V letech 2008 a 2009 přišla finanční krize, v roce 2012 prohibice a letos nouzový stav vyhlášený kvůli koronaviru. Alkoholový byznys neprochází skvělými časy.
„Pokud jde o výrobu destilátů, tak jsme v posledních zhruba deseti letech pod obrovským tlakem. Musíme k tomu ještě přičíst zvýšení spotřební daně v roce 2010, což vedlo až k metanolové kauze. Lihoviny začínaly být drahé a pro spoustu skupin lidí bylo zajímavé nelegálně vyrábět alkohol. Navíc se spotřební daň velmi výrazně zvýšila také od letošního roku, a to o 13,5 procenta, což je bezprecedentní,“ říká většinový majitel vizovické likérky Rudolf Jelínek Pavel Dvořáček.
Co to pro vaše podnikání znamená?
Máme teď na lihoviny vyšší spotřební daň než Rakousko, které má dvaapůlkrát vyšší čistý příjem na občana než Česko. To je velká rána. I kvůli tomuto kroku jsme měli ohledně prodeje velmi silný konec loňského roku. Lidé i obchodní partneři nakupovali ve velkém do zásoby. Proto jsme očekávali, že první čtvrtletí letošního roku nebude moc dobré. Na začátku března museli jít všichni naši zaměstnanci na nucenou dovolenou. Mysleli jsme si, že ve druhé polovině měsíce se to začne zlepšovat. Ale pak přišel koronavirus.
Takže situace na jaře nebyla dobrá...
Doba není jednoduchá, to je pravda. Když se však podíváme na posledních deset let optikou historie firmy Rudolf Jelínek, tak je toto období složité, ale pořád není tak tragické jako ve 30. a 40. letech minulého století, kdy majitelé likérky umírali v koncentračních táborech nebo museli opustit tehdejší Československo. Jen pro ilustraci: ze 72 vizovických Židů jich válku přežilo jen šest.
Jak jste prošli koronavirovou krizí?
Podnikatelsky to bylo složité období. Od 14. března se v Česku uzavřela gastronomie, tedy restaurace a hotely, které tvoří padesát procent našich tržeb. Export do zahraničí, z něhož máme zhruba třetinu tržeb, se zpomalil nerovnoměrně. Prodej do Číny se zastavil už na konci loňského roku, odbyt do USA naopak fungoval do konce března. Spotřeba slivovice tam dokonce stoupla o dvacet procent, protože lidé byli více doma. To naopak neplatilo v Česku.
Neplatilo v tuzemsku, že by si lidé kupovali víc alkoholu domů, když nemohli pít v hospodách?
I kolegové z jiných branží si mysleli, že to, co neprodáme v gastronomii, prodáme v řetězcích. Nebylo to tak. Spotřeba lihovin se během koronavirové krize razantně snížila. Nezapomeňme na to, že do Česka ročně přijede více než deset milionů turistů, jejichž spotřeba alkoholu na hlavu je mnohem vyšší než u průměrného Čecha. Jezdí sem za památkami, ale také za levným alkoholem, zejména pivem. Máme nejlevnější pivo v celé Evropě. Spotřeba alkoholu poklesla také proto, že odjela většina z 600 až 800 tisíc cizinců, kteří do republiky jezdí oficiálně či neoficiálně pracovat. Tato situace byla skvělým laboratorním prostředím. Pokud jde o spotřebu alkoholu u Čechů, tak jsou v evropském průměru.
13. srpna 2015 |
Čím si vysvětlujete to, že si zákazníci během epidemie nekupovali více alkoholu domů?
Když jste ve společnosti v restauraci, tak máte spotřebu alkoholu vyšší. Lidé se báli, nescházeli se. Doma pijete, když grilujete s přáteli. Také nebyly Velikonoce. Svoji roli sehrál ekonomický faktor, lidé si nebyli jistí, jestli nepřijdou o práci a nebudou mít hlouběji do kapsy. Nakupovali spíše základní potřeby, alkohol byl částečně zbytná věc.
Maloobchodní prodej tedy výpadky z velkoobchodu nevynahradil?
V dubnu jsme v maloobchodě zaznamenali nárůst pět procent, což nemohlo vykrýt ztráty z gastronomie. V červnu už máme stejná čísla jako v loňském roce, ale pouze v tomto distribučním kanálu. Celkově jsme ve srovnání s loňskem na 68 procentech, pokud jde o tržby. Když budeme na konci roku na 80 procentech, budu to považovat za velký úspěch.
Jak firma Rudolf Jelínek fungovala během koronakrize?
Intenzivně jsme museli šlápnout na brzdu hned v březnu, protože jsem nevěřil, že špatná zdravotní situace nepřeroste v ekonomické ochlazení. Snižovali jsme náklady, jak to jen šlo. Pro nás byla situace o to složitější, že jsme v Praze vybudovali za desítky milionů korun Muzeum slivovice a 13. března skončil jeho zkušební provoz. Pak mělo začít fungovat normálně. Nestalo se. Navíc vlastníme ubytovací kapacity na Bunči a Ranči v Kostelanech, v každém je 70 lůžek, které měli lidé nasmlouvané. Ani z toho nic nebylo.
Jak jste šlápli na brzdu?
Za prvních 14 dní nouzového stavu jsme propustili sedm procent lidí. Nevěděli jsme, jestli budou nějaké státní podpůrné programy. V březnu jsme týden nevyráběli. Pracovníci si ještě dovybírali dovolené, přesčasy, měli neplacená volna a byli z větší části doma. Snažili jsme se je také přesouvat na jiná pracoviště, třeba do sadů. V dubnu byli lidé pět pracovních dní doma, v květnu šest a v červnu dva. Na 60, někdy i na 100 procentech mzdy.
Pavel DvoráčekJe mu 48 let, vystudoval gymnázium v Kroměříži a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Likérku Rudolf Jelínek ve Vizovicích koupil koncem 90. let, dnes je jejím většinovým vlastníkem. Podnik vyrábí destiláty, zejména pak slivovici. Vyváží do 40 zemí, výrobní a obchodní pobočky má v osmi státech. Zaměstnává kolem 200 lidí, 140 v Česku, z toho 90 ve Vizovicích. Loni měla likérka tržby 500 milionů korun. |
Mohl z nouzového stavu profitovat černý trh?
Ten je ještě dostatečně rozbitý z roku 2012, kdy policie rozprášila lihovou mafii. Tehdy se podařilo udělat dost dobrých opatření, aby tady velký nelegální organizovaný trh nebyl. Je ale evidentní, že bude vystrkovat růžky. Když si vezmeme vysokou spotřební daň na výrobu lihovin, tak je nelegální výroba velmi lákavá. Jestliže dříve na kamionu nezdaněného alkoholu nelegální výrobci vydělali milion, teď je to 1,5 milionu korun. S tím, jak dojde k ekonomickému ochlazení, může růst nabídka nelegálního alkoholu a poroste i poptávka. Lidé se budou dívat, kde budou schopni nakoupit levnější lihoviny, což znamená nezdaněné. Taková lahev může být až o dvě třetiny levnější, sedmdesát procent z ceny legálně vyrobené lahve lihoviny totiž tvoří daně.
Může se nelegální byznys s lihem opět rozjet jako za časů lihového bosse Radka Březiny, který je nyní ve vězení?
Myslím si, že ne. Dříve byl podíl nelegálního trhu až 50 procent, což už se snad nestane. Nebezpečím však je to, že se různé státy snaží uvolnit domácí pálení. Rumunsko a Chorvatsko jakožto předsednické země Evropské unie prosazovaly, aby si člověk mohl doma vypálit až 750 litrů nezdaněného alkoholu. Domácí pálení u nás funguje už od Marie Terezie, ale na Moravě byla vždycky výroba kořalky zdaněná nebo licencovaná. Kdyby se to teď úplně pustilo, tak by to nebylo správné. Čísla říkají, že se v oficiálních pálenicích ročně vyrobí tři miliony litrů pálenky. Jsem přesvědčený, že stejné množství si lidé vypálí doma načerno a toto množství se bude zvyšovat. To je nefér prostředí pro výrobce lihovin. Stát by na kontrolu nelegální výroby neměl rezignovat.
Nepoklesne vám odbyt lihovin také ve výhledu dalších let?
Letos to tak určitě bude. A počítáme s tím i v dlouhodobějším výhledu, což už nebude mít s koronavirem nic společného. Ten jen urychlil vývoj. Tlak na náš sektor je obrovský, proto už delší dobu vyrábíme povidla, produkujeme sušené švestky, podílíme se na výrobě čajů ze švestek. Pořád oblast nealkoholového podnikání posilujeme a rozšiřujeme, stejně jako plochu našich sadů a podnikání pro volný čas. Proto ta investice do Muzea slivovice v Praze, kde lidem interaktivní formou ukazujeme historii páleničářství nebo valašskou krajinu ve čtyřech ročních obdobích, přičemž největším tahákem expozice je, že se v 5D stanete švestkou. Nejprve jste na stromě a pak projdete celým výrobním procesem. Možná, že v budoucnu budeme prodávat méně alkoholu a více zážitků. Budeme mít pořád základní surovinu švestku, ale půjde o to, co s ní uděláme.
23. března 2017 |
