Postarám se, že si užijete
Orgie ke starému Římu nerozlučně patřily, samy od sebe se však nezorganizovaly. Kdo zajistí jídlo, ženy, prostory, vhodné místo, kde by hosty nikdo nerušil? Kdo vymyslí, jaká nečekaná překvapení sešlost ozvláštní a podle jakého scénáře se budou návštěvníci oddávat akci?
To byl úkol pro produkčního a dramaturga oblíbené římské zábavy. Nejslavnějším plánovačem orgií byl Gaius Petronius, který se proslavil svoji satirickou knihou o zhýralosti Říma Satyricon.
Vítejte na pohřbu. Hezky se bavte
"Tenhle pohřeb nesmíte vynechat. Sehnali jsme prvotřídního klauna!" Ve starém Římě se vám mohlo dostat i takového pozvání. Klaun byl samozřejmou součástí pohřebního ceremoniálu.
Měl za úkol odít se jako zemřelý a s maskou, která nebožtíka zpodobňovala, tancovat a pobíhat kolem mrtvoly a vtipkovat s pozůstalými. Římané věřili, že to uklidní duchy a přinese radost živým. Někteří klauni byli vysoce cenění a několika se dokonce dostalo cti vtipkovat na pohřbu samotného císaře.
Princ zlobil, dostaneš na zadek
Královská rodina kolem 15. století. Král, královna a malý rozmazlený princ. Každou chvíli provede nějakou lumpárnu, takže otce neustále svrbí ruka. I jeho neposlušný spratek je ale nedotknutelný, jak si tedy ulevit?
Právě proto bydlel v paláci obětní beránek, dítě, které dostávalo tresty, aniž se jakkoli provinilo. Díky tomu však neživořilo někde v chajdě na poli, ale dostávalo se mu královského životního standardu, včetně vzdělání. S princem vyrůstalo od narození a většinou se mezi nimi vytvořilo silné pouto, čímž se dramaticky zvýšila účinnost "náhradních" trestů. Nikdo, ani princ se totiž nechce dívat na to, jak je jeho přítel trestán za jeho chyby.
Královský čistič
Pořekadlo "Kam chodí i král sám" není tak úplně pravdivé. Na anglickém dvoru se totiž panovníkovi dostávalo servisu i na toaletě. Posluhovači, kteří umývali královu zadnici, se stávali důvěryhodní, vysoko postavení šlechtici či jejich synové. Navzdory obsahu této funkce byl o ni velký zájem, zaručovala totiž skutečně neomezený přístup ke králi a často byla startovní pozicí k důležitějšímu a důstojnějšímu úřadu.
Nerušte mši vytím
Nákup ornátů, plat kostelníka, výslužka pro odháněče psů. Takhle vypadala v šestnáctém či sedmnáctém století část nákladů účetnictví nejednoho kostela. Bývaly snad terčem nájezdů zdivočelých psů?
V jistém smyslu ano, čtyřnozí miláčci totiž často sledovali své pány až k duchovnímu svatostánku, kde pak smečky opuštěných psů teskně vyly. Právě v tom nastoupil pracovník najatý církví, který je bičem a dalšími nástroji odháněl. Někdy však platily odháněče psů obce, aby pacifikovali psy v celé vesnici.
Kolik toho chcete, pane doktore?
Lékařství bylo na přelomu osmnáctého a devatenáctého v Anglii na vzestupu a školy potřebovaly k pitvám stále více mrtvol. Kde je vzít?
Poptávku uspokojovali muži, jejichž živností bylo vykrádání hrobů. Nebyla to těžká práce, hroby se tehdy kopaly poměrně mělké, takže se dotyčný podnikatel ani nenadřel.
Stačilo v čele hrobu kopat dřevěnou lopatou, která dělala menší hluk, dostat se do rakve, omotat kolem nebožtíka provaz a vytáhnout jej ven. Nehrozil za to ni ani nijak velký postih, protože se jednalo jen o přestupek.
Problém nastal ve dvacátých letech devatenáctého století, kdy někteří lidé z oboru lopaty zahodili a rozhodli se plnit zakázky fakult rovnou vražděním. Vykradačské profesi pak zatloukl poslední hřebíček do rakve zákon, který dával do služeb lékařské vědy mrtvoly, k nimž se nepřihlásili žádní pozůstalí, i ty, které příbuzní vědě odevzdali sami.
Do práce!
Dnes nás ráno do vstávání alarmují budíky, mobily či rádia, na co však spoléhali lidé dřív? Do práce se chodit muselo a pozdní příchody se netolerovaly o nic víc než nyní. V Anglii a Irsku měli jasno.
S východem slunce brázdil ulice měst chlapík s dlouhou, nejčastěji bambusovou tyčí, kterou bušil lidem na okna. Tak dlouho, dokud si nebyl jistý, že spáče probudil. Za pár pencí tuhle nevděčnou profesi vykonávali policisté, kteří si přivydělávali na ranních obchůzkách, nebo starší lidé. Nejenže nebyli příliš oblíbení, museli též vyřešit otázku, jak zařídit, aby nezaspali oni sami.
