Znovuobnovená rodinná fotografická firma Šechtl a Voseček (založená v Táboře roku 1876) vyniká soustavnou digitalizací svého cenného archivu – viz http://sechtl-vosecek.ucw.cz. V této zpracovatelské péči se ocitl i fotografický odkaz Marie Šechtlové, rozené Kokešové (1928—2008). Zhruba rok po jejím úmrtí připravila dcera Marie Michaela Šechtlová s velkou péčí fotografčinu monografii, obsahující výbor prací z let 1960-1970. A nyní je autorčina tvorba z téhož období představena na výstavě v Leica Gallery Prague (LGP). Výstavní prezentace je však o poznání šedivější než zmíněná publikace. Kurátor expozice Josef Moucha totiž volil ne zrovna šťastný průřez, který z díla Marie Šechtlové uctivě akcentuje i to, co mezitím zestárlo a co tedy stojí za registraci už pouze coby dokument doby.
Z výstavy Marie Šechtlové v Leica Gallery Prague
O výstavěMarie Šechtlová: Fotografie 1960-1970 Kurátor a úvodní slovo Josef Moucha. Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1. Výstava je otevřena do 28. října 2010 - v pondělí až v pátek od 10 do 20 hodin, o víkendech od 14 do 20 hodin. Vstupné: 50 korun plné a 30 korun snížené; hosté galerijní kavárny mají vstup do výstavních prostor zdarma. |
Marie Šechtlová se v šedesátých letech nacházela na vrcholu sil. Publikovala v tisku stovky vesměs ilustračních fotografií, tvořených po způsobu tenkrát rozšířené tzv. poetiky všedního dne, která zdaleka nejen v poezii vystřídala v druhé polovině padesátých let hysterický stalinistický monumentalismus socialistického realismu. Vizuálně i sociálně umírněné snímky Marie Šechtlové si braly za námět děti, Romy, akty, výjevy z ulice (takzvané žánrovky). Dobře se doplňovaly s poezií Jana Nohy (1908-1966); společně ti dva připravili knihy Všechny oči (1964) a Praha na listu růže (1966). Je tedy patrné, že Marie Šechtlová nebyla tak vyhraněnou fotografkou jako k surrealismu inklinující Emila Medková či expresivní pozorovatelka dětí a neohrožená kronikářka doby Dagmar Hochová. Pohled Šechtlové byl útěšný, okouzlený, idyličtější; přinejmenším u selankovitých záběrů Romů, víme dneska, dokonce až příliš.
Nicméně druhá polovina vloni vydané knihy zahrnuje ukázky z těch linií fotografčina díla, které jsou dnes životnější. Jenže výstava v Leica Gallery Prague tyto linie představuje velice málo anebo je dokonce zcela pomíjí. Autorka například portrétovala umělce, mimo jiné Jiřího Voskovce v New Yorku či Josefa Šímu v Paříži, kam se jí v šedesátých letech podařilo vyjet. Portréty scházejí v expozici úplně! Momentky z New Yorku jsou zastoupeny pouze dvěma exponáty, ačkoliv zrovna tam a tehdy (1964) Šechtlová zažívala jednu ze svých vrcholných tvůrčích chvilek. I z pařížských pochůzek by se bývala dala vybrat sestava, která by oživila akademicky korektní kolekci v LGP.
Z výstavy Marie Šechtlové v Leica Gallery Prague
Vedle plastičtější obrazové stránky (včetně reprodukcí stránek z dobového tisku, na nichž se uplatnily autorčiny fotografie), poskytuje kniha ucelenou várku informací a formulací. Zejména text fotografického historika a kurátora Antonína Dufka je na patřičné výši, neboť s pochopením a přitom se zřejmým vymezením kritérií charakterizuje a umísťuje tvorbu Marie Šechtlové v kontextu dobové české fotografie i výtvarného umění.
O knizeMarie Šechtlová: Fotografie 1960-1970 Texty Antonín Dufek, Jan Kříž, Josef Musil. Texty k fotografiím napsala autorka pro svoji výstavu Marie Šechtlová: Fotografické příběhy (Tábor, 2007). Výběr fotografií Antonín Dufek. Grafická úprava Jakub Troják. Vydala Marie Michaela Šechtlová, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, Tábor 2009, 184 stran, náklad 1300 výtisků, doporučená cena 390 korun. |
Velmi obezřetný bývám před označováním šedesátých let za „zlatá“. Ovšem co se fotografování Marie Šechtlové týče, platí superlativ o této dekádě beze zbytku. V padesátých letech rodina, do níž Marie Kokešová vešla sňatkem s fotografem Josefem Šechtlem, dostala od komunistické moci zabrat: rodinný ateliér jim združstevnili, archiv z valné části zničili a manžela Josefa, neochotného k sebelikvidaci dědictví, dokonce v roce 1958 zavřeli. Ale v následující dekádě sevření povolilo, Marie měla chuť, energii a vůli a fotila na zakázku i pro sebe, tedy volnou tvorbu. Za normalizace se sice Šechtlovi fotografováním nadále živili, připravovali kupříkladu místopisné publikace, ale na volnou tvorbu už jim nezbývalo. Proto je jak kniha, tak výstava omezena na údobí 1960-1970.
Z výstavy Marie Šechtlové v Leica Gallery Prague
I když jeden časový přesah se zde přece vyskytuje: v Paříži a v New Yorku fotografovala Marie Šechtlová i na barevný materiál. Využívala pohybové neostrosti k vytváření „mázlých“ barevných dynamických stop velkoměstských staveb na citlivé vrstvě. Od šedesátých let však barvy na těchto záznamech pozvolna bledly, takže se autorka po nástupu digitálních technologií pustila do barevných korekcí oněch záznamů ze své nejplodnější dekády. Byla to zkrátka pozoruhodná žena. A jen zcela na okraj: v padesátých a šedesátých letech byla asi i nejpůvabnější českou fotografkou…
