Jedním ze slavných spiritistických médií své doby byl Stainton Moses. Na snímku...

Jedním ze slavných spiritistických médií své doby byl Stainton Moses. Na snímku ze sedmdesátých let devatenáctého století dopřává jakési madam Speerové přelétavé přítomnosti ducha někoho blízkého. | foto: Profimedia.cz

Nejdřív slyší hlasy, pak najdou duchy. Věda zkoumala spiritistická média

  • 8
Do duchařské víry se nenutí. Hlasy mrtvých si nesugerují ani nevymýšlejí. Jejich spiritistická víra, že komunikují se zemřelými dušemi, je pro ně vlastně vysvětlením jejich neobvyklých sluchových zážitků a stavů. Spiritistická média zkoumala aktuální studie.

Na definici onoho jevu se neshodnou ani autoritativní a respektované slovníky. Co to vlastně znamená klairaudience, jasnoslyšení? The Free Dictionary ho popisuje jako schopnost slyšet „mimo rozsah běžného vnímání zvuku“, slovník Merriam-Webster o něm hovoří jako o „slyšení něčeho, co není uchu přístupné, přisuzuje se tomu však objektivní existence“. Je to spíše mimořádná schopnost, nebo halucinace? ptá se server Big Think.

Prohlédněte si dobové duchařské fotografie

A poznamenává, že to, co dotyční slyší, jsou mnohdy hlasy. Promluvy, výkřiky, šepoty. A že pro jedny je to stresující jev, který může vyústit ve schizofrenii, zatímco pro osoby, které se považují za spiritistická média, jsou ony hlasy kontaktem se světem zemřelých. Díky jejich víře docela pochopitelným zážitkem.

Aby onen jev Adam Powell z Durhamské univerzity prozkoumal, spojil se během projektu Hearing the Voice s pomocí Národního svazu spiritistů s pětašedesáti muži a ženami, kteří se považují za duchovní média. Kromě nich zpovídal i kontrolní skupinu 143 lidí, kteří nevykazovali žádné speciální schopnosti ani výjimečné stavy. Všem bylo mezi osmnácti a pětasedmdesáti lety, většina byla ze Spojeného království, zbytek ponejvíc ze Severní Ameriky a kontinentální Evropy.

OBRAZEM: Spiritistickým fotkám duchů věřil i tvůrce Sherlocka Holmese

Během fotografických seancí často drmolil modlitby a pěl náboženské písně. I to...

Během fotografických seancí často drmolil modlitby a pěl náboženské písně. I to mělo vytvořit příznivou atmosféru pro to, aby se zjevil duch zemřelého syna, matky či manžela fotografovaných lidí. Ano, William Hope tvrdil, že fotí duchy. I když byl usvědčený z podvodných technik, jeho stoupence včetně sira Arthura Conana Doyla to nepřesvědčilo.

Autory studie, vyšla v magazínu Mental Health, Religion & Culture, přirozeně nezajímalo, zda respondenti, tedy především ti spiritističtí, mohou slyšet obyvatele záhrobí. Porovnávali sluchové zážitky, přesvědčení, víru, osobnostní rysy obou skupin.

Spiritismus dá hlasům smysl

Při rozhovorech vědci seznali, že pro 79 procent spiritistických médií bylo slyšení hlasů normální součástí jejich životů. Téměř 45 procent se přihlásilo k tomu, že je slyší každý den, tak běžnou zkušeností pro ně bylo. Většina spiritistických respondentů a respondentek vyjevila, že ony hlasy vycházejí zevnitř jejich hlavy, 32 procent je údajně zaznamenávalo zvnějšku.

Muži a ženy, kteří se k jasnoslyšení hlásili, ve většině vypověděli, že hlasy začali slyšet v rané části svých životů, osmnáct procent je prý slyší, co si pamatují. Průměrný věk, kdy k nim hlasy začaly promlouvat, bylo necelých dvaadvacet let. Server Big Think přitom poznamenává, že schizofrenie, která se „přítomností“ hlasů projevuje též, se obvykle dostavuje až koncem dvacátých let života.

Vědci však zjistili, že pro údajná spiritistická média nebyly ony hlasy znepokojujícím, negativním fenoménem. „Spiritisté mají tendenci referovat o neobvyklých sluchových zážitcích, které jsou pozitivní, které začínají v rané části života a které jsou poté často dokonce schopni kontrolovat,“ uvádí spoluautor studie Peter Moseley. A server Big Think dodává, že podstatný je i mladý věk, v němž k nim začaly hlasy promlouvat. Víra ve zvláštní, fantastické, nereálné jevy totiž bývá součástí mládí.

Jak se vymítá ďábel v Česku

Profesi exorcisty zjednal reputaci snímek Vymítač ďábla, zdaleka však nepatří jen na filmová plátna a do historie.

Někde tam venku číhá satan. Co o něm vědí a co skrývají skuteční církevní exorcisté? Seznámíme vás s českým bojovníkem s peklem.

V případě většiny médií každopádně slyšení hlasů předcházelo přistoupení na spiritistickou víru. Nejprve přišly hlasy, až poté se dostavila víra v možnost kontaktu s mrtvými. Jinými slovy, dotyční si ke spiritismu našli cestu proto, že jim nabídl vysvětlení neobvyklého sluchového fenoménu, který zažívali. Nabídl vysvětlení a smysl. Proto se víry v existenci duší po fyzické smrti chopili. A to dále mohlo podle Powella existenci oněch vnímaných hlasů potvrdit a upevnit.

„Pro účastníky a účastnice naší studie dávají spiritistická dogmata smysl jak jejich výjimečným zážitkům z dětství, tak častému sluchovému jevu, který zakoušejí jako praktikující média,“ shrnuje na serveru Medical News Today Powell.

Žít ve svém vlastním světě

Kromě toho však vědci odhalili ještě jeden rys, který takzvaná spiritistická média spojoval. Psychologie mluví o absorpci, o dispozici nechat pohltit sebe sama svými mentálními obrazy, svou fantazií. Například když se začtete do knihy a obrazů, které ve vás čtení vykresluje a vyvolává, takže zapomenete na okolní realitu. „Nalezli jsme velmi silnou souvislosti mezi absorpcí a náchylností k halucinaci a četností slyšení hlasů zemřelých,“ shrnuje Powell pro server SyFy Wire.

Magazín Forbes poté dodává ještě jedno zjištění. Spiritisté se vyznačovali též tím, že se starali mnohem méně než ostatní o to, co si o nich myslí jiní.

Spiritismus je náboženský proud, podle něhož lidská duše po smrti stále žije, ovšem nejen to. Dokáže rovněž komunikovat s živými bytostmi skrze „médium“. Server EurekAlert přitom dodává, že spiritistické hnutí je například ve Velké Británii na vzestupu. Představuje ho prý několik organizací, které mají vlastní školicí a výuková centra a nabízejí služby „médií“. Právě Národní svaz spiritistů je jednou z největších, ve svých kostelích, centrech a školách prý poskytuje služby přinejmenším jedenácti tisícovkám svých stoupenců.