Den začínáte četbou zpravodajských webů u kávy, on-line jste samozřejmě i v zaměstnání. Večer trávíte čas na Facebooku nebo aspoň stahujete filmy. A ještě to prokládáte neustálým kontrolováním internetu z mobilního telefonu.
Před informačním přetlakem varoval už v roce 1970 futurista Alvin Toffler, s nástupem internetu však čelíme ještě mocnějšímu soupeři.
Pravda, o tom, zda je problém označovaný dnes jako IAD (Internet addiction disorder, závislost na internetu) nutné považovat za regulérní psychické onemocnění, se odborníci pořád zaníceně přou. Ať však vědci nakonec IAD za psychickou nemoc prohlásí, nebo ne, pořád platí, že nadměrná přítomnost na internetu může vést k problémům s produktivitou, k horšímu soustředění a k povrchnímu vnímání informací.
Budete-li se držet několika praktických rad, můžete se těmhle trablům vyhnout.
Méně je více
Schraňujte všechny důležité informace na jediném místě. Pokud je to technicky možné, nastavte si přeposílání ze všech svých schránek (z pracovní pošty, soukromé pošty i schránky na Facebooku) do jediné.
Nepodstatné nebo vyřešené věci každý den smažte nebo archivujte, těm nevyřešeným dejte v Outlooku vlaječku anebo v gmailu hvězdičku, abyste na ně nezapomněli. Velmi pravděpodobně vás tak bude e-mail méně stresovat a budete mít menší motivaci ho neustále kontrolovat.
Poštu vyřizujte jen několikrát za den. Máte na telefonu nastavené pípání oznamující každý příchozí e-mail a jistíte to automaticky vyskakujícím oznámením na obrazovce počítače? Chyba. Kvůli jedné důležité zprávě denně přece není nutné nechat se vyrušit z práce pokaždé, když vám přijde nabídka z obchodu, kde jste si před třemi lety něco koupili.
Své místo má ve výčtu doporučení i rada, abyste si poštu vybrali poprvé až ve chvíli, kdy máte hotovou nejdůležitější práci dne, budete se díky tomu lépe soustředit. Není to možné dělat vždy, například když vám šéf zadává práci po ránu právě e-mailem, jako princip to ale má smysl.
Uvědomte si, že všechno číst skutečně nemusíte. Facebook. Twitter. E-maily. Pět zpravodajských webů, pět diskusních klubů, tři stránky s vtípky. Každý má kolečko adres, po nichž surfuje v každé volné chvilce, jinak velké, vždy však může být menší.
Zamyslete se nad tím, jestli vám všechny ty věci skutečně chyběly při minulé dvoutýdenní dovolené a zda ty nejpodstatnější novinky stejně neuslyšíte od kamarádů v hospodě nebo z rádia v autobuse.
Jan Boček, expert na sociální médiaMoje práce vyžaduje prakticky nepřetržitý pobyt on-line: sledování diskuzí na Facebooku a na Twitteru, vláken na nejrůznějších fórech, monitorování konkurence... Uvědomuju si tři zajímavé efekty. Jednak přestávám oddělovat on-line práci a zábavu, splývá to v jedno. Za druhé, ale tenhle pocit je asi vlastní spoustě dalších činností, se při on-line práci neskutečně tříští moje pozornost. A za třetí, život ve virtuálním světě zintenzivňuje potřebu po něčem opravdovějším, fyzickém. Výsledkem je nedefinovanost, rozplizlost spousty věcí, neohraničená pracovní doba, nepříjemný pocit, že jsem "zase nic neudělal”. Plus obrovská touha jít kácet stromy. |
Článek vznikl ve spolupráci se serverem psychologie.cz
