Úterý 5. července 2022, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 5. července 2022 Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

Legenda o muži se zrcátkem nemá reálný základ, lidé jí však stále věří

  10:33
I osmdesát let od atentátu na Reinharda Heydricha přetrvává veřejný mýtus, že znamení k němu dal valašský rodák Josef Valčík. Podle historiků k tomu však nejsou žádné důkazy.

Josef Valčík | foto: Vojenský historický archiv Vojenského ústředního archivu Praha

Josef Valčík (hraje ho Jiří Kodet) neklidně přešlapuje na chodníku v pražské ulici V Holešovičkách a pohrává si s kapesním zrcátkem, když tu najednou spatří blížící se černý mercedes. Otáčí se a „prasátkem“ dává znamení Jozefu Gabčíkovi (v podání Ladislava Mrkvičky), který popojde k Janu Kubišovi (ztvárnil jej Rudolf Jelínek) a rychle usykne: „Jede.“

Chvíli nato vůz se zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem projíždí zatáčkou a Gabčík se na něj v tu chvíli pokusí vystřelit ze samopalu, jenže zbraň selhává. V reakci na to Kubiš hází granát, která naráží do karosérie a vybuchuje.

Je chvíli po půl jedenácté dopoledne 27. května 1942 a českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Anthropoid právě provedli atentát na nejmocnějšího muže protektorátu Čechy a Morava. Osm dní poté Heydrich umírá.

Takto popisuje průběh útoku na mocného nacistu film Atentát, který natočil režisér Jiří Sequens v roce 1964. A právě z něj dodnes řada lidí čerpá domněnku o Valčíkovi jako muži, který „dal signál k atentátu na Heydricha“. Ostatně právě tak se jmenuje i kniha, kterou o rodákovi ze Smoliny napsal krátce po listopadové revoluci Petr Kubánek, učitel češtiny na gymnáziu ve Valašských Kloboukách.

Tehdy se ještě o Valčíkově roli nepochybovalo. Jenže bylo to skutečně tak? Experti se dnes kloní k jinému závěru. Podle nich vykonali atentát jen Kubiš s Gabčíkem, kteří byli na chodníku rozmístěni tak, jak byli připravení z výcviku: Gabčík se samopalem první, Kubiš s granátem o několik metrů pod ním. Heydrichův mercedes spatřili až na poslední chvíli, když se objevil těsně před nimi.

„Nikde v historických dokumentech jsem nenalezl žádný důkaz, který by Valčíkovu přítomnost na místě potvrzoval,“ uvedl Vojtěch Šustek, který působí v Archivu hlavního města Prahy. Specializuje se na dějiny protinacistického odboje a je autorem nejobsáhlejší edice pramenů k období heydrichiády.

Možnou přítomnost třetího útočníka zmiňuje pouze hlášení nacistů do Berlína, jež v den atentátu sepsal vedoucí říšské kriminální policie Arthur Nebe a stojí v něm: „Pravděpodobně se na atentátu podílel ještě třetí muž, jehož popis ale není k dispozici.“ Původní zpráva, jejímž autorem byl důstojník SS a šéf pražského gestapa Hans Ulrich Geschke, přitom mluvila jen o dvou pachatelích. A také závěrečná zpráva šéfa zvláštní komise SS-Hauptsturmführera Heinze Pannwitze výslovně hovoří pouze o dvou mužích.

Třetí muž by nedával smysl

Valčíkovo zapojení nedávalo smysl ani po bezpečnostní stránce. Na území protektorátu Čechy a Morava byl vysazen v noci z 28. na 29. prosince 1941, v lednu dostal doklady na jméno Miroslav Šolc z Hodonína a jako krytí našel místo číšníka v pardubickém hotelu Veselka. Jenže v březnu byl dekonspirován a gestapo po něm intenzivně pátralo. Naštěstí stihl utéct a začátkem dubna se ocitl v Praze.

I tady však visely plakáty s jeho podobiznou, přesto nezahálel. Den po atentátu pak vyhlášky s jeho fotografií a popisem (byť jako křestní jméno bylo prvních pět dní uvedeno Miroslav) zaplavily nároží po celé metropoli a na Valčíka byla vypsána odměna 100 tisíc korun.

„Proč na místě atentátu nechat pohybovat osobu, jejíž tvář byla známá a nacisté o ní věděli? Bylo by to zbytečné zvyšování rizika nehledě na to, že dva lidé jsou méně nápadní než tři,“ upozornil vojenský historik Eduard Stehlík během přednášky Legendy, mýty a nesmysly heydrichiády.

A přidal i další argument. „Když bych se na to díval vojenskýma očima, nebral bych si na místo v tak důležité věci člověka, který je o šarži výš. Obzvlášť když jsem to byl já, kdo ten úkol dostal. Valčík byl tehdy podporučíkem, tak proč by dva rotmistři uměle vytvářeli komando, když speciálním úkolem byli pověřeni oni dva?“ ptá se.

Provést útok na nenáviděného Heydricha navíc dostali pouze Kubiš s Gabčíkem, členové výsadku Anthropoid. I jejich výcvik ve Velké Británii se nesl v tomto duchu. Valčík jako člen Silveru A byl pověřený navázáním a udržováním spojení s Anglií a předáváním zpráv. O atentátu sice věděl a pomáhal s jeho přípravou, chybí ale hodnověrné potvrzení toho, zda u něj osobně asistoval.

A už vůbec se nejeví jako reálné, že mohl házet „prasátka“ za pomoci odrazu slunečního světla. Badatel Čvančara se v roce 1985 obrátil na meteorologický ústav, podle jehož údajů bylo v den atentátu v dopoledních hodinách přes 20 stupňů Celsia a zatažená obloha.

Jak funguje filmařská licence

Jak tedy vznikl příběh o tom, že Valčík byl přímo u atentátu? Velkou roli hrál zmíněný snímek Atentát a „filmařská licence“ režiséra Sequense. Ten si události rád přibarvoval, třeba verzi s Gabčíkem přebíhajícím přes silnici a mířícím na Heydricha, která neodpovídá skutečnosti, vysvětloval tím, že „potřeboval scénu rozpohybovat.“

A nelámal si hlavu ani s historickými reáliemi. Své o tom věděla Zdena Mádlová, sestra kněze Vladimíra Petřka, který se po atentátu staral o parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde zemřeli v obklíčení gestapem. Po válce pracovala u filmu jako asistentka režie a nechyběla ani při natáčení snímku Atentát.

„Jenže nelíbilo se jí, že ve filmu slovy George Orwella vaporizoval (v knize 1984 popsáno jako proces, při němž jsou nepohodlní lidé odstraněni, a to jak fyzicky, tak i z historie – pozn. red.) spolupracovníky domácího odboje. I její bratr se v něm objevoval na úrovni komparzu,“ popsal Šustek. „Sequens jí odpověděl: ‚Já si udělám takový film, jaký chci já.‘ Roli hrály ideové důvody, film vznikal za komunismu, ale také určitá lidská nadutost. Filmaři většinou pohrdají skutečným a velmi dramatickým příběhem a vymýšlejí ještě něco jiného.“

Podobně to zřejmě bylo i s oním Valčíkovým zrcátkem. „Žádný písemný pramen se o zrcátku nezmiňuje. Tato teorie je založena na jediné poválečné výpovědi, jíž se chytil fabulátor Vaněk a která působí efektně v literatuře i filmech,“ poznamenal vojenský historik Pavel Kmoch, autor publikace Operace Anthropoid: Epilog.

„Fabulátor Vaněk“ se jmenoval Ladislav Vaněk a působil ve vedení Sokola. Během války vedl odbojovou organizaci Jindra, později byl zatčen gestapem, jemuž vyzradil organizační strukturu odboje, aby po roce 1948 spolupracoval zase s komunistickou StB. Obratný manipulátor se stal klíčovým zdrojem pro autora literatury faktu Miroslava Ivanova, autora bestselleru Atentát na Heydricha, jenž vyšel původně pod názvem Nejen černé uniformy v roce 1964.

Josef Valčík

Narodil se 2. listopadu 1914 ve Smolině. Vyučil se koželuhem ve Valašských Kloboukách a od roku 1934 pracoval v Otrokovicích a Zlíně v Baťových závodech. V roce 1936 nastoupil Valčík na vojnu, odkud odešel 18. března 1939 a vrátil se k Baťovi. V srpnu opustil rodnou zemi, poté bránil Francii a v červenci 1940 doputoval do Velké Británie, kde se dobrovolně přihlásil k plnění úkolů v okupovaném Československu. Absolvoval náročný vojenský výcvik a jako člen skupiny Silver A byl vysazen nad protektorátem v noci z 28. na 29. prosince 1941. Působil na Pardubicku, pak odjel do rodné Smoliny a začátkem dubna zamířil do Prahy. Po atentátu se s dalšími parašutisty ukryl v kostele sv. Cyrila a Metoděje, kde zemřel 18. června 1942 v boji s německými oddíly. V roce 2002 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

„Vaněk se úspěšně stylizoval do role velitele domácích protagonistů akce proti Heydrichovi. Postupně se stával jistou autoritou, a dokonce slavnou postavou. Jeho svědectví o událostech spojených s parašutisty a heydrichiádou nesmělo nikde chybět. Publicisté měli minimum příležitostí ke zpochybnění pravdivosti jeho výpovědí,“ sdělil Šustek ve zmíněné edici historických dokumentů o atentátu na Heydricha.

Ivanov sice uměl psát čtivě a obratně propojoval svědectví pamětníků, ale zároveň vycházel ze svědectví Vaňka a dalších nevěrohodných zdrojů. Sám se také pouštěl do spekulací či dezinterpretací. „Nebyl historik, nýbrž spisovatel a chtěl psát knihy, které se budou dobře číst a koupí si je hodně čtenářů. Tomu podřizoval opravdu všechno,“ uvedl Šustek.

Atentát se natáčel, tvrdil Vaněk

V klíčové pasáži knihy Atentát na Heydricha tak „Jindra“ popisuje předem dohodnutý plán atentátu a uvádí, že „kousek nad zatáčkou se opře o plot Valčík a dá zrcátkem znamení, až kolem něho projede Heydrichův vůz.“

Lze tato tvrzení brát vážně, když sám Ivanov od 60. do 80. let postupně začínal chápat, že „profesor chemie“, jak Vaňka v knihách tituloval, šíří o atentátu mystifikace, polopravdy i vyložené lži? Například tvrdil, že pozornost od místa útoku měla být odpoutána explozí plynojemu v Libni, na Heydricha také údajně měly čekat úderné zálohy, kdyby náhodou jel s ozbrojeným doprovodem.

„Jak roky plynuly, Vaněk přicházel na veřejnost se stále novými a novými příběhy a doplněním těch dřívějších,“ napsal historik Stehlík v knize Češi proti Hitlerovi. Koncem 80. let Vaněk do zatáčky v Kobylisích umístil Kubiše, Gabčíka, Valčíka či další parašutisty Opálku a Švarce. Tím ale nekončil.

„Situoval tam samozřejmě i sám sebe, a to dokonce na invalidním vozíku, ve kterém pod dekou skrýval zbraň. Také se tam měly pohybovat další příslušnice odboje, které ho tam na vozíku přivezly. A abych nezapomněl, nechyběl prý ani plukovník Jaroslav Plass, který měl celý atentát podle Ladislava Vaňka natáčet svou kamerou,“ popsal Stehlík.

Ivanov a Vaněk se postupně odcizili, a dokonce mezi nimi došlo k soudnímu sporu, ale to už nic nemohlo změnit na faktu, že v myslích čtenářů byla zaseta informace o Valčíkovi jako mytickém „muži se zrcátkem“. Nic na tom nemohly změnit ani záslužné a cenné publikace historika Jiřího Šolce z kraje 90. let, který vyvrátil nejen Vaňkovy nepřesnosti a fabulace.

Povědomí laické veřejnosti o této události zásadně ovlivnila Ivanovova publikace. A aby toho nebylo málo, Vaněk byl zase jedním z poradců při natáčení filmu Atentát.

„Osobně si myslím, že jeho tvrzení inspirovalo režiséra Sequense k natočení filmově působivého, ale historicky zřejmě nesmyslného záběru, který však dal život téměř nesmrtelné legendě,“ uvažuje Kmoch. „Mám na mysli skutečnost, že nežli se snažit malým zrcátkem na několik desítek metrů trefit do pohledu jiné osoby, bohatě stačí zvednout paži, smeknout klobouk nebo dát jakýkoli podobný signál.“

Legenda žijící v myslích lidí

Valčíka jako „muže se zrcátkem“ zmiňuje nejen Ivanov, ale tuto interpretaci nerozporovali ani zakladatelé historiografie výsadků z Velké Británie Zdeněk Jelínek a Oldřich Sládek.

„Oba byli velmi solidní autoři, ale před převratem v roce 1989 nemohli pracovat s klíčovými dokumenty, k nimž se dnes dostanete během jednoho dopoledne,“ objasnil Šustek pro MF DNES. „Proto museli volit složitou cestu přes výpovědi pamětníků, trestní spisy gestapa a výpovědi jeho příslušníků. Spíš je oba obdivuji, že za tak složitých podmínek psali o dějinách tak dobře.“

Zmíněné výpovědi pamětníků v Ivanovově knize jsou důkazem toho, jak ošidná je lidská paměť. Například Rodina Sulkova, u níž Valčík v den atentátu přespal, po válce uvedla, že přišel po obědě unavený a druhý den po jeho odchodu našli Valčíkovo prostěradlo zakrvácené.

Zranění zmiňují i další pamětníci, a Ivanov proto píše o hypotéze, že Valčík ze svého místa přiběhl do zatáčky a zapojil se do přestřelky, případně se postřelil sám. Podle něj patrně při atentátu opravdu pomáhal. „Kde jinde by si přivodil zranění nohy?“ ptá se Ivanov.

„Neexistuje jediný svědek, který by viděl někoho odshora přijíždět nebo dokonce utíkat,“ argumentuje Jaroslav Andrejs v knize Smrt boha smrti: Legendy a skutečnost kolem atentátu na Heydricha. Upozorňuje i na fakt, že důkladný německý pitevní protokol po ohledání mrtvol parašutistů v kostele nenašel u Valčíka žádné známky zmíněného zranění.

Jedna věc je dnes jistá. „O tom, jak přesně atentát proběhl, spolehlivě věděli jen čtyři lidé, kteří u toho byli: Gabčík, Kubiš, Heydrich a jeho řidič Klein,“ konstatoval Kmoch. První tři zemřeli v rozmezí dvou týdnů v červnu 1942, Klein se k atentátu kromě výpovědi nevyjadřoval, a to ani v soukromí. Navíc koncem dubna 1945 gestapo zničilo 57 kartonů s vyšetřovací dokumentací k atentátu. Svědkové pak viděli až dění po atentátu, nikoliv před ním, a jejich výpovědi si mnohdy odporují či se po letech stávaly „vzpomínkou na vzpomínku“, jak výstižně poznamenal Kmoch.

I proto nelze 80 let starý příběh nejvýznamnějšího odbojového činu za druhé světové války v celé Evropě detailně popsat a stoprocentně objasnit. Jedna shoda historiků však existuje: o přítomnosti Josefa Valčíka na místě atentátu nesvědčí žádné prameny či důkazy. V hlavách řady lidí však tato legenda žije a patrně bude žít i nadále.

Autor:
  • Nejčtenější

Ve Zlíně vypuklo letní dopravní peklo, průjezd do Otrokovic bude těžký

Pondělní dopravní špička ve Zlíně bude o něco náročnější než jindy a během následujících dvou týdnů se situace...

Největší stavba v Rožnově se zastavila, firma už dodělá jen základy

Vznik kulturního centra a knihovny v Rožnově pod Radhoštěm se prodražuje. Nejdříve měla stavba stát 120, později 325,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Stavba nové silnice v Prštném se blíží, uleví zahlcenému centru Zlína

V roce 2026 může začít stavba nové silnice v Prštném, která povede přes železniční trať. Pravomocné územní rozhodnutí...

PSG chce stabilizovat zlínský hokej. Do extraligy postoupíme sami, říká Vlach

Dlouho se k bouřlivému dění v hokejovém klubu PSG Berani Zlín pro média příliš nevyjadřoval a řešil ho spíše v rámci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Mynářovu hospodu zapálil žhář, ostatní verze už policie vyloučila

Policie pokročila ve vyšetřování požáru restaurace Na Srubu v Osvětimanech, která shořela letos 29. března. Stavbu, již...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

  • Další z rubriky

Jóga nebo včelaření zvýší odolnost seniorů, na Valašsku to s nimi umí

Města na Valašsku mají propracovaný systém služeb pro seniory, který může být vzorem jiným regionům. Zlínský kraj totiž...

Neposedné slůně, jaguáři v bazénu a okružní jízdy nabízí zlínská zoo

Ve zlínské zoo nedávno oslavili první narozeniny slůněte Zyqarriho, které bude bezpochyby největším tahákem letošní...

Po letech bez úmorného vedra a žízně. Poutníky na Velehradě skrápěl déšť

Třicet tisíc návštěvníků z celé republiky dorazilo během dvou dní na poutní Velehrad. Dny lidí dobré vůle spojené s...

Obrazy, grafiky i flakony Salvadora Dalího vystavuje zlínská galerie

Více než stovka děl španělského malíře Salvadora Dalího včetně jeho vůbec nejznámější litografie s tématem tekutých...

Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 1. soutěžním týdnu?
Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 1. soutěžním týdnu?

Léto venku s eMiminem je tady! Každý týden budeme soutěžit o fantastické ceny v celkové hodnotě 298.000 Kč. Sdílejte své letní zážitky, hodnoťte...

Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím. Holčička z reklamy na Kofolu se vrací

Malá holčička z vánoční „prasátkové“ reklamy na Kofolu, ve které zazněly hlášky „a bude mít ty velký zahnutý zuby...

Ani závěť už není zárukou hladkého dědictví. Nejvyšší soud změnil pravidla

Premium Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem....

Pavla Tomicová výrazně zhubla a s kolegy oslavila šedesátiny

Pavla Tomicová měla s Dášou Zázvůrkovou v květnu nehodu, když do kolegyniny Vespy před Národním divadlem nabouralo...

Herec a režisér Vojtěch Kotek se oženil. S partnerkou chodili více než rok

Herec Vojtěch Kotek (34) se ve čtvrtek oženil. Podle webu Expres.cz si vzal přítelkyni Radanu, se kterou chodí více než...

Móda z Varů: Luxus i lacinost. Sexy Ramba a Plodková. Třeštíková přestřelila

Na červeném koberci zazářily v den slavnostního zahájení 56. ročníku karlovarského filmového festivalu v luxusních...