„Nakřížili jsme ji s kolegou Aloisem Tománkem v roce 1994. Trvalo jednadvacet let, než se dostala až k zápisu,“ říká majitel stanice Zdeněk Habrovanský.
Po nakřížení se totiž čeká dva roky, než se rostlina může vysadit do vinohradu, a teprve čtvrtý rok v něm začíná rodit. Tehdy šlechtitel zjistí, jaké hrozny z jeho křížení vznikly, rostlinu ale dál sleduje.
„Musíme bezpečně vědět, jak reaguje na různé výkyvy počasí a především jak se vypořádá s chorobami,“ vysvětlil Habrovanský.
Právě to je hlavní důvod, proč rostliny křížit - vyšlechtit odrůdu, která bude dobře chutnat, mít ten správný obsah cukru a bude odolná proti houbovým a virovým chorobám.
„Je rozdíl, jestli musíme vinohrad chemicky ošetřit dvakrát do roka, nebo sedmkrát, jak je běžné. Je to šetrnější k přírodě a také pro nás to nebude tolik nákladné,“ podotkl Habrovanský.
Se šlechtěním má obstojné úspěchy. Mery je v pořadí osmá odrůda, kterou polešovická stanice do odrůdové knihy zapsala. Celá dnes přitom obsahuje 75 položek a vede se od roku 1941.
Proces je to nejen zdlouhavý, ale i pracný. Na mateřské rostlině se musí opatrně odstranit květní obaly, tedy podstatná část květu, z otcovské se pak na ni přenese pyl.
Stanice v Polešovicích čítá sedm lidí, do přípravy rostlin na křížení se proto zapojují všichni, včetně ekonomky či studentů zemědělských škol.
