V roce 1790 byly Spojené státy americké, tehdy sedm let mladá a v porovnání s kontinentální Evropou svěží demokracie, zralé na velké změny. Se svými nedávnými vládci a utlačiteli, Velkou Británií, chtěli mít hrdí a samostatní kolonisté Nového světa co nejméně společného.
Takže ani délkové, plošné a kubické míry už nechtěli počítat tak, jak po nich bylo vyžadováno před dobytím nezávislosti. A proto se snažili vymanit z područí svazujícího systému imperiálních měrných jednotek. Byla to součást budování identity nového národa, sebeuvědomění.
Jenže jakou cestou se přesně vydat? Nutno doplnit, že USA tehdy byly učiněným Babylonem národností a každá výraznější skupina obyvatel tu měla své vlastní řešení. Návrhů bylo víc než dost.
Ať si každý měří po svém
Vážit by se třeba mohlo v kamenech, dramech, zrncích, trojských uncích, měřit pak v knoflících, canách, sázích, výměru stanovovat v juchartech a lachterech. Výsledkem byl pochopitelný chaos, ve kterém se Kongres marně snažil vytvořit pořádek.
Tehdy se poprvé ukázala být americká ústava problémem, garantovala totiž lidu všemožné svobody. A to nejen vyznání a politického přesvědčení, ale v konečném důsledku například volby toho, jaké měrné jednotky pro obchodování si zvolíte za své. Pokud jste chtěli fazole prodávat po hrstech, nikdo vám to nemohl vytknout. Kongres sice mohl nabídnout občanům Spojených států amerických nový univerzální měrný systém, ale už nedisponoval potřebnou autoritu k tomu, aby ho plošně prosadil do běžné praxe.
Nemohl takovou inovaci ani zavést do školních osnov. Americká ústava, státotvorný dokument, na němž inkoust ještě pořádně nezaschl, takovou cílenou vládní intervenci do lidských práv principiálně zapovídala. A nedala se zpochybnit. Novopečení Američané si mezitím, vzhledem k velkému zastoupení obchodníků z Nizozemska, postupně zvykali na nizozemské jednotky pondy, onse a lasty, nebo raději dál zůstávali u imperiálních britských standardů. Netrpěli pro ně nějakým obzvláštním sentimentem, naopak, ale aspoň se v nich dalo v obchodě dopočítat vzájemné shody s prodávajícím.
Což samozřejmě neznamená, že by se američtí státníci a kongresmani nesnažili existující zmatečný systém měr a vah nějak napřímit.
Deset do jedné, nebo jedna do tuctu?
Naděje vysvitla v roce 1792, kdy se v USA podařilo prosadit a zavést měnovou reformu, decimalizaci. Tedy desetinnou soustavu pro peníze, vyčíslující jeden dolar jako sto centů. Rázem vše bylo tak přehledné, pochopitelné! Američané se dnes rádi pyšní tím, že decimalizaci měny provedli jako jedna z prvních zemí na světě.
Pravdou však zůstává, že s touto novinkou přišlo už 88 let dříve carské Rusko, kde od roku 1704 platí sto kopějek za jeden rubl. A od Rusů se pak o výhodách decimalizace měny nechali poučit Francouzi. A ti se na sklonku 18. století stali Spojeným státům americkým prakticky univerzální inspirací. Nešlo jen o ideu rovnosti, svornosti a bratrství, model státní správy a uspořádání společnosti.
Francouzi jako první zavedli metrický systém, který byl naprosto fascinující. Kilometry a metry, jasně propočtené a odvozené, kilogramy a gramy, pevně definované. S desetinnými předponami veličin, které se mezi jednotkami neměnily. Vypadalo to naprosto báječně, uspořádaně, logicky. Rozhodně lépe než dosavadní informace o tom, že 12 palců je jedna stopa.
Hodí se zmínit, že vazba mezi Spojenými státy a Francií byla tehdy velmi silná. Ostatně, devět z deseti amerických dobrovolníků válčilo proti Britům francouzskými mušketami. Byly to francouzské peníze, suroviny a materiál, které podporovaly boje za americkou nezávislost.
Tajná mise francouzského badatele
Thomas Jefferson, tehdy zastupující velvyslanec Spojených států ve Francii, tedy nepřekvapivě neskrýval své nadšení i z metrického systému. Ostatně, bylo jen málo francouzských výdobytků, které si hlasitě nepochvaloval a kolegové jej proto nazývali frankofilem.
Zavedení univerzálního metrického systému pro míry a váhy se tehdy v Americe zdálo na dosah. Chyběla jen praktická demonstrace. Jefferson tehdy požádal svého dobrého přítele, vzdělaného francouzského encyklopedistu a badatele Josepha Dombeyho, aby osobně v americkém Kongresu prezentoval praktičnost univerzálního metrického systému. A Dombey jeho laskavou prosbu v dubnu 1794 vyslyšel.
Do Států vyrazil z Le Havre vybaven nejen přichystanými tabulkami, váhou a měřidly, ale také zvláštním dekorativním těžítkem. Šlo o měděný odlitek, etalon vážící přesně jeden kilogram.
Jenže náhoda tomu chtěla, a to hned nadvakrát, že Dombey do cíle své cesty nikdy nedorazil. Poprvé, když se loď, na níž se plavil přes Atlantik, vychýlila z kurzu silnou bouří. Místo New Yorku tak notně poškozené plavidlo skončilo v Karibiku, na dohled Guadeloupe. A podruhé, když se tu setkali s britskými korzáry.
Tito námořní lupiči v žoldu koruny se nerozpakovali na francouzskou obchodní loď zaútočit a snadno se jí zmocnili. Včetně nákladu, který zahrnoval i kuriózní předměty v držení francouzského učence. Dombey se sice snažil svým oděvem maskovat jako řadový člen posádky, ale piráti lest snadno prokoukli. A když ze zajištěných listů pochopili, že onen francouzský vzdělanec má na americké pevnině jakési diplomatické poslání, rozhodli se jej preventivně zadržet.
Na slyšení, při němž měl Joseph Dombey představit francouzskou metrickou novinku a přesvědčivě ji obhájit, tak čekali američtí kongresmani marně. Dombey byl svými únosci převelen do vězení na ostrově Montserrat, kde o vodě a slanečcích čekal, až bude vykoupen ze zajetí. Bohužel se toho nedožil.
Předměty, které měly změnit a modernizovat americký systém měr a vah, zůstaly jako bezcenné krámy odložené ve skladišti, kde na ně po léta sedal prach. Následující léta jsou důležitá, protože během nich se „osvětlující záblesky“ velké francouzské revoluce mění na zuřivá krvavá jatka. Francie se při nich z monarchie stala republikou, císařstvím a nakonec podivnou formou vojenské diktatury, válčící se zbytkem Evropy. Jinými slovy, tato země pro Spojené státy americké přestala být důstojnou inspirací.
Na změnu už je pozdě
Thomas Jefferson se tehdy na čas stal na americké půdě nežádoucí osobou, protože francouzským revolucionářům stranil až příliš. Vládní post tedy musel na krátko opustit a spolu s tím zanechal i své snahy prosadit metrický systém. A když se pak roku 1801 slavně stane třetím americkým prezidentem? Už sám uznává, že „metr je příliš kontinentální, příliš nový a příliš francouzský“. Jeho definice jako jedné desetimiliontiny vzdálenosti mezi severním pólem a rovníkem podél poledníku přes Paříž prostě byla málo americká.
První etalon, měřící celý jeden přesný metr, dorazil do Spojených států oficiálně až roku 1832 ze Švýcarska. Téma univerzálních měrných jednotek se znovu otevřelo až po občanské válce v roce 1866, a to už bylo na radikální změny pozdě. Staré, lehce pozměněné „imperiální“ jednotky, se příliš zažily.
Debata o změně a přechodu na metrický systém byla mezi 19. a 20. stoletím vyvolána na půdě Kongresu nejméně desetkrát a vede se ve Spojených státech dodnes. „Nejčastějším argumentem proti je, že by změna a přeměření bylo příliš nákladné,“ vysvětluje historik Stephen Mihm.
Zákon z roku 1866 rozpoznává metrický systém jako legální, ale jeho aplikaci v souladu s ústavou nevyžaduje. Metrickému systému ve Spojených státech tak fandí americký svět věd, medicíny, automobilového průmyslu a armády a od roku 1994 jsou na prodávaném zboží v obchodech udávány tradiční i metrické jednotky vedle sebe. K definitivní změně a úplnému přechodu na metrický systém se však neschyluje.
Spojené státy kvůli pirátům z Karibiku propásly správný moment. U McDonalda si tu dáte čtvrtlibrák se sýrem, ne 113 gramů vážící cheeseburger.
