebo hraní videoher. Důležitá je u youtuberů také autenticita. Víme, že se vypracovali sami a nepotřebovali k tomu nikoho dalšího.
.
Takže ve výsledku se mladí nechovají nijak nenormálně, jen zábavu přijímají na „jiném kanále“?
Starší lidé si doma pouštějí jako kulisu televizi. Pro mladé je teď tou kulisou kyberprostor. Starší generace hledá lépe v textu, přejede ho očima a ví to podstatné. Mladá generace tohle umí s videem, konzumuje mnohem víc obraz a konzumuje ho jinak. Starší generace ví, že jejich oblíbený seriál běží od devíti. Mladí zas čekají, až jejich oblíbený youtuber vydá video. A zbytek času proklikávají a dívají se, co ostatní doporučí. Umí rychle rozpoznat, co pro ně bude zajímavé.
Jakou roli by v tom všem měli hrát rodiče? Nepomíjejí trochu to, co děti sledují za dveřmi pokoje?
Ono se to už neděje v pokoji, ale na mobilní obrazovce. A to je výsostná osobní věc mladého člověka. Před deseti lety to bylo tak, že rodiče byli méně technologicky zdatní než jejich potomci. To už teď tolik neplatí, ale je to jiný způsob užívání kyberprostoru. Vztah rodičů a dětí je vystaven na vzájemné důvěře a rodiče doufají, že ji děti nezneužijí a budou sami regulovat svoje chování. Zároveň vidí, že ostatní rodiče to dělají podobně, takže se utvrzují v tom, že to dělají dobře.
Martin Buchtík Sociolog působící ve společnosti Median. Dříve vedl Centrum pro výzkum veřejného mínění. Zpracovával nadnárodní studii Generation What? mapující názory a hodnoty mladé generace v Evropě. |
A dělají to dobře?
Rodiče a učitelé se snaží aktivně omezit jen ta nejhorší rizika dospívání. A nezařazují mezi ně to, jestli je dětmi manipulováno na internetu tak, aby kupovaly jednu značku rtěnky. Můžeme děti mediálně vzdělávat, což by měla být úloha školy. To je asi všechno, co s tím můžeme dělat.
Zmiňujete rtěnky. Ale není to jen kosmetika, i elektronika, různé hry, mobilní aplikace, módní značky...Youtubeři bývají firmami placeni za to, že udělají reklamu určitému zboží. V podstatě novodobý teleshopping. Jak to, že na YouTube mladým propagace značek nevadí?
A existoval tady někdy odpor ke značkám? Myslím, že ne. Kolem roku 2000 byly značky více navázané na subkultury - hiphopeři nosili jinou značku oblečení než rockeři. Podle subkultury se dělaly piercingy, tetování a účesy. Považujeme za normální, že nám mezi filmy běží reklama...
Ano, ale to je stále označená a jasně rozpoznatelná reklama. Kdežto u youtuberů se ta hranice stírá.
Nejsem si jistý, že v televizi je to jinak. Podívejte se na sportovní přenosy. Jakmile se objeví komentátor, tak má na stole nápoj s etiketou dopředu.
I tahle forma reklamy - product placementu - je ale sledována a regulována.
Ano, to je u youtuberů problém. Youtuberství nelze dělat na plný úvazek bez dostatku komerčních spoluprací. Bez sponzorů taky nenatočíte film. Oni se nedostanou k veřejným penězům, tak musí využívat komerční spolupráce. Ale tím neomlouvám způsob, jakým to dělají. Jejich seberegulace je zatím omezená, takže nepřiznají, že to je reklama. Někdy se pohybujeme daleko za hranicí etických pravidel. Ale dává jim společnost jinou možnost?
Kolik vydělají čeští youtubeři? První z nich překonali milionovou hranici |
Dává jim možnost komerční spolupráce přiznávat a označovat. Sám jste říkal, že děti se proti komerci nevymezují, takže by jim to zřejmě nijak neublížilo.
Počkejte dva roky. Přijde samoregulace, tlak od kreativních agentur, které to začnou vnímat jako problém. Výrobci alkoholu taky nechtějí, aby děti pily. Vytváří jim to jenom problémy. Objeví se další kauzy jako ta s Bubble tea nebo s BMW Invelt (čtěte zde) a z toho se bude celé odvětví učit. Pak se přidají i legislativní úpravy.
Roste nám tu egocentrická generace?
Analýza porovnávající komentáře na profilech Jirky Krále a Karla Gotta ukázala, že zatímco příznivci Karla Gotta neustále psali o zpěvákovi a používali slovo „vy”, fanoušci Jirky Krále nejčastěji používali v komentářích smajlíky a slovo „já”. Já bych chtěl vidět tohle, já si myslím... Roste nám tu egocentrická generace?
To je pravda jen z části. Je to dané tím, že jsou to často jedináčci a výchova je soustředěná na ně. Před sto padesáti lety bylo starostí rodičů, aby děti přežily. Kolem druhé světové války mysleli rodiče hlavně na to, aby se děti najedly. Teď řešíme subtilní věci - třeba aby neměly trauma, když jim něco zakážeme. Jestli se potom jazykový kód projevuje v mentálním nastavení a jsou egocentričtí, to podle mě tak není. Spíš si myslím, že jde o hledání sebe sama a vlastní identity.
V čem se tedy chovají jinak?
Začal bych tím, v čem se tahle generace chová stejně - hledá sebe sama, životního partnera, řeší studium a odchod od rodičů, vymezuje se proti autoritě. Ale mnohem víc do toho inkorporuje sociální sítě: jdete na první rande, stejně jako byste šla před deseti lety, ale domluvíte to po Facebooku. Snadněji partnera oslovíte, protože nad obrazovkou se nestydíte. A taky si toho druhého na internetu prolustrujete a máte komparativní výhodu.
Digital nativesVýraz označuje narozené do éry počítačů a internetu. V širokém smyslu jsou tak označovaní lidé narození po roce 1980, ale výrazněji se toto prostředí promítá do života dnešních teenagerů a děti. „Výzvou budou ti, kterým jsou teď dva tři roky. To jsou ti, co mají tablet od útlého věku neustále k dispozici. A k tomu vidí svoje rodiče, kteří internet také neustále používají,“ říká k tomu Martin Buchtík. |
Oni nejsou jiní v tom, co dělají, ale jak to dělají. Jestli se na něčem tahle generace láme, tak to není v tom, že kyberprostor je nedílnou součástí jejich života, ale v tom, jak ho využívá.
Potom, co jsme si všechno tohle řekli... Jaká je podle vás mladá generace?
Každý mladý člověk je individuum a teď je to vidět víc než dřív, protože jim rostou možnosti, co všechno dělat, kam cestovat, co se učit za jazyky... Už je neomezuje geografické okolí při hledání kamarádů, vybírají si, s kým komunikují. Nikdy nebylo jednodušší opouštět staré vazby.
Proč by to někdo chtěl?
Protože budovat nové vztahy a vazby je pro náš mozek hrozně osvěžující, ale je to nebezpečné. Je to návykové. Ztrácíme pak schopnost řešit problémy v dlouhodobých vztazích či krizi při učení se. Řešíme to tím, že to opustíme a najdeme něco jiného.
Ale vztahy přece potřebuje udržovat každý.
Ano, ale tyhle jsou karnevalové. Dokud je dobře, karneval, tak kolem sebe máme spoustu lidí. Jakmile je nám špatně, najednou se nemáme na koho obrátit. Ta záchranná síť lidí, kteří s vámi prožili dobré i špatné, řídne.
Jak bude tahle generace dnešních teenagerů jednou hodnocena?
Tím, že má mladá generace neustále možnost volby, tak vytváří velmi individualizované vzorce životního stylu, špatně popsatelné z hlediska vyprávění celé generace. Mladí lidé neprošli žádným dějinným svorníkem, který by určil hlavní téma, ke kterému se vztahují. Naši rodiče prošli rokem 89, prarodiče 68, předtím válečné události... Často to byly velmi negativní zkušenosti, které je ale donutily sociálně se angažovat a vymezit se. Tady nic takového nenastává a ani to nevypadá, že nastane.
Youtubering je skvělá věc, říká herečka Veronika Žilková:
