Česká geologická služba upozornila na to, že zásoby štěrku, písku a kameniva, které jsou ve stavebnictví nepostradatelné, ve Zlínském kraji mizí.
„Z předběžných výsledků naší studie zcela jednoznačně vyplývá, že v regionu je třeba podpořit nové záměry a otevřít nová ložiska,“ upozornil ložiskový geolog Josef Godány z České geologické služby.
V kraji se v současné době těží štěrkopísek na sedmi místech. Například u Hulína, Boršic u Buchlovic, u Napajedel nebo Polešovic. Ročně jde o 400 až 600 tisíc kubíků, sousední Jihomoravský kraj vytěžil před dvěma lety 1,7 milionu kubíků.
Zásoby na dobu delší než deset let má v kraji jen jedno ložisko v Hulíně, další vystačí maximálně deset let, jedno bude vytěžené do pěti let a zbývající čtyři do sedmi či osmi let. Do budoucna by mohlo sloužit ještě rozšířené ložisko u Polešovic.
Jde většinou o ložiska s jemnějším štěrkopískem nižší kvality, přitom největší poptávka je po hrubých materiálech. Chybí také zásoby stavebního kameniva, které je potřebné do asfaltu a betonu.
„Upozorňujeme na to už delší dobu. V tomto kraji se v posledních letech neotevřel žádný nový dobývací prostor a stávající štěrkovny postupně končí. Nedostatek štěrkopísku vyústí v nutnost jeho transportu ze vzdálených lokalit, což povede ke zvýšení uhlíkové stopy materiálu a jeho značnému zdražení, které nakonec zaplatí zákazník,“ vysvětlil Zdeněk Hoza, manažer Svazu podnikatelů ve stavebnictví pro Zlínský kraj.
Na problémy poukazují i firmy. „Hrubý materiál už několik let kupujeme v jiných lokalitách než dříve. Tady v kraji ho nikdo nenabízí, takže ho dovážíme z Moravskoslezského kraje, ještě před třemi lety jsme dokonce museli až na Slovensko. Tím pádem se tato surovina pochopitelně prodraží jen kvůli dopravě,“ potvrdil ředitel střediska beton a kamenivo zlínské firmy Taš-Stappa beton Jan Trněný.
Například silničáři se situaci snaží už několik let řešit tím, že hledají alternativní materiály.
Silničáři recyklují až 30 procent materiálu
„Vnímáme, že nerostné suroviny docházejí, proto třeba šetříme až třicet procent štěrku z lomu tím, že dodavatelské firmy mají povinnost recyklovat a znovu použít vyfrézovanou vozovku. Používáme i recyklaci použitého materiálu za studena. Na všech místech to vhodné není, ale tam, kde to jde, se snažíme chovat ekologicky,“ vysvětlil šéf Ředitelství silnic Zlínského kraje Bronislav Malý.
V posledních letech skončili těžaři svou práci na devíti místech ve Zlínském kraji, mimo jiné v Ostrožské Nové Vsi nebo Polici na Valašsku. A to kvůli nulovým zásobám.
„Na konci dvacátých let zůstanou v regionu pouze tři pískovny. Horší situace bude v té době už pouze ve dvou krajích,“ informoval Petr Dušek, mluvčí společnosti České štěrkopísky, která usiluje o těžební prostor u Uherského Ostrohu.
I z toho důvodu někteří odborníci tuto plánovanou, ale i velmi kritizovanou těžbu na hranicích Jihomoravského a Zlínského kraje podporují. Obyvatelé desítek obcí a také vodárenské společnosti jsou naopak proti. Podle některých znaleckých posudků totiž může těžba reálně ohrozit nedaleký zdroj pitné vody, který zásobuje 140 tisíc lidí. Spor se táhne už deset let.
Krajský soud v Brně loni na podzim vrátil Českému báňskému úřadu rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru u Uherského Ostrohu, které napadlo několik žalobců a dvě desítky obcí.
Úřad má teď odstranit většinou jen formální nedostatky. Kritici těžby to proto neberou jako vítězství. Soud se v podstatě nepřiklonil ani na jednu stranu a navíc konstatoval, že ochrana zdrojů nerostných surovin má stejnou váhu pro veřejnost jako ochrana vodních zdrojů.
„Lze tedy shrnout, že v daném případě se na obou stranách setkávají dva různé veřejné zájmy. Ve skutečnosti ovšem nejde ani o žádný střet těchto zájmů, který by ústil v upřednostnění jednoho z nich,“ stojí v rozhodnutí, proti kterému už odpůrci podali kasační stížnost.
