Imitace bomb proti imitaci letiště
Úskoky k válce patří. Toto je pokus z americké strany, nepřítele se snažila zmást replikami letounů.
Ten příběh vypadá jako úsměvná smyšlenka. Ale francouzský spisovatel a fanoušek válečné historie Pierre-Antoine Courouble seskládal dohromady 137 svědeckých výpovědí pamětníků, jimiž jeho pravost doložil.
Válečné úskoky: plastové armády a dřevěná děla |
Německá Luftwaffe se v roce 1943 snažila působit silnějším dojmem, než kterým se skutečně mohla chlubit. A součástí kamufláže bylo i budování řady letišť v Německu, která byla stavěna jen na oko. Byla to válečná hra s mnohovrstevnatým výsledkem. V zásadě šlo o to zmást nepřátelské průzkumníky a zvědy, vytvořit zdání vlastní síly a nabídnout bombardérům protivníka klamný cíl.
Nebylo to nic náročného. Stačilo jen udržovat v krajině nějaký podlouhlý rovný průsek nezarůstající vegetací, který se navenek tvářil jako přistávací plocha. Kolem pak postavili pár stanů a hangárů, prázdných cisteren, věží připomínajících vysílače a celé to špatně zakryli maskovacími sítěmi. Aby výsledný dojem podpořili, rozmístili tu dřevěné atrapy stíhacích letadel.
Z výšky to skutečně mohlo připomínat lákavě vypadající cíl, na němž by spojenecké letectvo zbytečně vyplýtvalo z výšky shazované nálože. Jen v okolí Postupimi bylo takových falešných letišť kolem tuctu. Spojenci však lest rychle prohlédli a dali to Němcům jasně najevo.
Jak potvrzují zdroje, které mezi německými i spojeneckými veterány sesbíral Courouble, americké bombardéry na tato letiště skutečně zaútočily. Častovaly je však bombami ze dřeva. Dali tak Němcům velmi sarkastickým způsobem vědět, že vědí. Tedy nejspíš, protože o kompletní znění tohoto příběhu se stále vedou zanícené spory.
