Poradna: Nezvládám tři děti, chci odejít od rodiny

Manželka si prosadila umělé oplodnění dvěma embryi, teď máme tři děti a je to peklo. Přestávám zvládat situaci a uvažuji o odchodu, píše čtenář Robert.

Výchova a péče o děti může být vyčerpávající, útěk od rodiny ale řešením není. | foto: Profimedia.cz

Vážená redakce,

ocitl jsem se v nezáviděníhodné situaci a prosím o radu. S manželkou jsme spolu už téměř deset let a vždy nám to celkem klapalo. Samozřejmě jsme měli menší problémy a konflikty, ale vždy jsme dokázali všechno plus mínus zvládnout. Manželka však trpí onemocněním (polycystické vaječníky), kvůli němuž se nám nedařilo počít dítě klasickou cestou. Po dvou letech nezdařených pokusů jsme se proto uchýlili k umělému oplodnění. První pokus nám nevyšel, manželka si nechala vložit jedno embryo, které se však "nechytlo". Při druhém pokusu jsme si proto nechali dát dvě, přežilo jedno a máme z něj zdravou, téměř již šestiletou slečnu.

Co se týká mě, klidně by mi jedno dítě stačilo, ale manželka trvala na tom, že by se chtěla pokusit ještě o druhé, protože prý není dobré, aby malá vyrůstala jako jedináček. Absolvovali jsme proto třetí kolo umělého oplodnění. Ačkoli jsem razantně nesouhlasil s tím, aby si nechala zavést dvě embrya, prosadila si svou i přes můj nesouhlas. A stalo se přesně to, čeho jsem se obával. Ujala se obě dvě embrya a manželka porodila další dvě holčičky.

Byl to pro mě docela šok, ale snažil jsem se k tomu postavit čelem. Jenže dvojčatům je teď patnáct měsíců a je to skutečné peklo. Máme malý byt, kde jsme všichni namačkaní jako sardinky (my s manželkou si každý večer rozkládáme matrace na zemi v obýváku), nemáme ani chvilku pro sebe, protože dětí spí víceméně na střídačku, a abych tak řekl, oba padáme na ústa. Horko těžko vycházíme s penězi, oba jsme nervózní a podráždění. Už se spolu v podstatě bavíme jen o tom, kdo koupí pleny a kdo bude k holkám v noci vstávat.

Mám holky samozřejmě hrozně rád, ale na druhou stranu nám úplně rozložily vztah a já už to přestávám zvládat. Začínám uvažovat o tom, že bych (alespoň na nějakou dobu) odešel a žil chvilku sám. Samozřejmě bych je dál finančně podporoval. Myslím, že kdybych se víc vyspal a nebyl tolik unavený, mohl bych vzít v práci i přesčasy a naše finanční situace by se zlepšila, takže by to nakonec prospělo nám všem. Manželka o tom ale nechce ani slyšel a reaguje dost hystericky, kdykoli se o tom zmíním. Uvítám každou radu, jak bych ji mohl přesvědčit.

Díky,

Robert

Roberte,

děkujeme vám za dopis. Vaše situace je skutečně velmi náročná a vyčerpávající, ale "řešení", o němž uvažujete, ve skutečnosti žádným řešením není. V první řadě si uvědomte, že rodiči svých dětí jste oba dva a nikoli pouze vaše manželka. S umělým oplodněním jste souhlasili oba a volba stát se rodiči byla také vás obou. Sice píšete, že si manželka prosadila vložení dvou embryí, s čímž jste nesouhlasil, nicméně byste si měl uvědomit, že právě oblast početí dítěte spadá do sféry životních situací, které se při nejlepší vůli nedají naplánovat do detailů. Měl byste své manželce například za zlé, kdyby otěhotněla spontánně a čekala dvojčata? Vyčítat jí skutečnost, že porodila tři zdravé děti, je poněkud absurdní.

Poradna

Vaše otázky a problémy nám pište na e-mail [e-mail]. Zodpoví je psycholožka Bára.

Umělé oplodnění je pro ženu velmi náročné a jde o značný zásah do jejího těla (množství vyšetření, hormonální stimulace, odebírání vajíček v celkové narkóze). Je celkem pochopitelné, že po vašich předchozích zkušenostech, tedy po dvou nepřijatých embryích, chtěla vaše manželka zvýšit šance na úspěch. I když jste s tímto řešením nesouhlasil, v této situaci zřejmě neexistoval kompromis a jeden z vás musel ustoupit.

I když je situace se třemi dětmi bezpochyby velmi náročná, jak z hlediska financí, tak z hlediska osobního života rodičů, nezbavuje vás to zodpovědnosti za jejich výchovu. Útěk skutečně není řešením, po němž by měl dospělý a zralý muž sáhnout. Sice sám pro sebe hledáte omluvu ve smyslu finančního zajištění při odloučení, ale zajisté vám musí být jasné, že vaše děti i manželka potřebují mnohem víc než pár tisíc navíc. Potřebují vaši přítomnost, podporu a společné sdílení. Útěkem pouze dokáže zpřetrhat vzájemné vztahy. Skutečně si nenalhávejte, že by byl váš odchod pro blaho rodiny. Pohnutky takového kroku jsou veskrze sobecké.

Vaši situaci nezlehčuji a uvědomuji si její náročnost. Velké věkové rozpětí mezi dětmi, kdy každé z nich má zcela jiné potřeby, a zároveň nízký věk dvojčat, která vyžadují vaši plnou asistenci, jsou rozhodně velmi stresovým faktorem. Snažte se najít s manželkou řešení, které by vám umožňovalo najít si občas čas jen sami na sebe. Zapojte prarodiče, poproste o příležitostné hlídání své kamarády. Role rodičů neznamená, že se můžete realizovat jen skrze své děti. I několik společně strávených hodin nebo večeře mimo domov vám připomene stabilní základy vašeho vztahu, které by bylo škoda zlikvidovat.

Psycholožka Bára