Jáchyme, hoď ho do stroje a Andulo ty ji pošli za ním.

Připomíná mi to šlechtění Árijské rasy za třetí říše.

Pochybuji, že by nám tohle imámové povolili.

Ja se na to divam pozitivne. Pri vysce rozvodovosti je jasne, ze partnery si neumi vybrat nejmene 50% lidi. Pokud se to nejakym zpusobem usnadni, bude to jen dobre.

Ostatne, ve zpetnem pohledu, ujednavani snatku rodici nebylo az tak spatne, protoze se vztah posuzoval objektivne. Kdyz totiz vasen vyprcha musi zustat neco podstatneho co dva lidi drzi pohromade. A to je prave to, co si dva zamilovani poradne neuvedomuji. "Amantes sunt amentes": uz stari Rimane vedeli, ze zamilovani jsou blazni.

Hitler, jako zanícený darwinista a "šlechtitel ̈" Germánů, by se jistě nad takovými perspektivami zaradoval.

... a nakonec se spláchnem do záchodu. To jen dovětek k nadpisu. Víc jsem nečetl. Ale "vědci", děkujem!!

Jasně a záchod nám bude utírat zadek...

V Japonsku realita už dnes.

Všechno se dá použít ve prospěch věci, a také zneužít. Pokud by se to použilo např. na předcházení dedičních nemocí, je to v pořádku. Pokud by byl výběr partnerů s ohledem na politické cíle gauneřské mafie bylo by to velmi zlé. Ale není to v podstatě až taková novinka, zabývali se s tím už v nacistickém Německu. A vím, že i v současnosti se v některých státech silně ovlivňuje výběr partnerů (přes rodiče) podle požadavků mocných v zákulisí.

Myslím, že vědci lidi podceňují. Existují látky, které navozují důvěru a sbližují. Třeba alkohol. Proto ho také při pokusech o seznámení většina lidí konzumuje. Zdaleka to ale neznamená, že se do každého, s kým se opijeme, také zamilujeme.

Láska tedy sice vytváří v organismu nějaký specifický chemický koktejl, ale to ještě zdaleka neznamená, že když ho namícháme někde vedle a zvnějšku organismu dodáme, vznikne láska. (Dokonce bych se i trochu bál, zda takový postup nemůže vést k otupení smyslů, a tím pádem i k porušení schopnosti se spontánně zamilovat...i když to je jenom spekulace). Jde o klasické logické faux pas: záměnu příčiny a následku.

Tento vědecký instrumentální pohled na svět je pro naši dobu typický (pilulka=>štěstí, parfém=>láska, z jiného ranku třeba také tištění peněz=>prosperita), nicméně podle mého názoru je i hluboce pomýlený.