Na soutěži v rakouském Innsbrucku obsadil třetí místo. Závod začal v kongresovém centru za bouřlivé atmosféry, kterou vytvořilo osm set diváků. Mezi nimi nechyběla ani enkláva českých příznivců.
"Byl jsem nervózní jako prase," povídal po soutěži urostlý chlapík v montérkách.
Na úvod 27 účastníků ze čtrnácti zemí řezalo pojízdnou pilou betonový panel. Zařízení s tvrzeným kotoučem s diamanty bylo na konstrukci a ovládalo se na dálku. "Není to náročné fyzicky, spíš psychicky. Musíte poslouchat, jak pila naříká, aby se nekousla. To by byla časová ztráta," vysvětloval jednačtyřicetiletý Mikel.
Pak přišlo řezání betonové skruže ruční pilou a na to už je síla potřeba. Pila váží 15 kilo.
"A když se roztočí, tak se obtížně ovládá. Hlavní je, aby odpor materiálu nezastavil kotouč," popsal Mikel.
Měl šanci na vítězství
Řezáním betonu se řadu let živí ve zlínské firmě Dinaz. A bylo to vidět. První dva testy zvládl skvěle a měl šanci na vítězství. Atmosféra v hale houstla. Byť šlo o netradiční soutěž, nechyběla jí velká prestiž. Diváci fandili jako na hokeji.
V poslední disciplíně museli soutěžící prokázat sílu i zručnost. Bylo třeba, aby na stěnu upevnili vrtačku a udělali s ní díru do betonu. Samozřejmě opět na čas.
"Bylo to asi nejtěžší a moc se mi nezadařilo," posteskl si Mikel, který přesto dobrou náladu neztratil. "Byl jsem na bedně nízko, takže jsem nemohl spadnout moc hluboko," radoval se s nadhledem.
Před závodem poctivě trénoval, na dvoře firmy mu majitel postavil zkušební polygon. I samotná pracovní náplň představuje skvělou přípravu.
"Práce je fyzicky velmi náročná, domů si chodím odpočinout. Ale baví mě to, nechodím tam z donucení," svěřil se Mikel, jenž se už těší na další mezinárodní klání v řezání betonu. Uskuteční se za dva roky.
