Nežádáme toho od Obamy příliš?

Od lidí, jejichž důvěru a plnou podporu se vám podařilo získat, můžete žádat větší oběti a větší trpělivost. | foto: Profimedia.cz

Výjimečné okolnosti v podobě hloubky a naléhavosti finanční a hospodářské krize přispěly k tomu, že se do funkce amerického prezidenta vyšvihl výjimečný muž – Barack Obama. Nezabrání mu však tytéž okolnosti v úspěchu? Dosáhne duch naděje, který vynesl Obamu k moci, vítězství nad vichry ekonomického a sociálního zoufalství? Anebo se strach Západu z rýsující se celosvětové recese rozšíří do Asie a destabilizuje její giganty Čínu a Indii?

Toto jsou hlavní otázky, které si klademe v době, kdy nově zvolený prezident připravuje americký lid na cestu vpřed, jež nemůže být jiná než drsná.

Dopady krize

Titíž Američané, kteří v noci ze 4. listopadu křičeli radostí, jsou dnes naplněni obavami, neboť ekonomické těžkosti jsou den ode dne reálnější a oni vidí bezprostřední dopady krize na svých sousedech, ne-li přímo na sobě samotných.

Titíž Američané, kteří v noci ze 4. listopadu křičeli radostí, jsou dnes naplněni obavami, neboť ekonomické těžkosti jsou den ode dne reálnější a oni vidí bezprostřední dopady krize na svých sousedech, ne-li přímo na sobě samotných. Obama, jenž čelí naléhavé nutnosti zmírnit utrpení tolika Američanů, si až příliš dobře uvědomuje, že "smělost naděje" nebude stačit na obrovské výzvy, s nimiž se bude muset potýkat.

V době, kdy se svět pomalu přesouvá z povznesené nálady do zasmušilého realismu, je důležité udržet si vyvážený názor na okolní dění a vyhnout se dvojímu riziku: podcenění vskutku revoluční povahy toho, co se stalo, a přecenění schopnosti Obamova týmu nacházet zázračná řešení.

Větší oběti a větší trpělivost

Jako pozitivum uveďme, že se podařilo překonat tragické dědictví amerických dějin. Necelých 20 let po pádu zdi, která rozdělovala Německo a Evropu, padla i druhá, "barevná zeď". Hrdost, kterou po Obamově zvolení pociťovali Američané – a Afričané – je důležitá a lze jen doufat, že bude dlouhodobě přínosná.

Nejenže Amerika opětovně zkonsolidovala alespoň část své "měkké síly" v zahraničí, ale totéž učinila i doma. Nezaměstnanost a krize na trhu nemovitostí zasahují Američany bez ohledu na jejich barvu či původ. Důstojnost vám sice neobstará střechu nad hlavou nebo práci, ale v těžkých časech pomáhá udržovat naději. Od lidí, jejichž důvěru a plnou podporu se vám podařilo získat, můžete žádat větší oběti a větší trpělivost.

Vznešená služba veřejnosti

Kromě toho jsme svědky nastolení nové rovnováhy mezi státem a trhem. Ta by však neměla zacházet příliš daleko, protože možnosti státu mají své hranice a síla soukromé iniciativy představuje klíčový aspekt celé Ameriky, která se stala vedoucí světovou mocností právě díky své dynamice, pružnosti a individuální vynalézavosti. Ještě důležitější je, že kromě úpadku trhu a relegitimizace státu jsme možná svědky rehabilitace politiky a politiků, ne-li přímo idealismu.

čas ukáže

Možná toho od jediného člověka žádáme příliš. Zároveň bychom však neměli podceňovat karty, které Obama drží.

Poprvé od prezidentského působení Johna F. Kennedyho je politika v Americe pokládána za potenciálně vznešenou službu. Představa, že můžete něco změnit nejen pro sebe, ale i pro svou zemi a pro svět a že vlastní zájmy a osobní obohacení nejsou jedinými možnými cíli v životě pro "nejlepší a nejoslnivější", získává u Obamovy generace pomalu, ale jistě pevnou půdu pod nohama. V noci ze 4. listopadu cítil bezpočet Američanů i Neameričanů, že ideály se mohou skutečně proměnit ve fakta.

Tato obnova idealismu je však nejen výsledkem naděje, ale i strachu. Okamžik, kdy mladí lidé začali cítit pokušení připojit se k Obamově tiché revoluci, byl zároveň okamžikem, kdy se jim začaly zavírat brány Wall Streetu. Ve světě bankovnictví a financí, který srazila do hlubin hamižnost a arogance některých jeho klíčových představitelů, žádné nové vchody nejsou. Wall Street dnes čelí jednomu z nejhorších poklesů v historii.

Obama je obdařen jedinečnou kombinací intelektu, charakteru a také – zatím – štěstí, avšak podaří se mu prokázat, že je schopen nechat v sobě znít Abrahama Lincolna, Franklina Roosevelta a současně i Winstona Churchilla? Možná toho od jediného člověka žádáme příliš. Zároveň bychom však neměli podceňovat karty, které Obama drží. Na rozdíl od Roosevelta dokonale chápe podstatu hospodářských problémů, které před ním stojí, a podobně jako Churchill těží z podpory obyvatel, kteří jsou ochotni ho – přinejmenším krátkodobě – následovat v atmosféře národní jednoty.

 © Project Syndicate, 2008.

Dominique Moisi

Autor je zakladatel a vedoucí poradce Ifri (Francouzského institutu pro mezinárodní vztahy), v současné době působí jako profesor na College of Europe ve varšavském Natolinu. Ve Francii právě vyšlo francouzské vydání jeho nejnovější knihy The Geopolitics of Emotion (Geopolitika emocí).