Poslední kroměřížský rabín a jeho blízcí mají své „kameny zmizelých“

V chodníku je díra tak akorát velká na čtyři dlaždice, za každého člena rodiny posledního kroměřížského rabína Joachima Astela jedna. Takzvané kameny zmizelých instalovali v Moravcově ulici blízko centra Kroměříže.

„Jsou před budovou radnice v bývalé židovské čtvrti, kde rabín žil,“ říká vedoucí odboru kultury kroměřížské radnice Pavel Zrna.

V mosazném povrchu je vyryto jméno, datum narození a „zmizení“, tedy smrti. V případě rabína to je rok 1942, kdy 24. června zemřel v Osvětimi.

Krátce předtím jej odvezli k výslechu kvůli udání, že chová drůbež, což Židé nesměli. Po domovní prohlídce, která podezření potvrdila, poslali Joachima Astela do Osvětimi.

Žena a synové zemřeli v koncentračním táboře

Jeho žena Frima a synové – tehdy jedenáctiletý Jonathan a sedmiletý Schmarjahu – se o jeho osudu zřejmě vůbec nedozvěděli.

„Dva dny po jeho smrti začaly transporty kroměřížských Židů a Frima s dětmi se dostaly do jednoho z nich,“ připomíná kroměřížský historik Petr Pálka.

Mířili nejprve do Terezína, potom do Osvětimi. V lágrech přežívali ještě dva roky, nakonec ale zahynuli všichni. Na kamenech je letopočet 1944.

Joachim Astel pocházel z Haliče, a ačkoliv se prý česky naučil velmi rychle, polského přízvuku se nikdy zcela nezbavil.

„Byla to výjimečná osobnost, absolvent prestižní univerzity v Oxfordu,“ vzpomínal před lety pamětník František Färber.

„Vědělo se o něm, že v hodinách náboženství často řeší matematické příklady a chemické rovnice. Jeho kázání byla rétoricky i obsahově na neobyčejné výši,“ dodává v článku, který vyšel v jednom ze sborníků řady Židé a Morava.

Židovská komunita v Kroměříži měla asi 300 členů

Do Kroměříže se však dostal jen pár let před nástupem nacismu, v roce 1933. V té době dvaatřicetiletý muž s sebou přivedl také manželku a dvouletého synka.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„O dva roky později se jim narodil další chlapec,“ dodal historik Jan Machala. Malý Schmarjahu tak už byl kroměřížským rodákem.

Jenomže válka znamenala konec poměrně početné židovské komunity v Kroměříži. Ta čítala zhruba 300 členů, prakticky všichni zahynuli v koncentračních táborech.

Dnes je připomíná jednoduchý památník od sochaře Olbrama Zoubka u Domu kultury, kde stávala synagoga. I jí se stal osudným rok 1942. K zemi ji poslalo několik řízených výbuchů.

Vůbec první kámen zmizelých se v Kroměříži objevil před pár lety a nese jméno Emila Branda. Ten provozoval kavárnu na rohu Vodní ulice a Velkého náměstí a také byl členem jednoho z transportů v roce 1942.