Aristokratka, která uměla vyprávět a myslela hlavně na druhé

  8:27aktualizováno  8:27
Výhodou aristokratických rodopisů je vědomí dějinných souvislostí, znalost předků a (nejen) rodinných vazeb. Většinou pokrývají rozsáhlé území a také bývají, jak bychom dnes řekli, multikulturní. A určitě také nadnárodní. Výborným příkladem toho je vzpomínková kniha Marie Czapské s případným názvem Evropa v rodině.

Rodina Czapských v roce 1902, Maria jako dívka zcela vpravo | foto: Repro z knihy Marii Czapské Evropa v rodině

Současně s kosmopolitním založením bývají takové rodinné kroniky příkladem toho, jak se historické znalosti a vědomí vytrácí. Neboť původ tohoto rodu dneska nepatří k těm zrovna nejznámějším, ačkoliv – jak lze zjistit na předsádce knihy, kde je vpředu uvedena otcovská a vzadu mateřská linie Marie Czapské – predikáty spřízněné s tímto rodem měly vztah i k českému území (Clam-Martinitz, Schwarzenberg, Thun-Hohenstein). A jak je patrné z četby, ony vazby jsou ještě užší, protože Maria Dorota Leopoldyna Czapska se narodila 6. února 1894 v Praze, v Thunovském paláci na Malé Straně.


Jerzy Czapski (vlevo) s místodržícím knížetem Františkem Thunem

Jerzy Czapski (vlevo) s místodržícím knížetem Františkem Thunem

Věrnost dynastii, nikoliv národům

O knize

Maria Czapska
Evropa v rodině
Předmluva Philippe Aries. Přeložili Jaroslav Šubrt a Zuzana Bedřichová (předmluva).

Academia, Praha 2010, edice Paměť, svazek 34, 468 stran + 24 stran černobílé obrazové přílohy, doporučená cena 465 korun.

V literárních kruzích je Maria Czapska charakterizována jako „polská autorka“, esejistka, sepisovatelka řečené rodinné kroniky. Absolvovala Jagellonskou univerzitu, doktorskou práci psala o spisovatelovi Adamu Mickiewiczovi. Polské území také pro Czapské bylo „místem“ a domovinou. Rodové kořeny jsou však spletitější. Jejich obecné přiblížení vystihují slova v předmluvě Philippa Ariese, významného francouzského historika: „Zachovávali věrnost dynastii, nikoli národům.“ A je to četba skutečně dobrodružná, například i proto, že předci Marie Czapské byli „Němci usídlení v Livonsku“, na území, které snadněji zasadíme do románové tvorby Julesa Verna, než do reálné mapy. Podobné je to s Haličí, jen o málo lepší s Pruskem. Přičteme-li k tomu historické události, jako bylo dělení Polska, Krymská či první světová válka a v závěru knihy, z přímých vzpomínek autorky, i ruská revoluce, jejíž průběh zažívala v Petrohradě, je zřejmé, že uchopit takto nepevný materiál bylo náročné.

Obal knihy Marii Czapske Rodina v Evropě

Obal knihy Marii Czapske Rodina v Evropě

A to ještě bylo třeba do plátna obecného dění zasadit řadu výrazných předků. Strýce, starostu města Minsk, matku pocházející z rodu, jenž měl mimo jiné v držení zámek v Děčíně, bratra, malíře Józefa Czapského, babičku provdanou za polského katolíka, druhou, která si vzala Fina, barona Nicolaye, vychovatele cara Pavla I., třetí, provdanou za pravoslavného Rusa Čičerina, i strýce Georgije Čičerina, komisaře pro vnitřní záležitosti v Leninově vládě. A to je jen nepatrný vzorek z nejbližšího příbuzenstva, jehož rozrod a aktivity Marie Czapska popisuje pečlivě, s ohledem na zachycení nejen pozemského pohybu jednotlivých osobností, nýbrž i jejich duchovního obzoru.

Umění dopisů, umění popisu

První polovina knihy, v níž se autorka noří do hloubi osmnáctého století a vyvádí odtud prameny, které se těsně v závěru devatenáctého století slily v ní a v jejích sedmi sourozencích, se může zdát mírně nepřehledná, protože uspořádat onu různorodost bylo jistě nelehké. Ale Czapska zvládla svoje kronikářské poslání bravurně. Jednotlivé příběhy a svazky k sobě poutá historickými souvislostmi. Nezapomíná na rodové legendy a mýty. Je vypravěčkou spravedlivě věnující pozornost všem, o nichž má povědomí, jejichž písemnosti a doklady může ověřit.
Styl díla se trochu posune v místech, kdy do přímého dění vstupuje právě Marie Czapska svým narozením, když zapřede vlastní vzpomínky, k nimž přidává okolnosti poznané z rodové korespondence. Ta je ostatně i v drobných ukázkách příkladem skutečného epistolárního umění, v němž byli pisatelé školeni a jemuž se hojně věnovali.

Józef a Maria Czapští ve francouzském exilu

Józef a Maria Czapští ve francouzském exilu

Stejně jako se Maria Czapska osvědčila jako kronikářka a korespondentka, je obdivuhodná i jako pozorovatelka okolního dění. Kapitola Nezabiješ, věnovaná první světové válce a ruské bolševické revoluci je zároveň zpravodajstvím o zmatcích a nepravostech, o skutečné zubožené tváři tehdejšího Ruska: „Bílí stejně jako rudí vraždili a olupovali zterorizované obyvatelstvo, vynášeli krvavé samosoudy nad těmi, kdo se postavili na odpor, drakonické rekvizice způsobovaly strašné hladomory vylidňující celé části země.“

Rodová historie Marie Czapské, která je díky řádce příbuzných jmen a místy jejich pobytů opravdu „Evropou v rodině“, končí v roce 1920: „Hranice stanovená v Rize přeťala Bílou Rus, Pinsk zůstal na naší straně, Minsk na sovětské!“ Z Minsku se odstěhovala i rodina Czapských, vrátila se „domů“, do Polska.
Maria ještě v epilogu dopoví svoji část cesty, když roku 1925 odešla studovat do Paříže (ve Francii žila i po druhé světové válce, od roku 1947 do své smrti roku 1981): „Toto období mého života, období ´bouře a vzdoru´, z biografického hlediska asi nejdůležitější, se mi už asi do epilogu vtěsnat nepodaří. Pro mě to byl počátek nové epochy.“ Vyprávění o epoše končící, o mizejícím světě i pestrých fasetách jedné rodiny, je vynikající, poučné, mrazivé i zábavné. Naprosto přirozeně vyvolává zájem i touhou poznat autorku i její další osudy.

Maria Czapska ve francouzském exilu, rok 1966

Maria Czapska ve francouzském exilu, rok 1966

Autor:

Označení „česká Greta“ mě neuráží, řekla klimatická aktivistka v Rozstřelu

Nejčtenější

Lidé létali jeden přes druhého, líčil strojvedoucí havarovaného vlaku

Kabina vlaku po srážce s kamionem na přejezdu v Uhříněvsi (6. září 2019)

Jednal rychle a pohotově. Strojvedoucí Tomáš Kadlec minulý týden u Uhříněvsi zabránil neštěstí. „Od prvního momentu,...

Známe výherce soutěže, který se vydá na exkluzivní cestu kolem světa

Barevná Indie - Taj Mahal

Sedm her velké soutěže, kterou uspořádaly iDNES.cz a CK S.E.N u příležitosti třiceti let svobody, připomnělo v průběhu...

Jak obejít povinnost. Majitelé psů přemýšlejí, jak čip vyříznout z kůže

Strážníci kontrolují povinné očipování psů v Ostravě.

Do povinného čipování všech psů zbývají poslední tři měsíce. Na internetu už ovšem lidé vymýšlejí, jak nařízení obejít....

Vyhrál nad sázkovkou. Ta nechtěla vyplatit výhru kvůli chybějícímu písmenu

ilustrační snímek

Až u soudu skončila sportovní sázka na zápas dvou tenistek loni v dubnu. Marek Vach si tehdy vsadil na vítězství jedné...

Údiv mladého rybáře: jeho úlovek z hlubin připomínal spíš mimozemšťana

Devatenáctiletý rybář Oscar Lundahl se svým úlovkem - parybou chimérou podivnou.

Vydal se lovit platýse černé, místo toho vytáhl rybu, jejíž vzhled mu připomínal spíš mimozemšťana. Mladý norský rybář...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor...

ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

Najdete na iDNES.cz