Při pracích v terénu narážel na řadu zajímavostí s velkou historickou hodnotou a pod rukama se mu začala hromadit mimořádná sbírka.
„Jeho sbírka byla druhou největší na Moravě. I když ji později musel kvůli finanční tísni prodat Moravskému zemskému muzeu,“ popsala Pavlína Daňhelová, jedna ze spoluautorek výstavy Dobrovolní archeologové na východním Kroměřížsku. Ta přibližuje život průkopníků archeologie v regionu.
Spojovalo je nadšení, vědecký duch, touha objevovat neznámo a často také sen vytvořit vlastní sbírky. V první polovině 20. století se proto sdružovali do spolků.
„Tehdy byla jiná situace než dnes. V naší zemi působilo pár archeologů, oficiální instituce neexistovaly,“ přiblížil další ze spoluautorů výstavy a dlouholetý dobrovolný archeolog Dalibor Kolbinger.
První hledači ani pořádně nevěděli, jakým způsobem cenné lokality odhalovat. „Orientovali se například podle místních názvů. Pokud se nějaké lokalitě říkalo Hradisko, dalo se předpokládat, že na takovém místě bude něco historicky zajímavého,“ vysvětlil Kolbinger.
Do hledání se pouštěli lidé nejrůznějších profesí, nejčastěji to byli místní pedagogové. Bystřickému rodákovi, učiteli Otto Sovovi nosili nálezy přímo žáci a jejich rodiče. Sám stál u významného objevu žárového pohřebiště lužických popelnicových polí v Blazicích. Sovu tam přivolali poté, co na naleziště narazili náhodou při orbě.
Řada amatérských hledačů se později zaměřila na povrchové výzkumy. Procházeli tedy lokality a objevovali zajímavosti pouhým okem. „Aby to fungovalo, musí být příznivé klimatické podmínky a vhodný terén. Je to komplikovaná metoda. Při shodě příznivých okolností bylo ale možné najít na povrchu střepy, pazourky či další věci,“ zmínil Kolbinger, který se povrchovým výzkumům dlouhodobě věnoval a má za sebou řadu odhalených lokalit.
Archeologové luští záhadu unikátního pohřebiště germánských bojovníků |
„Nejde ani tak o to, co tam najdete. Většina těchto archeologů se nemůže chlubit žádnou senzací v podobě zlatého pokladu. Jde ale o to lokalitu popsat a zanést do map, což pak může mít význam v budoucnu,“ poznamenal.
Nálezy dobrovolníků často tvoří části muzejních sbírek. Například díky Jindřichu Slovákovi mělo základ pro svůj fond Muzeum Kroměřížska, když před 90 lety vznikalo.
Nálezné je nízké, lidé si poklady raději nechají
„Ve městě a jeho blízkém okolí provedl řadu archeologických výkopů, pravidelně monitoroval hliníky a cihelny na kroměřížských předměstích. Za svůj život shromáždil rozsáhlou sbírku, která obsahovala 2 500 kusů keramiky, předměty z kamene, kosti, skla a kovu a také neobvyklé, zvláštní a cizokrajné předměty,“ řekla třetí z autorek výstavy, archeoložka Lenka Pěluchová.
Rozdíl mezi tehdejším a dnešním vyhledáváním byl i v tom, že v první polovině dvacátého století nález ještě nebyl automaticky veřejným majetkem tak jako dnes.
Opravený hospodářský dvůr opráší zašlý věhlas Rymic a pomůže muzejníkům |
„To je rozdíl mezi námi a anglosaským světem. Tam, pokud něco najdete, je to vaše, případně majitele pozemku. S muzeem pak teprve probíhá domluva,“ líčí Kolbinger.
Většina zajímavých nálezů tak podle něj zůstane utajena. „Desetiprocentní nálezné je málo. Bohužel to často vede k tomu, že dnes detektoráři chodí, kde se jim zlíbí, a co najdou, to si nechají,“ popsal.
Výstava, která představuje celkem patnáct osobností z řad regionálních amatérských archeologů a šest spolků, je k vidění v prostorách renesanční tvrze v Rymicích. Počítá se i s jejím dočasným zapůjčením do dalších měst na Kroměřížsku.
29. září 2021 |
