Když kolem jedné hodiny odpoledne přestalo pršet, sbalili batoh a slanili v pořádku dolů. Ještě na stěně si zamilovaný pár vyměnil několik polibků. Nevěsta lezla dolů v kalhotách a s šaty vykasanými u pasu, ženich měl černé kalhoty schované pod horolezeckým oblečením.
"Bylo to úžasné, vynesla nás tam láska. Takovou svatbu jsme si přáli, jenže žádný farář tam za námi nechtěl jít," vysvětloval nadšeně pětatřicetiletý horolezec Ondřej, jenž odmítl zveřejnit celé jméno.
Byla to "magořina"?
Dole už blahopřáli páru tři jejich kamarádi, kteří jim svatbu dokumentovali. Mezitím se k Milencům sbíhali turisté, kteří chtěli svatbu ještě vidět. "To je nuda, oni jsou už dole. Nestihli jsme to,“ litovala jedna z návštěvnic.
Strážci a správci skal tolik nadšení nesdíleli hlavně proto, že na mokrém pískovci se mohlo horolezcům něco stát.
"Kdo je odtamtud bude sundávat? Jedině snad vrtulník," zlobili se strážci, kteří se těsně před sestupem sešli pod skálou. "Konečně ta magořina končí," komentoval to jeden z vedoucích pracovníků technických služeb.
Ač nerad, ženich se na zemi znovu převlékl do svatebního a s nevěstou šli ještě pózovat fotografovi. Z batohu vytáhl zmuchlanou košili a vestu, dívka zase krajkové rukavičky.
Příroda jako svěděk
Okolostojící turisté se jim divili, proč neměli nahoře na skále starostu ani svědky. "Ale oni měli za svědky tyhle skály, nebe, sokoly,“ odpovídali vzletně horolezcovi kamarádi.
Svatba to prý byla takřka dokonalá, popisuje pár. Napadlo je to před nedávnem a prý natruc úředníkům, kteří se bránili je oddat třeba na obyčejné louce. Na skále si dvojice užila oddavky i s hostinou, pitím a četbou z knížky o lásce. Nahoře si také vyměnili netradiční kovové prstýnky.
Publiku na skalním okruhu zahráli na flétničku. Lidé si je fotili, tleskali a žádali přídavky.
Špatné počasí nevadilo
Dvojici prý nevadilo ani špatné počasí. Když šli brzy ráno lézt, bylo ještě slušně. Pak přišla bouře s kroupami, mlhou a deštěm. "Ale bylo to úžasné, třeba když padaly kroupy nebo když se skrz mraky prodraly kužely světla. Jednou dokonce zasvítilo slunce i na nás," říkal okouzleně horolezec Ondřej a dodával: "Bouřky jsou přece i v manželství.“
Skutečná svatba pár teprve čeká, nejen jako úřední formalita, ale i jako sešlost pro příbuzné. "Na úřad musíme, to je jisté,“ potvrzuje pětadvacetiletá Lucie.
Po víc než třech hodinách si oddychli u pokladny i tamní průvodci, které hazard horolezců rozzlobil. "Hlavně, že už jsou dole a nic se jim nestalo," mínila průvodkyně Květa Matějková.
