Ve Spojených státech padla klíčová rozhodnutí dvě. První z nich deregulovalo v 70. letech provize vyplácené burzovním makléřům. Druhé z nich odstraňovalo v 90. letech omezení daná Glass-Steagallovým zákonem o směšování komerčního a investičního bankovnictví.
V dobách fixních provizí si mohly investiční banky udělat pohodlné živobytí z knihování akciových obchodů. Deregulace znamenala konkurenci a nižší marže. Zrušení restrikcí Glass-Steagallova zákona pak umožnilo komerčním bankám podnikat nájezdy do dříve tradičních hájemství investičních bank.
V důsledku toho se začaly investiční banky angažovat v nových oborech, jako byl vývoj a distribuce složitých derivátů. Půjčovaly si peníze a nechávaly je pracovat na udržení vlastní ziskovosti. Z toho vyplynuly první příčiny krize: model sekuritizace "originate and distribute“ (distribuce kreditního rizika vzniklého poskytnutím úvěru) a rozsáhlé operace s vypůjčenými penězi.
Globální nerovnováha
Je důležité si povšimnout, že toto byly nezamýšlené důsledky v podstatě rozumných politických rozhodnutí. Kdyby byly ostatní podmínky rovné, umožnila by deregulace malým investorům obchodovat s akciemi levněji, což by zlepšilo jejich situaci. Ostatní podmínky však rovné nebyly. Receptem na katastrofu byla zejména skutečnost, že investiční banky, které politické změny dohnaly k riskantnějším aktivitám, se ocitly zcela mimo regulační síť.
Rovněž eliminace dopadů Glass-Steagallova zákona byla v zásadě rozumná. Konglomeráty umožňují finančním institucím diverzifikovat podnikání, zatímco spojování se s komerčními bankami umožňuje investičním bankám financovat své operace s využitím relativně stabilních vkladů namísto pomíjivých peněžních trhů. Tento model prokázal životaschopnost v průběhu staletí v Evropě a jeho výhody jsou patrné i dnes v USA, když Bank of America koupila Merrill Lynch.
Vytváření konglomerátů však chvíli trvá. V krátkodobém výhledu bylo Merrill Lynch podobně jako ostatním investičním bankám umožněno zdvojnásobit sázky. Přitom stále zůstávala zcela mimo dosah regulačních orgánů. Jako samostatná entita se tak stala zranitelnou vůči tržním výkyvům. K uspíšení nevyhnutelné konglomeratizace bylo zapotřebí až krize, která svou velikostí ohrozila celý finanční systém.
Dalším prvkem krize byla sada politických kroků, které vyvolaly globální nerovnováhy. Bushova administrativa snížila daně. Fed v reakci na recesi v roce 2001 snížil úrokové sazby. Finanční inovace přitom fungovaly tak, že se úvěry staly ještě levnějšími a snáze dostupnými. Toto je však přesná obdoba příběhu podřadných hypoték v jiném balení. Výsledkem byly zvýšené výdaje USA a pokles úspor domácností do záporných hodnot.
. čína bohatnePozvednutí miliardy Číňanů z chudoby je dost možná nejvýznamnější událostí naší doby. |
Pozvednutí Číňanů z chudoby
Stejně velký význam měl i vzestup Číny a pokles investic v Asii po finanční krizi z let 1997-1998. V době, kdy Čína spořila téměř 50 procent svého HNP, musely všechny tyto peníze někam jít. Velká část jich tedy putovala do amerických státních pokladničních poukázek a obligací Fannie Mae a Freddie Mac. To posílilo dolar a snížilo náklady na půjčky pro americké domácnosti, což je přimělo k tomu, aby začaly žít nad poměry. Zároveň se vytvořil lehkomyslnější trh cenných papírů Freddie Mac a Fannie Mae, což dále přiživilo mašinerii "originate and distribute“.
Ani v tomto případě nešlo o vyložené politické chyby. Pozvednutí miliardy Číňanů z chudoby je dost možná nejvýznamnější událostí naší doby. A rychlá reakce Fedu zabránila v roce 2001 zhoršení krize. Objevily se však i nezamýšlené důsledky. Neschopnost amerických regulačních orgánů přitáhnout uzdu kapitálu a zpřísnit normy pro půjčování peněz v době, kdy se vydatný tok kapitálu zkombinoval s uvolněnou politikou Fedu, rozdmýchala zběsilý úvěrový boom. Neschopnost Číny rychleji podnítit vyšší domácí spotřebu odpovídající vyšším příjmům pak jen přilila olej do ohně.
Přebujelý finanční sektor je dnes nucen k zeštíhlení. Některé výsledky, například sňatek Bank of America a Merrill Lynch, jsou šťastnější než jiné, například bankrot Lehman Brothers. Zeštíhlování však každopádně nastane. Zahraniční centrální banky zaznamenávají kapitálové ztráty ze svých neuvážených investic. Během vstřebávání ztrát z amerických státních a státně-agenturních obligací kapitálové toky do USA zeslábnou. Americký deficit na běžném účtu platební bilance i asijský přebytek se scvrknou a americké domácnosti budou muset znovu začít spořit.
. síla dolaruJedinou anomálii představuje skutečnost, že dolar v posledních týdnech posílil. Protože už USA nejsou pokládány za dodavatele vysoce kvalitních finančních aktiv, dalo se spíše očekávat, že dolar oslabí. |
Jedinou anomálii představuje skutečnost, že dolar v posledních týdnech posílil. Protože už USA nejsou pokládány za dodavatele vysoce kvalitních finančních aktiv, dalo se spíše očekávat, že dolar oslabí. Jeho síla odráží reflexivní reakci investorů, kteří se houfně přesunuli k americkým státním pokladničním poukázkám coby bezpečnému útočišti.
Není od věci si vzpomenout, že totéž se stalo i v srpnu 2007, kdy krize kolem podřadných hypoték vypukla. Jakmile si však investoři uvědomili plný rozsah amerických finančních problémů, sháňka po státních pokladničních poukázkách ochabla a dolar znovu začal klesat. A až si současní investoři připomenou rozsah amerických finančních potíží, opět se staneme svědky obnoveného poklesu dolaru.
Zdůrazňování chamtivosti a korupce jako údajných příčin krize vede k neveselé prognóze. Lidskou povahu nezměníme. Nemůžeme zařídit, aby investoři byli méně hamižní. Důraz na politická rozhodnutí však nabízí optimističtější vyhlídku. Nezamýšleným důsledkům nelze vždy zabránit a politickým omylům se možná nelze pokaždé vyhnout. Alespoň je však lze napravit. To ovšem vyžaduje, abychom se nejprve hlouběji podívali na prvotní příčiny problému.
© Project Syndicate, 2008.
