„Pomoci ženám, které touží po dítěti, vnímám jako svoje poslání. Ne vždy je léčba úspěšná a pak je mi líto, že pacientka neprožije ty nepřenosné okamžiky, kdy poprvé držíte v náručí své dítě. Ale vždy se ji snažím motivovat a podpořit,“ říká Rumpíková.
„Naštěstí v našem oboru k těmto situacím dochází spíše výjimečně, protože existují i další možnosti, které páru můžeme nabídnout.“
Jak se vás dotkla covidová pandemie?
Zvláště při první vlně jsme zažili určitou stagnaci. Pro všechny byla tato situace nová, nikdo z nás nevěděl, jakým způsobem se bude pandemie vyvíjet, takže řešení neplodnosti odsunuly páry na pozdější dobu. Kvůli lockdownu, který proběhl napříč celým světem, nám ubylo pacientů ze zahraničí. Situace se ale pomalými kroky vrací k normálu.
Radí se s vámi ženy o očkování proti covidu?
Povětšinou ano. Řeší, zda je očkování bezpečné před otěhotněním nebo v jeho průběhu. Velkou roli zde hrají sociální sítě. K ženám se dostává množství často protichůdných tvrzení, která bývají mnohdy matoucí. Proto je pro ně určitě úlevné promluvit si s lékařem, kterého znají a důvěřují mu.
Pozorujete nějaký vliv prodělané nákazy na šanci ženy otěhotnět?
Toto je velmi zajímavá otázka a jsem přesvědčena, že bude předmětem různých výzkumů. Nyní je brzy dát na ni validní odpověď. Ale já jsem se zatím nesetkala s tím, že by prodělaný covid měl vliv na otěhotnění ženy.
Řekla byste, že máte povolání plné štěstí?
Mám povolání, v němž se často daří přeměnit beznaděj na štěstí. Což se o řadě jiných medicínských oborů bohužel říci nedá.
Taťána RumpíkováBrněnská rodačka nastoupila po absolvování Lékařské fakulty Masarykovy univerzity na I. gynekologicko-porodnickou kliniku v Brně na Obilním trhu. Po atestaci pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení Nemocnice Vyškov. V roce 2000 založili s manželem Kliniku reprodukční medicíny ve Zlíně, kde pracuje doposud. Je matkou tří dětí. Nejstarší syn je manažerem Resortu Sněžné, který patří rodině, jež ho postupně rekonstruuje. Mladší děti studují gymnázium v Praze. |
Proč jste se rozhodla věnovat právě reprodukční medicíně?
Pracovala jsem, stejně jako manžel, v brněnské fakultní nemocnici na Obilním trhu, kde má reprodukční medicína velkou tradici. Měli jsme štěstí, že jsme mohli spolupracovat s takovými kapacitami, jako byl zakladatel oboru reprodukční medicíny, profesor Ladislav Pilka, který stál u zrodu prvního dítěte ze zkumavky v České republice. Upřímně ale musím říct, že to byl hlavně můj budoucí manžel, který propadl kouzlu reprodukční medicíny a který svým nadšením postupně ovlivnil i mě. Po atestaci jsme se rozhodli, že založíme vlastní pracoviště a budeme se věnovat právě léčbě neplodnosti.
Vzpomenete si na svůj první pár se šťastným koncem? A s tím nešťastným?
Není možné zapomenout na ten pocit, když poprvé sdělujete páru, že se stanou rodiči. Když vidíte v jejich obličejích to překvapení, radost a možná i trochu obavy, jestli je to skutečně pravda.
Jedním z prvních párů, kterým se u nás ve Zlíně podařilo otěhotnět, byli naši dlouholetí kamarádi. Když jsem jim na ultrazvuku ukazovala gestační váček v děloze, plakali jsme radostí a štěstím všichni. Jistě, mám v paměti i jiné, ne příliš radostné konce, ale abych byla upřímná, nechci se jimi nechat příliš ovlivnit. Jsem přesvědčená, že k úspěšné léčbě je potřeba také pozitivní myšlení, a to nejen párů, ale také nás, zdravotníků.
Pro vás jako ženu a matku musí být těžké sdělovat párům, že pro ně nemůžete nic udělat. Je to tak?
Není to jednoduché. Ke každému páru přistupujeme tak, že pro ně uděláme vše, co lze. Ne vždy je však léčba úspěšná a potom nezbývá nic jiného než vyřknout ten konečný verdikt. Je potřeba velké empatie, abychom tak bolestnou informaci sdělili co možná nejcitlivěji. Jako žena prožívám tento okamžik emocionálně. Je mi líto, že pacientka neprožije ty nepřenosné okamžiky, kdy poprvé držíte v náručí své dítě.
Jako lékařka si sentiment nepovoluji. Naopak se snažím pacientku motivovat a podpořit. Naštěstí v našem oboru k těmto situacím dochází spíše výjimečně. Existují další možnosti, které páru můžeme nabídnout. Pokud se nedaří dosáhnout gravidity s jejich gametami (pohlavními buňkami – pozn. redakce), je tu možnost využití darovaných spermií nebo vajíček. Pokud má žena problémy s dělohou, je tu řešení v podobě náhradní matky.
Náhradní mateřství je však stále poměrně kontroverzní téma a v Česku nemá právní oporu. Jaké s ním máte zkušenosti?
Naše klinika ve Zlíně byla prvním pracovištěm v České republice, které zařadilo náhradní mateřství v indikovaných případech mezi léčebné metody neplodnosti, a to již v roce 2004. Do dnešního dne bylo na naší klinice provedeno více než 200 cyklů náhradního mateřství, což doposud představuje největší soubor v Česku.
I tak je to pořád spíše okrajová metoda, je to tak?
Náhradní mateřství je vysoce diskutovaná a kontroverzní metoda, která se používá hlavně k léčbě žen s neplodností způsobenou děložními faktory. Pro tyto ženy představuje tato metoda příležitost pro vybudování vlastní rodiny. Stejně tak pro ženy, pro něž je z důvodu jejich závažného onemocnění gravidita kontraindikována.
Institut náhradního mateřství je poměrně starý. První zmínka se objevuje již v Bibli ve Starém zákoně. Sára, manželka Abraháma, byla neplodná a jednoho dne řekla Abrahámovi, aby jejich dítě zplodil s otrokyní Hagar. V tomto případě se jedná o neúplnou formu náhradního mateřství, označovanou jako tzv. tradiční surogátnost, kdy je užito vajíčko náhradní matky. Naopak úplná surogátnost, při níž je dítě počato za použití vajíčka biologické matky a spermatu biologického otce a výsledné embryo je převedeno do dělohy náhradní matky, je poměrně nedávný jev. Zavedený do praxe byl až po prvním narození dítěte z umělého oplodnění.
Daří se párům najít náhradní matku ochotnou odnosit dítě?
To je nejtěžší část celého procesu. Pár si vždy musí najít náhradní maminku sám. Nejčastěji hledají tyto ženy pomocí sociálních sítí. Ideální náhradní matkou je žena s jedním nebo více dětmi.
Ženy rodí v pozdějším věku, s potížemi a mají méně dětí. Nevymřeme?
Nevymřeme. V ambulancích pro léčbu neplodnosti se opravdu setkáváme s rostoucím počtem žen ve vyšším věku. Já mám ale také gynekologickou ambulanci, kde naštěstí vidím i opačný trend. Tedy mnoho mladých těhotných žen, které si uvědomují, že rodina nepočká, na rozdíl od kariéry, bydlení, hmotného zabezpečení apod. Osobně se s odkládáním mateřství na pozdější věk neztotožňuji. Myslím, že ženy by měly rodit mladé. Mladá maminka si užije nejen roli mateřskou, ale také roli babičkovskou. Jsem přesvědčená, že prarodiče hrají v životě dětí významnou roli. Je přínosné, když děti vyrůstají v několikageneračním prostředí.
Potíže s početím potomka pramení i ze zhoršujícího se stavu spermií. Jak jsou na tom muži s plodností dnes a před deseti dvaceti lety?
Světová zdravotnická organizace pravidelně aktualizuje normy pro hodnocení kvality spermií u mužů. Už podle toho je zřejmý dlouhodobý trend zhoršování počtu a pohyblivosti spermií. V roce 1990 byla norma 40 milionů v jednom mililitru ejakulátu, v roce 2000 ji WHO snížila na 20 milionů a v roce 2010 na 15 milionů. Nová norma zatím schválena není. Na zhoršující se kvalitu spermií má vliv velké množství faktorů, zejména naše životní prostředí, strava, stres, telekomunikační smog.
Jak byste charakterizovala typickou dárkyni vajíček?
Studentek, které chtějí darovat vajíčka, máme málo. Častějším případem je dárkyně – matka. Mladá žena, která již má svoji rodinu a rozhodne se takovým způsobem pomoct těm méně šťastným ženám. Podle našich dotazníků a rozhovorů s budoucími dárkyněmi je jejich motivací altruismus a touha pomoci jiné ženě.
Medicína stále přichází s novými metodami a postupy, jak pomoci neplodným párům. Jakou novinku považujete v posledních letech za přelomovou?
Za zcela převratnou považuji metodu ICSI – injekce jediné spermie přímo do vajíčka ženy. Díky této metodě jsme schopni pomoci naprosté většině neplodných mužů. Stačí nám doslova jedna zdravá spermie a jsme schopni pomoci při početí vysněného miminka.
Kam se tento obor dá ještě posunout?
Obor reprodukční medicíny je jednou z nejdynamičtěji se vyvíjejících oblastí medicíny. Když jsme před více než dvaceti lety zakládali naši zlínskou kliniku, vůbec jsme netušili, jaké možnosti léčby budou v roce 2021. Každoročně přibývají nové technologie na zpracování a přípravu spermií před umělým oplodněním. Jsme schopni vybrat ty nejlepší spermie v ideální kondici. Máme nové možnosti vyšetření embryí ještě před zavedením do dělohy. Jedna z vizí našeho oboru je vytvoření nové spermie z genetické výbavy muže nebo „umělé dělohy“, která by byla schopna donosit dítě.
Myslíte, že si ženy budou častěji nechávat zmrazit vajíčka?
Tuto metodu jsme do naší praxe zavedli před několika lety. Jedná se o mrazení pohlavních buněk v rámci zachování plodnosti do dalších let. Tento program dává jedinečnou šanci na jejich uložení a použití o několik let později. Žena si tak stále uchovává naději na početí vlastního potomka. Je však nutné tento zákrok neodkládat a provést ho ideálně před 35. rokem života ženy. Potom plodnost a kvalita vajíček velmi rychle klesá. Pokud se žena rozhodne pro mražení vajíček kolem čtyřiceti, je šance na úspěch velmi malá.
Čelíte často kritice, že reprodukční medicína je tzv. proti přírodě?
Dnes laici i odborníci považují techniky umělého oplodnění za zcela běžnou metodu léčby neplodnosti, ale není to tak dávno, co se neplodné ženy musely smířit s životem bez dětí nebo si děti adoptovat. Pro celý náš obor bylo převratné početí Louisy Brownové, která se narodila po umělém oplodnění v roce 1978 a která byla prvním dítětem „ze zkumavky“. Od té doby se pomocí IVF na celém světě narodilo podle odhadů přes šest milionů dětí. Odpůrců umělého oplodnění neustále ubývá. Společnost začíná akceptovat, že existují alternativní cesty, jak mít rodinu, a lze očekávat, že s postupem času – a budou-li se zdůrazňovat pozitivní aspekty rodinného života – bude stigma umělého oplodnění mizet.
