Už při cestě z Napajedel do Topolné si jich každý všimne. A stejný výhled mají i obyvatelé Babic, Spytihněvi nebo Kněžpole. Řeč je o dvou 270 metrů vysokých vysílačích na obzoru, které stojí kousek od Topolné už od roku 1951.
Na véčkové ose mezi nimi je postavena hlavní budova, odkud pracovníci řídí a kontrolují provoz vysílače. Když člověk překročí její práh, jako by spadl do červí díry a vrátil se o šedesát let zpátky.
Objekt postavený v socialistickém duchu je možná esteticky poplatný době entuziastického budování, jeho funkce se však nikdy nezměnila. Jde o jediný vysílač dlouhých vln na našem území a svého času měl výsadní postavení.
Výběr jeho umístění také nebyl náhodný. Ze strategického hlediska šlo o jasnou matematiku: délka území tehdejšího Československa děleno dvěma, rovná se Topolná, jež se nacházela přímo uprostřed.
Vysílání spustili v roce 1952
Stavební stroje najely do obce roku 1950 a vysílací budova byla zprovozněna ve druhé polovině následujícího roku. Oficiálně byl vysílač spuštěn 20. února 1952, čemuž předcházely čtyři měsíce testovacího provozu.
Od začátku si na vysílači na dlouhé vlně 272 kHz (na nynějších 270 kHz přešla Topolná až od 1. října 1989) mohli posluchači naladit stanici Československo I.
Úspory Českého rozhlasuPodle generálního ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana se nedá určit, kolik posluchačů prostřednictvím dlouhých vln Radiožurnál denně ladí. "Týdenní poslech vykazuje 117 tisíc posluchačů, kteří poslouchají Český rozhlas Radiožurnál i na dlouhé vlně. To 'i na dlouhé vlně' je důležité, protože z toho plyne zcela jasně, že dlouhá vlna není nosnou platformou vysílací pro Český rozhlas 1 Radiožurnál, ale platformou doplňkovou," prohlásil podle ČTK Duhan na listopadovém zasedání Rady ČRo, kde vysvětloval odchod rozhlasu z dlouhé vlny. V této souvislosti očekává, že Radiožurnál v rámci týdenní poslechovosti dočasně přijde o třicet tisíc posluchačů. Ušetřené prostředky chce veřejnoprávní médium investovat do propagace programů, výzkumů a analýz. Radiožurnál bude dál vysílat prostřednictvím VKV, DVB-T, internetu či mobilních aplikací. Za kroky v čele Českého rozhlasu čelil Duhan loni kritice (více zde). |
"Vysílalo se až do roku 1975, kdy začala rozsáhlá rekonstrukce," vykládá technik Českých radiokomunikací Jan Krčmář.
To už se vysílaná stanice jmenovala Hvězda. Trvalý provoz znovu začal o tři roky později.
Jen po revoluci se název stanice, který připomínal až příliš mnoho, přejmenoval na Radiožurnál.
Vysílali i pod vodou
Za celou dobu se moc nezměnila ani použitá technologie. Řídicí místnost vypadá jak z retro sci-fi filmu. Je plná kovových skříní s blikajícími kontrolkami, které ukrývají vnitřnosti vysílače.
"Nachází se v nich dva dlouhovlnné vysílače. V provozu je v současnosti jen jeden, druhý je záložní a střídají se vždy po týdnu.
Dříve fungovaly oba dva, proto je zde i sdružovač, který dokáže sloučit jejich výkony," vysvětluje Krčmář.
V 70. letech totiž měla každá věž výkon 750 kW, tedy 1,5 MW dohromady. Od té doby se výkon jen snižoval. Dnes vysílač disponuje celkem 650 kW.
Topolnou nepoložily ani povodně
Další část vysílače se nachází o dvě patra níž. Cestou jsou k vidění fotografie z roku 1997, které zachytily tehdejší ničivé povodně.
"U vchodu bylo metr dvacet vody a dalších deset ve vstupní hale, ale provoz jsme nepřerušili. Vysílali jsme nonstop a do práce museli jezdit na loďkách," vzpomíná Krčmář na dramatické situace.
U obou stožárů stále stojí strážní budovy, z nichž v minulosti hlídali strategické stavby vojáci (snímek vlevo). Na provoz vysílačů dohlíží jako technik Jan Krčmář (vpravo).
"Tady jsou napájecí zdroje, vysokonapěťový usměrňovač a rotační a modulační kondenzátory," popisuje další místnost.
Člověka zarazí, že zde hlasitě a zřetelně rezonuje hrající Radiožurnál. "To vychází z transformátorů, přes které prochází velký výkon. Jak se celá konstrukce chvěje v rytmu signálu a proudu, vydává zvuky, které vysíláme," upřesňuje technik.
Vzpomínky na vojáky
Na několikapatrovou budovu a její retro vybavení se lze dívat s ironickým úšklebkem. Nelze však popřít, že jde o fenomén v dějinách umění, který má vypovídající a svědeckou hodnotu.
Ve vstupní hale, do které propouští světlo stěna ze skleněných luxfer, je k vidění socha Modulace. O patro výš se v řídicí místnosti u stropu houpe kovová abstraktní Hvězda. Objekt je prošpikován společenskými místnostmi a salonky s podivnými tapiseriemi.
Nejvyšší stavby v ČeskuVysílač Liblice B - 355 m. Vysílač Kračov - 347,5 m. Vysílač Kojál - 339,5 m. Komín elektrárny Chvaletice - 305 m. Komíny Stružnice, Litvínov, elektrárny Prunéřov II a stožár Přední kout - 300 m. Vysílač Topolná a komín elektrárny Mělník - 270 m. Zdroj: Wikipedie |
Vzhled je tady zkrátka podmíněn dobou vzniku i technologií vysílače. U stožárů stále stojí malé strážní věže pro vojáky, kteří objekt hlídali. "Kasárna měli v Topolné, sem chodili jenom strážit," tvrdí Krčmář.
Na vojáky vzpomíná i starostka Topolné Hana Marášková: "Dřív jsem tady dělala skupinovou vedoucí a vedoucími byli i někteří vojáci. Děti je milovaly. Vojáci pro ně pořádali hry a soutěže přímo v areálu nebo ukazovali výcvik psů."
Spousta z nich si pak v Topolné našla ženy a usadila se zde natrvalo. Kousek od hlavní budovy stojí dva 270 metrů vysoké stožáry, které patří mezi deset nejvyšších staveb u nás.
"V padesátých letech pokrýval vysílač území celého Československa, které mělo přes 1 000 kilometrů," popisuje Krčmář.
"Tehdy byl signál tak silný, že když jsme ve škole nahrávali vystoupení na kotoučové radiomagnetofony, museli jsme být v nejzazší místnosti, jinak se nám do záznamu vysílače pořád pletly," potvrdila Marášková.
Nejistá budoucnost
Dnes pokrývá vysílač území Česka a Slovenska, ale když se po západu slunce zlepší příjmové podmínky, vysílá pro celou Evropu.
"Dokonce jsme dostali zprávu o příjmu od radioamatéra až ze Spojených států," dodal Krčmář.
Budoucnost vysílače v Topolné je nejistá. Nedávno totiž Český rozhlas oznámil konec vysílání stanice Radiožurnál na dlouhých vlnách. Ta byla jedinou rádiovou stanicí, kterou si šlo v dlouhovlnném pásmu naladit.
Poslední signál vyšle vysílač z Topolné 28. února. A pak? Půjdou dva stožáry k zemi, nebo budou vysílat něco jiného?
"O dalším využití vysílače není zatím rozhodnuto," řekl mluvčí Českých radiokomunikací Kamil Chalupa.
"To mě mrzí. Vysílač je dominanta, která k Topolné patří," uzavřela starostka.
S návštěvou by proto lidé neměli otálet. Bavit bude nejen radioamatéry, kteří před spaním počítají elektronky místo oveček, ale i architektonické nadšence, co si až zvráceně libují v artefaktech komunistické éry.
