Výzkum, který přinesl magazín Emotion, měl k dispozici přes 250 mužů a žen, jimž předkládal 121 tváří avatarů a stejný počet lidských hlasů. Obojí vymodelovaly počítače tak, aby obličeje i verbální projevy ilustrovaly škálu emocionálních projevů od štěstí po zlost, a to pro muže i ženy. Respondenti a respondentky měly na základě obrázků i nahrávek určit, zda patří muži, nebo ženě, popisuje server Technology Networks.
Výsledky podle vedoucího studie Sebastiana Korba odhalily, že emoce, kterou lidé vyčetli z tváří i hlasů, silně ovlivnila jejich úsudek ohledně pohlaví. Rozzlobený výraz tváře nebo zlostný hlas měly tendenci předurčovat, že dotyčný byl vnímaný jako muž. Naopak šťastný nebo smutný obličej či hlas jako by napovídaly, že jde o ženu. Opačný vztah, kdy předpokládané pohlaví ovlivňovalo soud o emoci, platil též, ale byl slabší, doplňuje server Science Daily.
Drsným chlapům patří růžová. Dřív to byla barva boje a síly Barva chlapů, barva mužnosti a energického životního pudu. Dokonce barva rváčů, neurvalců a neotesanců. Růžová dříve rozhodně nebyla symbolem zženštilosti. Dějiny jejího vnímání společností jsou výmluvným dokladem o tom, jak proměnlivé jsou kulturní stereotypy. |
Korb nabízí i hypotézu, co za takové vidění vztahu emocí a pohlaví může, snad je to projev nevědomé aktivace amygdaly, důležitého emočního centra mozku. Onen shluk neuronů ve tvaru mandle nám umožňuje rychle detekovat hrozby a reagovat na ně. Autoři studie spekulují, zda zaujaté spojení mužského pohlaví se zlostí nebylo evoluční výhodou, protože pozorovatele připravilo na reakci „bojuj, nebo uteč“. A zajistilo tak přežití.
V Magazínu Mel poté Korb také doporučuje mužům, jak se s onou zaujatostí vypořádat. „Vysílat jasné emocionální signály, jako je úsměv, namísto neutrálního obličeje, mluvit přátelským tónem by onu zaujatost mělo přemoci,“ radí a dodává, že muži by naopak neměli „ženský výraz obličeje posuzovat jako přátelštější, než je ve skutečnosti“.
