Bitva, v níž Američané porazili Američany
K vítězství ve válce mezi Kanadou a USA se od roku 1812 hlásí obě země. Ale není pochyb o tom, že v jednom z mnoha jejích soubojů, v bitvě u Stoney Creek, dostali na zadek hlavně Američané. A mohli si za to sami.
Americká armáda šla tehdy na zteč až příliš sebevědomě. Převahu nad Kanadu bránícími britskými červenokabátníky a jim pomáhajícími domorodci měli pětinásobnou. Nepočítali však s tím, jaký zmatek vyvolá vřava na bojišti. Situace se pro ně rychle stala nepřehlednou. Americký brigádní generál John Chandler se od poslů dozvěděl, že zvláště tuhá řež probíhá na výšině u Burlingtonu. V místě, kde měli rozestavěné dělostřelectvo. A proto tam vyrazil koordinovat obranu. Pěšky – kule mu cestou zabila koně.
Jenže než na místo dorazil, pozici dobyli Britové. Ti sice obranu zkoordinovat chtěli, ale ne s jeho pomocí. Zajali ho. A kanóny obrátili proti Američanům. Burácení americké artilerie, která ovšem z kopce kosila Američany, záhy přilákalo na místo druhého amerického brigádního generála, Williama Henryho Windera.
Chtěl americkým dělostřelcům vysvětlit, že pálí do vlastních. Až pozdě zjistil, jak se věci mají. I on skončil jako zajatec. Britové tedy, byť v oslabení, dokázali zadržet oba vojevůdce, kteří proti nim vedli ofenzivu. Drama tím však zdaleka neskončilo. Protože by červenokabátníci nedokázali pozici proti přesile udržet, děla záměrně poškodili a stáhli se.
Kopec pak brzy obsadil odřad amerických vojáků. Vzápětí se dostali do palby dalšího amerického oddílu – jednotky, která pořád ještě pracovala s informací, že výšinu dobyli Britové. Boj Američanů proti Američanům zuřil další hodinu, nakonec ho rozhodoval útok na bodáky. Po něm Američané zjistili, že přišli nejen o děla, ale i dva nejvyšší velící důstojníky a už hodnou chvilku válčí sami se sebou.