Navštívil bývalé krásenské nádraží, budovy gymnázia a školy pro sluchově postižené či hřbitovy. Turecký docent Ahmet Uysal, který vyučuje sociální geografii, se ve Valašském Meziříčí zajímal o dobové fotografie a dokumenty i vyprávění místních.
Ve městě totiž během první světové války fungovaly lazarety, kde pobývaly stovky tureckých vojáků. V letech 1916 a 1917 sem přijížděli ranění z haličské fronty, kde probíhal rusko-rakouský válečný konflikt.
„Z Valašského Meziříčí se díky jeho poloze na železnici stala karanténní stanice, kde se musely zastavit veškeré vojenské transporty s vojáky přijíždějícími z haličské fronty,“ uvedla historička Ivana Spitzer Ostřanská z Muzea regionu Valašsko, která Uysala doprovázela.
Na hřbitově pohřbili přes dvě stovky Turků
Z mnoha budov se stala místa, kam přiváželi raněné vojáky. „Jako první byl pro tyto potřeby zabrán Zemský ústav pro hluchoněmé, kam byli zprvu umisťováni vojáci s úplavicí,“ vysvětlila historička.
Pro potřeby lazaretů byly upraveny i chlapecké gymnázium, školy, sokolovna, bývalá ženská trestnice nebo zámek hraběte Seilerna v Krásně. Ve městě se léčilo přes osm stovek Turků a v budově gymnázia pro ně vznikla modlitebna.
„V Meziříčí za války zemřelo 205 raněných Turků a jsou zde pohřbeni. Turecký hřbitov se původně nacházel naproti hřbitova římskokatolického v dnešní Králově ulici, na místě zrušeného trestaneckého hřbitova, kam byly dříve pochovávány vězeňkyně ze zdejší trestnice,“ přiblížila Spitzer Ostřanská.
Dvě vypálené osady si lidé na Valašsku živě připomínají, třetí chátrá |
Na náhrobcích byla v arabštině uvedena i jména a hodnosti zemřelých, hroby označovala kovová hvězda s půlměsícem. V 50. letech však ostatky tureckých vojáků přemístili do společného hrobu na centrální pohřebiště. Dnes jejich památku připomíná mramorový obelisk. Pobyt tureckých vojáků s odlišnou mentalitou a náboženskými zvyklostmi způsobil na Valašsku pozdvižení.
„Nosili ošklivé, zmačkané, šedohnědé uniformy, s podivně skládanými špičatými čepicemi. Byli věčně hladoví a chodili s ostatními vojáky po Meziříčí a Krásně žebrat,“ popsal ve své kronice akademický sochař Leopold Christ, který tuto dobu zažil jako dítě. Zároveň však zmiňoval pokoru a dobrosrdečnost cizokrajných vojáků.
14. října 2023 |
