Byl zesláblý těžkou vleklou nemocí a zůstal upoután na lůžko. Přesto kardinál Štěpán Trochta na své biskupské rezidenci v Litoměřicích 5. dubna 1974 přijal hosta. Dopředu přitom věděl, že to nebude příjemná návštěva.
Krajský církevní tajemník a kovaný komunista Karel Dlabal dorazil silně opilý, choval se hulvátsky a bez jakékoliv úcty. Na Trochtu vulgárně řval a vyhrožoval mu. Padala slova jako „hnusný stařec“ a výhrůžky, že „mu zpřeráží hnáty“. Křičel na něj, aby propustil sekretáře a zlikvidoval celý úřad.
Kardinál se snažil být trpělivý, ale po několikahodinovém jednání už nedokázal pokračovat a nechal běsnícího hosta odvézt domů.
„To snad bude znamenat mou smrt,“ hlesl pak podle svědků v naprostém vyčerpání. Jeho předtucha se naplnila o den později, kdy jej stihla mozková mrtvice. Před padesáti lety takto odešel jeden z nejvýznamnějších a nejodvážnějších českých duchovních.
Momenty z posledních hodin Trochtova života jakoby ilustrovaly celý jeho životní příběh, jenž byl plný těžkých ran osudu a brutálního zacházení.
Později říkal, že komunistický teror byl horší než nacistický, protože nacisté usilovali o to zlikvidovat člověku tělo, kdežto komunisté chtěli zničit i duši.
