Před dvaceti lety rozjížděl výrobu pracovních rukavic a před pár dny převzal ocenění za Firmu roku Zlínského kraje 2013. Podnikatel Ivo Holík ze zlínské části Štípa, majitel společnosti Holík International, stojí ale dál nohama na zemi a chystá průnik na módní trh.
"Začátky byly těžké. Často mám pocit, když se podívám zpátky, že to byly jenom těžké okamžiky. Ocenění je jiskřička, která to na chvíli prosvětlí," říká Holík.
Jak vaše firma vlastně vznikla?
Moje maminka vysekávala doma v garáži dílce na pracovní rukavice pro jednu místní firmu, to byl můj první kontakt s oborem. Po vojně jsem začal pracovat ve firmě Censa v Holešově, která měla divizi výroby pracovních rukavic. Po čase jsem se stal vedoucím této divize a zvedl její obrat o sto procent. Asi po roce jsem přišel za majiteli firmy, že bych se rád osamostatnil. Vyčlenili tuto výrobu z podniku a prodali mi její podíl, za dva roky jsem odkoupil ten jejich.
S čím jste se v začátcích potýkal?
V devadesátých letech byla výroba pracovních rukavic populární. Produkovali jsme 50 tisíc párů měsíčně. Pak ale přišel obrovský tlak z Asie, obchodníci odsud dováželi zboží za třetinové ceny. Dostali jsme se blízko krachu a propustili 80 procent zaměstnanců.
Jak jste se zachránili?
Mohli jsme se přidat k dovozcům, nebo se dát vlastní cestou. Začali jsme vyvíjet speciální rukavice pro hasiče, policii, armádu a záchranáře. Během roku jsme přišli na trh s prvními výrobky a tím se odstřihli od "dřevních dob".
Těší vás, že děláte něco speciálního?
Nevyrábíme jen nějaké díly na vývoz do Německa. Všechno je naše práce: od vývoje až po marketing. A výrobky exportujeme skoro do celého světa, od východní Asie přes Rusko až po Jižní Ameriku.
Sofistikované výrobky se hůře napodobují, takže máte od nekalé konkurence pokoj?
Pořád se setkáváme s kopiemi. Drzost některých firem je tak velká, že okopírují naše rukavice a ještě si stáhnou fotky z našeho webu a dají si je na svůj. Před časem k nám přišel jeden pákistánský obchodník, otevřel tašku a vyskládal na stůl rukavice. Naše rukavice. Spokojeně prohlásil, že mi chtěl udělat radost tím, že je taky umí vyrobit a může je pro nás dělat za třetinové ceny.
Ivo Holík (1969)
|
Přijal jste nabídku?
Ne. Jejich výrobky nejsou tak kvalitní a my si na kvalitě zakládáme. Soustředíme se i na vývoj, který pak ale musíte zakalkulovat do ceny. U speciálních rukavic je to největší nákladová položka. Právě proto se dají napodobeniny prodávat levněji.
S asijskou výrobou nechcete mít nic společného?
Tak bych to neřekl. V Indonésii nám firma vyrábí taktické bojové rukavice, které dodáváme francouzské armádě. V Evropě je dělat nemůžeme, pokud chceme být konkurenceschopní. Cena práce je v Indonésii na 20 procentech naší. Každý výrobek si ale pečlivě zkontrolujeme.
Jak je testujete?
Ve zkušebnách podle evropských norem, ale také sami. Vytvořili jsme unikátní přístroj, který si necháme patentovat. Profoukne membránu, jež zabraňuje průniku vody a zároveň odsává pot, a zaznamená sebemenší průchod vzduchu.
V čem je výroba rukavic pro hasiče či policii specifická?
Musíte seskládat čtyři pět vrstev materiálu, přičemž každá z nich má nějaký úkol, třeba nepropouští vodu. Důležité je, aby po jejich sešití rukavice neztratila citlivost. Nemůže být neohebná, tuhá, jinak by v ní člověk nemohl nic dělat.
V České republice máte u hasičských rukavic téměř monopol. Jsou státní zakázky jistota v nejistých časech?
Většina firem pocítila ekonomickou krizi v roce 2008, my jsme měli ještě rok 2009 výborný. Tehdy ale podniky přestávaly platit tolik daní a do státního rozpočtu šlo méně peněz. To jsme pocítili další rok. Všechny státní zakázky spadly na polovinu. Za půl roku jsme měli ztrátu 6,5 milionu korun. Jistota státních zakázek je relativní.
Jak se vám daří krize překonávat a firmu posouvat dál?
Neustále musíte vymýšlet nové věci. Nedávno jsme vytvořili luxusní kolekci loveckých rukavic pro myslivce a vstupujeme i do módního odvětví. Plánujeme síť obchodů ve střední a východní Evropě, kde budeme prodávat naše módní rukavice. Za pár dní otevíráme první z nich v Praze.
Není to riskantní?
Je to skoro šílené, ale chci v tomto řemeslu dosáhnout na úplně nejvyšší metu. A vyrábět módní rukavice je technologicky nejnáročnější. Hodláme taky oživit československou meziválečnou tradici a dostat se k počátkům řemesla. Sháníme historické stroje, rozbíháme i ruční šití.
Není ruční šití jen nějaké retro?
Takové slovo bych nepoužil. Ručně vyráběné produkty se opět stávají u střední třídy vyhledávaným zbožím. Navíc rukavice vyrobené ručně mají svoji eleganci. Ano, nebudou stát 300 korun, nýbrž tři tisíce, ale budete nosit něco nadčasového a kvalitního.
Bez rizika podnikat nejde, že?
Přesně tak. To je podstata podnikání, podnikatelství. Pokud neuděláme krok dopředu, zůstaneme stát. A to většinou vede k zániku. Chci ale zdůraznit, že bych nikdy nic nedokázal bez svých kolegů, kteří odvádějí skvělé výkony.
