Přesná podoba Smrtky se v jednotlivých zemích liší. Je stará či mladá, žena nebo muž, oděná v bílé nebo černé, ale ve většině lidových kultur napříč dějinami je smrt a nemoc zobrazována v lidské podobě, píše server BBC.
V době po osvícenství bychom si mohli myslet, že jsme personifikaci přírodních jevů ponechali v minulosti. Přesto stačí jen letmý pohled na to, jak jsme se vyjadřovali o covidu-19, a zjistíme, že opak je pravdou. Někteří komentátoři o koronaviru hovořili, jako kdyby měl vědomý záměr zničit lidstvo, a v novinových karikaturách měl nohy, ruce a zlověstný úšklebek. Tehdejší americký prezident Donald Trump o něm mluvil jako o „drsném a chytrém“.
Podobně reagujeme na extrémní počasí. Hurikánům a bouřím dáváme stejná jména jako našim dětem a mluvíme o nich, jako kdyby stejně jako lidé mohli cítit zlobu nebo se chtěli mstít. Stejný jev můžeme pozorovat i v našich rozzlobených reakcích na nefunkční technologie - pokaždé, když proklínáme své počítače a nadáváme na své chytré telefony, automaticky antropomorfizujeme neživé objekty.
Pocit kontroly, který nám takové chování navozuje, nám může poskytnout rychlou úlevu. „Naše práce ukázala, že lidé u věcí, které antropomorfizují, pociťují předvídatelnost a porozumění. Takže bez ohledu na to, zda těm věcem opravdu rozumí, jim to poskytuje pocit psychické útěchy,“ uvedl výzkumník Adam Waytz z univerzity v Evanstonu v americkém státě Illinois. Provedl řadu experimentů a studií souvisejících s tendencí lidí přisuzovat lidské rysy technologickým zařízením.
Dlouhodobé důsledky takového chování pak závisejí na kontextu. V nejhorším případě může antropomorfizace prohloubit iracionální chování - například ve způsobech, jak vnímáme štěstí a jak to ovlivňuje naše finanční rozhodování. To sledovala Katina Kulowová z univerzity v americkém Louisville, která se spolu s kolegy účastníků studie ptala, nakolik si polidšťují štěstí. Zjistila, že čím víc lidé štěstěně přisuzují lidské vlastnosti, tím pravděpodobnější je, že při hazardních hrách riskují.
Co se týče našeho zdraví, může nás tento mechanismus naopak ochránit před rizikem. Podle výzkumu týmu Lili Wangové z univerzity v čínském Chang-čou se zdá, že pokud si nemoc personifikujeme, cítíme se více ohrožení a zranitelní, a proto přijímáme vhodná preventivní opatření.
Od náboženství k nadávání laptopům
Někteří výzkumníci tvrdí, že s ohledem na dějiny lidstva mohly naše antropomorfní sklony dát vzniknout božstvům. Příběhy o bozích mohly mít původ v případech, kdy jsme za neočekávanou událostí hledali lidský záměr, a časem se vyvinuly v složité náboženské systémy. V mnoha případech zahrnují konkrétní vzhled božstev a jejich schopnosti spolu s tradicemi, které je třeba dodržovat, abychom si je udobřili.
„Dovednost rozpoznávat a odhadovat duševní stav jiných lidí a schopnost ztvárňovat cíle a záměry umožňuje lidem také ztvárňovat a rozmýšlet o různých nadpřirozených subjektech, a následně v ně i věřit,“ píše Will Gervais z Kentucké univerzity ve vědeckém článku na toto téma. „Schopnost představovat si bohy vzniká jako kognitivní vedlejší produkt lidské schopnosti vnímat mysl,“ pokračuje.
Dostupné důkazy tuto myšlenku podporují. Pocity nejistoty například podle všeho znamenají větší víru v náboženské nebo paranormální figury, a snímky mozku ukázaly, že tato víra má často stejný nervový základ jako jiné projevy antropomorfismu.
Ať už nadávají svým laptopům, vyhýbají se vychytralému koronaviru, vzpomínají na hurikán Katrina nebo se považují za dítě štěstěny, zdá se, že lidé si nemohou pomoci a svět kolem sebe zaplňují imaginárními bytostmi, stvořenými k vlastnímu obrazu, uzavírá BBC.
