Umýt okna v rodinném domku už je nad síly starší paní, ví ale, že o to může požádat mladou maminku, které zase jiná žena z komunity čas od času pohlídá dítě. A když vyžehlí jednomu z mužů košile, on zase někomu opraví ucpaný odpad.
Na takovém principu funguje časová banka, která se právě začíná testovat ve Zlínském kraji.
„Jde o vzájemnou pomoc, to je zcela zásadní, odpadá tak obava, že někoho obtěžuji, kterou spousta osamělých seniorů trpí,“ vysvětlila Zdena Černá z Unie pečujících, která koordinuje vznik první komunitní skupiny ve Zlíně.
Nemusí pomáhat jen sousedům
Nápad s výměnou odpracovaných hodin má už letitou tradici v Rakousku či Německu, u nás se ho chopily dva kraje, Plzeňský a Zlínský.
První skupina už vznikla ve Zlíně, v pilotním projektu mají být v regionu dvě.
Důvodem je skutečnost, že Zlínský kraj velmi rychle stárne, za posledních deset let se průměrný věk zvýšil o 2,6 roku a počet seniorů převyšuje počet dětí do 14 let. Podle prognóz bude v roce 2050 každý třetí obyvatel země starší 65 let.
Výhodou komunity založené na výměně odpracovaných hodin je to, že nemusí jít o přímé sousedy. V současnosti, na samém začátku, má zlínská skupina pět členů, dva bydlí v Bartošově čtvrti, dva na Jižních Svazích a jeden v Želechovicích nad Dřevnicí.
Nutné není ani to, aby člověk pomáhal jen tomu, kdo zase může být prospěšný jemu. Banka eviduje odvedenou práci a je přitom jedno, kdo komu svůj čas dává.
Reálně je zatím v bance zlínské skupiny natření plotu, oprava elektrospotřebiče a zašití kalhot.
„Zlínský kraj má vysoký index stárnutí a toto je velmi přirozený způsob, jak senioři mohou co nejdéle zůstávat doma, ve svém prostředí,“ uvedla Taťána Valentová Nersesjan, krajská radní odpovědná za sociální služby.
Zapojit se musejí i mladí
Zlínský kraj zatím myšlenku podpořil 50 tisíci korunami na nákup softwaru, který jednotlivé hodiny práce eviduje. Iniciativa ale musí vzejít od lidí samotných.
Vytvořit komunitu je poměrně dlouhodobý proces, její členové se rozhodují, koho přijmou, a vždy musí jít o lidi dohledatelné a s historií či doporučením.
Systém totiž chtě nechtě zasahuje do soukromí. Ve společenství se ví třeba i to, kdo odjíždí na dovolenou, protože mu někdo jiný bude třeba krmit kočku.
Stejně důležité je i věkové složení lidí. Aby systém dobře fungoval, potřebuje zapojení všech, od teenagerů a mladých rodin po seniory.
„Nebude to hned, zatím dost narážíme na nedůvěru,“ konstatovala Černá.
Lidé nejsou zvyklí pomoc nabídnout ani si o ni říct.
Časová banka má být nejen pomoc aktivním seniorům, kteří za ni mohou nabídnout protislužbu.
„Až přijde doba, kdy se ten dotyčný nebude moct podílet, komunita se o něj zcela přirozeně postará. V ideální případě tak dožije doma,“ vysvětlila Nersesjan.
S péčí o seniory pomáhá i Červený kříž. Dobrovolně
Kraj kromě toho chystá podporu pro poskytovatele terénních služeb, které senioři využívají, a také jejich rozšíření.
Zkušenosti s dobrovolnickou péčí o seniory má i Český červený kříž (ČČK), který má jen ve zlínském okrese 31 skupin. Fungují téměř výhradně na vesnicích a jde o to, že členové ČČK dobrovolně, tedy zdarma, pečují o tamní seniory.
Zastanou vše, od jednoduché pomoci s úklidem či dovozem nákupu až po péči o lidi upoutané na lůžko.
„I tady se stává, že si službu se seniorem vymění, pomohou si navzájem, nebo jim na oplátku pomůže rodina člověka, o kterého pečují. Nebo taky ne a dělají to jen tak,“ popsala zástupkyně ředitelky ČČK Karla Kopalová.
Největší rozdíl je v tom, že dobrovolníci z Červeného kříže jsou lidé zvyklí pomáhat, mají hluboké sociální cítění. I čistě laické komunity však mají podle Kopalové šanci na úspěch. „Všude jsou lidé ochotní pomoci,“ doplnila Kopalová.
