Co bylo špatně na tom, že televize nebyla zavalená přeřvanými reklamami, že jednotlivé pořady odděloval hlasatel/ka, že tam nebyla samoúčelná rádoby atraktivní dynamika a senzacechtivost, že měla určitou kulturní a jazykovou úroveň (nemluvím o cenzuře a vyčpělém ideologickém patosu)? Co na tom všem bylo špatně??

Opravdu se domníváte, že forma je více než obsah a že středobodem lidského života je televize? V roce 1989 mi bylo 17, studovala jsem 4.ročník gymnázia s prospěchem po celou dobu studia do 1,5 a čerstvým nedoporučením ke studiu VŠ, neboť jsem mimo jiné nevstoupila do SSM. Moje třídní učitelka (skvělá paní mimochodem) musela opakovaně vysvětlovat, jak je možné, že má ve třídě dvě černé ovce (mne a spolužačku), které odmítají SSM a nechodí na prvomájové průvody. Neměla jsem šanci studovat, neměla jsem šanci cestovat, naopak jsem měla nakročeno k trestnímu soudu, pokud budu veřejně říkat, co si opravdu myslím. Televizní vysílání nesleduji, proto je mi putna, jaké reklamy v televizi vysílají a jakou úroveň mají vysílané pořady, mám jen televizor s DVD přehrávačem, na kterém si pouštím filmy, které se mi líbí a které si mohu bez omezení koupit (to totiž také nešlo, víte?), čtu knihy, které číst chci a které si mohu kdykoli půjčit v knihovně či koupit (další věc, kterou dělat nešlo), cestuji mimo ČR všemi směry kdykoli se mi zachce (ani to nebylo možné) a své názory mohu veřejně prezentovat, přičemž jediné, co riskuji, je nesouhlas s nimi, který zcela svobodně může projevit druhá strana. A také dělám práci, kterou dělat chci, a ne práci, kterou vykonávat mi strana a vláda povolí.