Slavný režisér Vojtěch Jasný nedal na rodné Valašsko nikdy dopustit. Film Všichni dobří rodáci s dalším Valachem Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli získal prestižní cenu v Cannes, obletěl svět a ukázal patnáct nelehkých let v životě jedné valašské vesnice.
I tento příklad ukazuje charakter regionu a silný vztah, který k němu mnozí z jeho obyvatel mají. Není náhodou, že se Zlínský kraj dostal na nejvyšší příčku v počtu rodáků v celém Česku.
Podle statistických dat se zde narodilo 53 procent současných obyvatel. Republikový průměr přitom činí 47 procent a třeba Liberecko má 43 a Karlovarsko dokonce jen 38 procent.
„Platí, že směrem od východní části republiky k západu podíl rodáků klesá. Většina mikroregionů na Moravě má podíl rodáků nadprůměrný,“ stojí ve zprávě Českého statistického úřadu, který hodnotil data nasbíraná před šesti lety během Sčítání lidu, domů a bytů.
Strání má republikový primát se 78 procenty rodáků
Zlínský kraj vede ve srovnání okresů, samospráv a dokonce také obcí. Například na Uherskobrodsku je skoro 80 procent starousedlíků, hlavně to platí v Ostrožské Lhotě, Dolním Němčí nebo Březové. Naopak nejméně v rámci kraje jich mají Rožnov pod Radhoštěm, Lukov, Otrokovice, Velehrad nebo Skaštice.
Lidé Zlínského kraje žijící ve svém rodištiOkresní města
Obce
Zdroj: Český statistický úřad |
Absolutně nejvěrnější obyvatele má z celé republiky Strání, malá příhraniční obec s necelými čtyřmi tisíci lidmi proslulá sklářskou hutí nebo fašankovými obchůzkami. Rodáků v ní žije 78 procent.
„Asi se cítíme být patrioty,“ usmál se starosta Antonín Popelka.
Mimochodem jeho příjmení je také důkazem toho, že stěhování nebylo populární ani v minulosti. Popelků je totiž ve vesnici více než 400.
„Historicky bylo zvykem, že místní muži jezdili za prací do světa jako montážníci, buď po republice, nebo do Švédska, Norska a jinam. Ale vždy se vraceli a dodnes vracejí domů,“ popsal starosta.
Generační dědictví, které má v sobě zakořeněný vztah k rodnému domu, obci, nebo alespoň krajině, není jediným důvodem rozšířeného patriotismu. Roli hrají také předávané zvyky, tradice nebo stabilně vysoký počet věřících. Důvody ale bývají i ryze praktické a konkrétní.
„Pozitivním měřítkem může být to, že jsou tady lidé spokojení, mají všechno, co potřebují, a nic je nenutí hledat něco lepšího jinde,“ vysvětlila socioložka Lucie Vidovićová z Masarykovy univerzity v Brně.
I ve zmíněném čtyřtisícovém Strání mají dost obchodů, základní školu, restauraci, sportoviště a možnost zaměstnání v dosahu dvaceti kilometrů.
„Teď začínáme kopat inženýrské sítě pro novou lokalitu, kde bude stát přes dvacet rodinných domů,“ přidává další důvody k udržení obyvatel Popelka.
Zlín má polovinu rodáků
Na druhou stranu rodáci mohou doma zůstávat i z negativních důvodů. Například proto, že se necítí dost vzdělaní, zkušení nebo schopní odejít a začít jinde. Jestli má na stěhování vliv vzdělání, ale statistici zatím nezkoumali. Naopak věk podle tabulek nerozhoduje. Ve Zlínském kraji zůstávají nejen malé děti, ale i studenti a dospělí.
Mezi dvaceti až třicetiletými je celých 63 procent rodáků a ve věku 30 až 40 let je to celá polovina. Od čtyřicítky se počet místních lidí snižuje, ale pořád si drží zhruba čtyřicetiprocentní podíl.
Pro Zlínský kraj je důležité, že mnohdy z něj neodcházejí ani špičkově vzdělaní a uznávaní experti.
„Mohl jsem pracovat v Bostonu, San Franciscu, New Yorku, lákali mě i do Olomouce, Brna nebo Prahy. Vždycky jsem se ale vracel, protože jsem Zlín považoval za svůj mateřský přístav a práce v Baťově nemocnici pro mne byla prestižní záležitostí,“ zmínil před časem respektovaný zlínský diabetolog Jaroslav Rybka (čtěte zde).
Právě Zlín na tom s rodáky není špatně. Ve městě jich je více než polovina, stejně jako v Luhačovicích, Valašském Meziříčí nebo Holešově.
„Může tomu pomáhat i fakt, že tady máme vysokou školu, díky které nemusejí místní mladí jezdit studovat jinam. Pak by se totiž zvyšovala pravděpodobnost, že už se zpátky nevrátí,“ upozornila prorektorka místní univerzity Drahomíra Pavelková.
