Určitě bych nešel s někým, kdo je militantní levičák, anarchista, vegan nebo něco podobného. U části lidí z těchto skupin je problém i s hygienou (viz. existence v Klinice).

Je fakt, že si nedokážu představit, že bych udělal děcka nějaké "liberální" milce. To už raději nějaké, kterou politika vůbec nezajímá.

"Láska v pavičinách světonázorů" je na velice dlouhou a sofistikovanou diskuzi, kterou nelze obsáhnout jedním článkem. Z pozorování ostatních (a hlavně sběru jejich zkušeností) jsem již vyvodil určité střípky.

Prvně láska hory přenáší (údajně), tudíž opravdu vášnivě "na smrt" zamilovaným lidem nemůže politický názor a smýšlení konkurovat. Vzpoměňte na svá dětská a teen léta, když se vám ve škole, u babičky, na táboře apod. líbil/líbila on či ona. Určitě jste s motýly v břiše přemýtali nad pusou a držení se za ruce, a nikoliv marxovým Kapitálem, zdravotním systémem, nebo velikostí DPH.

Koneckonců Romeo a Julie či West Side Story jsou příklady, kdy dotyční byly předurčeni k vzájemné nevraživosti a přece podlehli mocnější čarodějce. Příklady bychom našli i dnes, kdy se zasnoubila severokorejka s jihokorejcem, ať již jsou jejich země stále ve válečném konfliktu. Láska tak může překonat i nepřátelství.

Za druhé, spatřuji (nebo mám přinejmenším ten pocit), že častěji politiku do vztahu vsunují lidé s vyšším intelektem. Tedy čím jsou lidé chytřejší (analytičtější) a s větším všeobecným přehledem, tím jim na politických a ideových názorech (sebe i protějšků) záleží. Ačkoliv to nemusí primárně s inteligencí souviset. Možná se jedná o určité ego. Tedy že inteligenti mají touhu (možná i schopnosti) prosazovat to "svoje".

Za třetí fanatismus zabije vztah. Možná že nikoliv hned, ale časem. Sice nás pravděp. napadne islám, árijské bratrstvo, chorobná žárlivost, ale pod fanatismus můžete schovat cokoliv (třeba i horolezectví, nakupování, lepení modelů). Pokud je zápal pro ideu silnějí než mezilidský cit, vztah zákonitě nemůže fungovat.

A nakonec: lidé se neshodují běžně, i v manželství. Ta chce k slunému moři, on do Norska na ryby. Pokud by se lidé shodovali ve všem, pak by nemusely existovat ani politické strany. Proto by lidé měli hledat styčné body. Nikoliv rozdělující. Umírněnost, tolerance, úcta, otevřenost mohou vést k harmonickému vztahu i přes politický antagonismus.

To poslední, o co bych stál, je ženská s vyhraněnými politickými názory.

Ať si volí třeba SPD, když to bude mít rytmus

Politika na rande nepatří. Ale když už na ni dojde a oba dva se neshodnou, tak je nejvyšší čas na rozloučení. Překážky by se měly překonávat. Lidé by se měli respektovat i při rozdílném názoru na politiku. Nicméně jaký to bude asi společný život, když si budou dva lidé celý den vyvracet argumenty v lepším případě nebo v horším případě se introvertně tvářit jak se respektujeme i když to v nás vře. V tom druhém případě může implodovaný vztek vést k navštívení norského ostrova a projevení názoru ostřejším způsobem.

To je o povaze, tihle politiku jen využívají

Asi na tom něco bude na rande se Schillerovou bych nešel :-D

Bojíte se, že by s vámi u vína diskutovala státní rozpočet? Možná byste zjistil, že politici jsou úplně normální lidé s normálními starostmi.

Není nic krásnějšího než společná rána s vonící kávou, křupavými croissanty a posledními zprávami Sputniku!

Pěkný sarkasmus. Škoda, že jediná já ho pochopila

Měl jsem rande, kde se mě slečna po necelé hodině zeptala koho jsem volil. Což mi přišlo dost uhozený, navíc už předtím dštila síru na Zemana a spol, prostě romantika jako blázen. Ne že bych ho volil, ale neměl jsem v úmyslu změnit rande na Otázky Václava Moravce. Tak jsem jí řekl, že jsem samozřejmě volil SPD. Ani nepátrala jestli si dělám legraci nebo ne a naprosto se vyděsila a začala mě kádrovat. No co, alespoň jsem to bylo levný rande. :-)

To jsou Ti tolerantní Sluníčkáři z Pražské kavárny.

Jak není po jejich, tak je zle.