Podvýživa zabije každých pět vteřin jedno nevinné dítě a představuje jedenáct celkové globální zátěže nemocnosti. Summit se právem zaměřuje na přímé vazby mezi výživou a produktivitou, hospodářským růstem a politickou stabilitou. Investice do výživy je investicí do generací dětí v chudých komunitách a summit musí do centra navrhovaných řešení postavit ženy a matky.
Je tu nový baby boom
Je to tím důležitější, že ve světě probíhá nový baby boom – ne ve Spojených státech ani v Evropě, nýbrž v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii. Děti narozené v příštích dvaceti letech dosáhnou dospělosti v jedinečnou dobu: pracujícího obyvatelstva bude v těchto regionech dvakrát více než nepracujícího obyvatelstva. To představuje vzácnou příležitost pozvednout hospodářský růst, zachránit a zlepšit životy a pomoci rodinám, komunitám i státům vybřednout z chudoby k prosperitě.
(ilustrační snímek)
Nedávný výzkum ukázal, že výživa může být významným katalyzátorem všezahrnujícího hospodářského růstu, neboť každý dolar investovaný do výživy vynese 15-138 dolarů. Vymýcení podvýživy není jen etickou povinností; víme také, že dokáže zvednout růst HDP v Africe a Asii až o jedenáct procent.
Dnes už víme, že poskytnutí základních živin těhotným matkám a jejich dětem v kritickém tisícidenním období od početí dítěte po jeho druhé narozeniny je nejlepší investicí do jejich zdraví a nejlepší investicí společnosti všeobecně. Alternativou je zakrnělost, která v současné době postihuje astronomických 165 milionů dětí. Zakrnělost představuje skutečnou tvář současné globální chudoby, neboť způsobuje nezvratné poškození kognitivního vývoje a fyzického růstu.
Navíc existuje bezpočet lékařských důkazů, že podvýživa v tomto „výživovém období“ souvisí s vysokým tlakem, kardiovaskulárními chorobami, cukrovkou, a dokonce i obezitou, což má za následek vyšší výdaje za lékařskou péči v pozdějším životě. Studie provedená v roce 2011 ve 112 venkovských oblastech po celé Indii nicméně zjistila, že „méně než 20% matek slyšelo slovo podvýživa ve svém místním jazyce“.
My do stávky jít nemůžeme
V Africe produkují většinu potravin drobné farmářky. Podvýživa je však rozšířená, protože tyto ženy vlastní jen dvě procenta půdy a mají přístup pouze k deseti procentům dostupných osvětových služeb. Abych parafrázoval, co mi mnoho těchto farmářek svěřilo: „Jsme primární producentky. Za svou těžkou práci však dostáváme velmi málo, protože než náš výrobek doputuje na trh, shrábnou zisk prostředníci. Jenže kdybychom vstoupily do stávky, Afrika by hladověla.“
Jakékoliv řešení problému hladu a podvýživy se musí točit kolem žen. Nedávný rozvojový výzkum je jednoznačný: poskytnutí větší moci ženám a zvýšení jejich příjmů vede k lepšímu vzdělání, zdraví a výživě pro jejich děti. Musíme se zasadit o to, aby trhy pracovaly pro ně a jejich rodiny.
Indičtí lékaři váží těžce podvyživené dítě ve státě Madhjapradéš. Přestože ekonomika Indie utěšeně roste, nejchudší vrstvy stále bojují s hladem. Přibližně 42 procent dětí mladších pěti let je podvyživených a denně zemřou na nemoci spojené se špatnou výživou 3 000 dětí.
Výzva summitu ke globální jednotě v boji proti podvýživě musí mířit k hlavám států, ministrům financí a zdravotnictví a také k podnikatelským špičkám a předákům občanské společnosti. Musíme zajistit, aby potravinářský systém pracoval pro všechny občany, což vyžaduje rozhodnější akci od všech těchto aktérů.
Zejména vlády musí investovat do výživy prostřednictvím rozpočtů, zavádět povinné obohacování základních potravin, omezovat nezdravá jídla a zlepšovat kontrolu kvality.
Organizace občanské společnosti zase musí vytvářet robustní podpůrné a vzdělávací programy, které ve spolupráci s místními komunitami změní nezdravé stravovací návyky, zdůrazní klíčový význam výlučného kojení v prvních šesti měsících věku dítěte a vysvětlí vazbu mezi životním stylem, stravou a cvičením při prevenci onemocnění.
A konečně by podnikatelská komunita měla využít svých řídicích schopností, marketingu, technologií, logistických kapacit a vlivu, aby zlepšila kvalitu a dostupnost výživných potravin na trhu. Velké firmy by navíc měly využít svých globálních nabídkových řetězců k tomu, aby poskytly větší moc svým pracovním silám a drobným farmářkám.
Dva dobré příklady
Lokální řešení v širokém měřítku se už rýsují. V Bangladéši, jehož míra podvýživy patří k nejvyšším na světě, je dnes dostupný vitaminový a minerální doplněk, který lze přidávat do kaše a polévky. Díky partnerství mezi největší světovou rozvojovou nevládní organizací BRAC a bangladéšskou farmaceutickou společností Renata se tento doplněk vyrábí z místně dostupné cizrny a čočky a desetitisíce zdravotníků ho poté distribuují.
V indickém státě Rádžasthán zase vysoce kvalitní potravinové doplňky vyráběné decentralizovanými svépomocnými skupinami žen zlepšují výživu dětí ve věku 6-36 měsíců. Nový instantní výrobek na bázi kukuřice, který je obohacený o vitaminy a minerály a vyrábí se v Ghaně, je prvním svého druhu na trhu díky své dostupnosti a přirozené integraci s kojením. Jeho nasazením dojde ke zkvalitnění výživy více než jednoho milionu dětí v prvních 1000 dnech života.
Autor textu Jay Naidoo
Potřebujeme větší inovace při hledání řešení. Potřebujeme partnerství, která využijí znalostí a řešení přicházejících z místních komunit. Uznáváme závazek Velké Británie podporovat nové hnutí Scaling Up Nutrition koordinované Organizací spojených národů, ale současně víme, že ten, kdo sedí u stolu a navrhuje řešení, zároveň určuje, kdo bude u tohoto stolu později jíst. Investujeme-li dnes do výživy a zlepšení potravinové bezpečnosti, do roku 2020 dokážeme vytáhnout z chudoby 50 milionů lidí, předejít zakrnělosti u 20 milionů dětí ve věku do pěti let a zachránit 1,7 milionu životů.
Jay Naidoo je předsedou Globální aliance za zlepšenou výživu (GAIN).
Copyright: Project Syndicate, 2013.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
