Patříte mezi horolezce, kteří v 80. letech začali šít spacáky, aby měli peníze na expedice do vysokých hor. Podobně jako kdysi Josef Rakoncaj nebo Dina Štěrbová. Kolik jste vlastně ušil spacích pytlů?
Ono to nebylo jenom kvůli tomu, že jsme neměli peníze. Především nebylo v čem na horách spát. Tenkrát se kvalitní spací pytle nedaly koupit, maximálně byly v obchodech takzvané hvězdářské spacáky, kdy jste si vlezl dovnitř a přes látku mohl pozorovat hvězdy. Máma mi ušila podle návodu v časopise Vlasta první péřový spací pytel, ale mně se zdálo, že by šel ještě vylepšit. A tak jsem sis tím začal hrát, ušil jsem jeden spacák, dva, tři... Pak takový spacák u mě viděli kamarádi a hned ho chtěli. Nebo jsem někomu ten spacák poslal a z toho místa přišly objednávky na další tři... Takže celá moje podnikatelská kariéra začala tak, že jsem skutečně rukama šil spacák za spacákem. Celkově jich mohlo být tisíc.
Japonci poznají kvalitu a jsou ochotni za ni zaplatit. Přestože naše věci jsou opravdu drahé, už dvanáctý rok v Japonsku rosteme.
