Když elegantní postarší muž v šedivém obleku vstoupil do soudní síně, nikoho by nenapadlo, že by mohl být obětí týrání nebo dokonce pachatelem brutální vraždy. O tom, že ho manželka bila a mnohokrát musel vyhledat lékaře, se vzápětí snažil přesvědčit soudní senát.
"Vím, že to zní divně, že já, chlap 181 centimetrů a 90 kilo váhy jsem to mohl snášet. Manželka byla agresivní, ubližovala mi skoro denně, aniž bych věděl proč. Kolikrát jsem nestačil zavřít dveře pokoje, když vzduchem létalo, co měla po ruce. Třeba sekáček na maso," popisoval.
Absolvent Vyššího vojenského učiliště v Košicích, kterému znalci naměřili nadprůměrnou inteligenci, se s o čtyři roky starší Libuší seznámil před zhruba čtyřiceti lety. Za dveřmi jejich bytu sousedé slýchali čím dál hlučnější hádky.
"Staral jsem se, aby měla, nač si vzpomněla. Jezdili jsme si po světě, nakupovala si šaty. Já jsem pral i žehlil, ona ani nevěděla, která je naše popelnice. Přitom jsem trpěl jako pes, dvakrát jsem si chtěl vzít i život. Ale když žena onemocněla rakovinou, neměl jsem to srdce ji opustit," líčil muž strázně vzájemného soužití.
Krize podle něj vyvrcholila 9. srpna. Po rekonstrukci bytu smotával v garáži koberce, když se žena objevila. Začala vulgárně nadávat a pak ho dvakrát přetáhla přes záda rýčem.
"Do té doby jsem na ni nikdy ruku nepoložil, ale tentokrát jsem se neovládl. Asi jsem se na ni vrhl, rdousil jsem si a škrtil. Uvědomuju si to jen napůl," ubezpečoval bývalý příslušník pohraniční stráže.
Hůře už se mu vysvětlovalo, proč se nepřihlásil na policii. Namísto toho zabalil mrtvolu do igelitu a nechal v garáži. Policisté ji tam našli až po dlouhých osmi měsících. Obžalovaný sousedům a synovi tvrdil, že je manželka v nemocnici, měl po ruce i další výmluvy.
V průběhu času po ní policisté začali pátrat jako po pohřešované osobě. Teprve loni v dubnu, když se nad Surým začaly stahovat mraky a policisté oznámili, že u něj udělají domovní prohlídku, přiznal se a sám je zavedl do garáže.
Jsem sukničkář, přiznal obžalovaný
Obžalovaný se prezentoval jako rovný a charakterní chlapík a přiznal jen jedinou slabost − ženy. Právě jeho časté nevěry byly zřejmě hlavním tématem rodinných sporů.
"Měl jsem sice desítky známostí, ale sex přitom nebyl na prvním místě. Potřeboval jsem si vytvořit vlastní citový život. Milování s vlastní ženou mi stejně chutnalo nejlíp," bez zábran se rozhovořil o intimních detailech.
Jeho milostné avantýry houfně potvrzovali svědkové. Za totality jeho slabost pro ženy pronikla i do pracovního posudku záznamem, že jako nenapravitelný sukničkář hrubě porušuje socialistickou morálku.
"Choval se jako šarmantní svůdník a na podnikových večírcích se s lecčím sám pochlubil. Na druhé straně je pravda, že jeho manželku jsem nikdy neviděla třeba umývat schody," uvedla sousedka a bývalá kolegyně Bedřiška Horáková.
Právě lidé z domu začali Surou postrádat, vyptávali se jejího ošetřujícího lékaře a ten to nakonec oznámil policii. Policisté objevili tělo ve značném stupni rozkladu, ženu identifikovali až rozborem DNA. Podle znalců měla poraněný obličej, zlomené čelisti a zemřela na následky škrcení.
Ve prospěch obžalovaného promluvili znalci. Podle nich jde o zcela normálního duševně zdravého člověka. "Čin spáchal v prudkém afektu zlosti vyprovokovaném agresí oběti a jejími dehonestujícími výroky," uvedl psychiatr František Skřivánek. Jeho nápravu s psycholožkou označili za velmi nadějnou.
Znalec také vysvětlil, že není tak výjimečné, že se obžalovaný nezbavil mrtvoly. "Tady zafungoval mechanismus vytěsnění − žil, jako by se nic nestalo a manželka se mohla objevit každou chvíli ve dveřích."
V září roku 2006 si sousedky všimly, že se k Surému nastěhovala jiná žena. Loni před Vánocemi se František Surý znovu oženil. Vzal si Naděždu Skalníkovou, která s ním už přes rok bydlela. U soudu se dušovala, že o ničem neměla ani tušení.
"Řekl mi, že žena odjela na delší dobu k synovi do Liberce. Dozvěděla jsem se to až od policie," řekla Naděžda Surá − Skalníková.
Obhájce Pavel Skřipec se snažil zdůraznit váhu pachatelova doznání a usiloval o změnu právní kvalifikace z vraždy na ublížení na zdraví.
Státní zástupkyně Ludmila Doležalová namítala, že se muž přiznal pod tlakem a marně pro jeho čin hledala polehčující okolnosti. Senát nakonec zvolil trest na samé spodní hranici. Použití několika vražedných technik podle soud svědčí o úmyslném činu.
"Ten ale nebyl nijak plánovaný. Na druhé straně jsme přihlédli k tomu, že jde o bezúhonného pracovitého člověka, který se staral o rodinu," odůvodnil verdikt předseda senátu Miloš Žďárský. Obžalovaný se na místě odvolal.
